Zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při pracovních činnostech konaných mimo pracovněprávní vztahy i živnost

01.09.2008

Zdroj:

D - Zaměstnanost a pracovně právní vztahy

Existují pracovní činnosti, u kterých doposud není řešena legislativa zajišťující bezpečnost a ochranu zdraví při jejich výkonu. V tomto ohledu se jedná o výkon veřejně prospěšných prací, obecně prospěšných prací a v neposlední řadě aktivizačních činností realizovaných v rámci sociálních služeb podle zákona o sociálních službách. Více se dočtete v tomto Tématu týdne.

bezpečnost práce

Základní legislativní rámec

Právo na zajištění bezpečného výkonu práce vychází z legislativních předpisů nejvyšší právní síly. Jedná se především o Listinu základních práv a svobod, která byla vyhlášena usnesením předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb. V tomto ústavním zákoně je v článcích 28, 29 a 31 deklarováno právo každého člověka na uspokojivé pracovní podmínky a na ochranu zdraví. Ženy, mladiství a osoby zdravotně postižené mají dále právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky.

Obecné podmínky při zajišťování bezpečnosti při práci vychází ze směrnic Evropského společenství (např. směrnice 89/391/EEC, 89/564/EEC, 89/654/EEC atd.) a mezinárodních smluv (např. úmluvy Mezinárodní organizace práce (ILO) č. 120, 155 a 161). Ty byly zakomponovány do právního řádu České republiky, tj. národních zákonů a jejich prováděcích předpisů. V tomto ohledu se jedná zejména o Zákoník práce (zákon č. 262/206 Sb.) a Občanský zákoník (zákon č. 47/1992 Sb.). Na základě těchto předpisů je stanoveno, že „povinnost zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci se vztahuje na všechny fyzické osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích“ (viz § 101 odst. 5 zákoníku práce). Za zaměstnavatele je v tomto pojetí možno vnímat každý subjekt, v jehož zájmu (a na jehož pracovištích) je daná pracovní činnost vykonávána a to i tehdy, pokud se nejedná o klasický pracovněprávní vztah.

V rámci běžných pracovněprávních vztahů, tj. zaměstnanec – zaměstnavatel, jsou požadavky na zajištění bezpečnosti práce upraveny zejména v části páté zákoníku práce a nově dále v zákoně o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (zákon č. 309/2006 Sb.) a jejich prováděcích předpisech. Další důležitou legislativou je i zákon o ochraně veřejného zdraví (zákon č. 258/2000 Sb.) a jeho prováděcí předpisy, které z větší části definují požadavky na ochranu zdraví a hygienu. A právě tyto předpisy jsou pro splnění požadavků článků 28, 29 a 31 Listiny základních práv a svobod v současnosti v přiměřeném rozsahu aplikovány také pro účely řešení problematiky BOZP v mimo pracovněprávních vztazích. Není to řešení po právní stránce nejideálnější, ale jiný způsob de facto neexistuje.