Vývoj pracovní úrazovosti v ČR v letech 1950-1999

Stručný  přehled vývoje pracovní úrazovosti v České republice ve druhé polovině 20. století

Vývoj ukazatelů pracovních úrazů v České republice v letech 1950 - 1968

Konec 50. let a zejména první polovina 60. let byly charakterizovány dlouhodobým výrazným trendem poklesu hodnot ukazatelů pracovní úrazovosti v čase. Jednalo se jak o ukazatele počtu pracovních úrazů, tak o ukazatele četnosti pracovních úrazů na 100 pojištěnců i ukazatele průměrné délky trvání pracovní neschopnosti pro pracovní úraz. Tento trend byl do určité míry ovlivňován administrativními metodami redukce počtu evidovaných pracovních úrazů, které byly motivovány různými „socialistickými soutěžemi“. Tyto metody byly praktikovány zejména v podnicích z pododvětví těžba tuhých paliv (tzv. Rosicko-Oslavanské hnutí) a vzápětí v severomoravských podnicích z pododvětví hutní výroba ze železa a oceli a postupně v širokém rozsahu ve stavebnictví i v dalších odvětvích jako reakce nejprve na zákon č. 58/1956 Sb., o náhradě škody za pracovní úrazy a náhradě nákladů léčebné péče a dávek nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení a později na zákony, které jej nahradily (zákon. č. 150/1961 Sb., zákon č. 30/1965 , Sb., zákon č. 33/1965 Sb. a později ZP).
V klesajícím trendu nastal od roku 1967 útlum, který se v roce 1970 projevil dokonce zvýšením počtu pracovních úrazů proti předcházejícímu roku o 16 718 případů a současně i  zvýšením ukazatele četnosti případů na 100 nemocensky pojištěných z hodnoty 5,21 na 5,27. Klesající trend hodnot průměrné délky trvání pracovní neschopnosti však pokračoval až do roku 1971. Je třeba poznamenat, že v tomto závěrečném období probíhaly přípravy zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce a následně i konstituování Českého úřadu bezpečnosti práce a jeho systému dozoru.

nahoru…

Vývoj ukazatelů pracovních úrazů v České republice v letech 1969 - 1999

Při sestavování dostatečně dlouhých časových řad ukazatelů pracovních úrazů vzniká problém doplnění některých údajů.
Do statistiky pracovní neschopnosti a úrazovosti prováděné tehdejšími statistickými úřady (FSÚ a ČSÚ) prostřednictvím měsíčních a ročních výkazů o pracovní neschopnosti a úrazovosti, které sestavovaly jednotlivé závody (včetně výrobních družstev a malých závodů) bez ohledu na to, zda tehdy prováděly agendu nemocenského pojištění či ne, do roku 1979 nebyly zahrnovány údaje o tehdejších zemědělských družstvech a proto musely být údaje o pracovních úrazech, pracovní neschopnosti pro pracovní úraz a počtech družstevníků za období před rokem 1979 doplněny z jiných zdrojů informací – jednalo se převážně o starší písemné materiály VÚBP a archivované interní materiály a publikace Svazu družstevních rolníků ČR a Ministerstva zemědělství a výživy ČR.
Je třeba.upozornit i na fakt, že do roku 1989 nebyly do statistického zpracování zahrnovány údaje za Český uranový průmysl a že neexistují spolehlivé zdroje, z nichž by se daly tyto údaje doplnit. Jde pravděpodobně o zanedbatelný údaj, který nemá na časové řady ukazatelů vykazovaných za ČR významný vliv, protože v roce 1993, kdy byla zavedena klasifikace OKEČ, činil počet pracovníků v oddílu OKEČ dobývání uranových a thoriových rud zhruba 5 500 pracovníků a bylo u nich zaznamenáno pouze 142 pracovních úrazů.

Porovnání stavu z roku 1969 a 1999 ukazuje že:

*od roku 1969 do roku 1999 počet zaznamenaných pracovních úrazů klesl o 62,5% (z 256 038 případů v roce 1969 na 95 971 případů v roce 1999, tj. pokles o 160 067 případů) a současně se snížila hodnota ukazatele četnosti případů pracovních úrazů na 100 nemocensky pojištěných o 59,7% (pokles z hodnoty 5,21 v roce 1969 na hodnotu 2,10)
*hodnota průměrného procenta pracovní neschopnosti pro pracovní úraz poklesla v tomtéž období jen o 33,5% (pokles z hodnoty 0,340 v roce 1969 na 0,226 v roce 1999). To souvisí s tím, že se i přes výrazný pokles ukazatele četnosti případů na 100 pojištěnců od roku 1969 prodloužila průměrná délka trvání pracovní neschopnosti pro pracovní úraz o 15,6 kalendářního dne (vzestup z hodnoty 23,8 dne v roce 1969 na 39,4 kalendářního dne v roce 1999)
*v období od roku 1969 do roku 1999 se výrazně snížil i počet smrtelných pracovních úrazů, a to o 67,9% (pokles z 623 případů v roce 1969 na 200 případů smrtelných pracovních úrazů zaznamenaných v roce 1999). Tím se snížila i hodnota ukazatele četnosti smrtelných pracovních úrazů na 10 000 pojištěnců o 63,3% (pokles z hodnoty 1,20 v roce 1969 na hodnotu 0,44 v roce 1999). 

nahoru…

Počet případů pracovní neschopnosti pro pracovní úraz v letech 1969 -1999

V grafu jsou patrné určité časové etapy vývoje hodnot ukazatele počtu pracovních úrazů. Pomineme-li náhlé zvýšení hodnoty na počátku grafu v roce 1970 (které  bylo způsobeno dozníváním vývoje v letech před zaznamenaným intervalem), můžeme sledovat etapu plynulého, postupně se zpomalujícího poklesu, která trvala až do roku 1984. Následuje etapa ustálení hodnot ukazatele na konstantních hodnotách kolem 150 000 případů za rok, která trvala až do roku 1990. Po tomto roce byla opět vystřídána kratší etapou razantního poklesu počtu pracovních úrazů, která trvala až do roku 1994.a pravděpodobně souvisela s výrazným poklesem počtu pojištěnců v tomto období. Poté opět následovalo období ustálení hodnot na konstantní výši kolem 100 000 případů za rok končící v roce 1998. Po něm nastal v roce 1999 náhlý pokles počtu případů pracovních úrazů pod hodnotu 96 000 případů.
Vezmeme-li v úvahu i charakteristiku vývoje počtu případů pracovních úrazů od konce 50. let do roku 1969, vzniká dojem, že vývoj hodnot ukazatele počtu případů pracovních úrazů probíhá v cyklech charakterizovaných zpočátku plynulým a postupně se zpomalujícím poklesem hodnot v čase, který končí ustálením na konstantních hodnotách. Současně vzniká dojem, že intervaly od počátku cyklu k jeho ukončení ustálením na konstantních hodnotách závisejí na vnějších faktorech (zákonné úpravy náhrady škod při pracovních úrazech, konstituování státního odborného dozoru, privatizace s následným poklesem počtu pojištěnců, pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání apod.).

nahoru…

Četnost případů pracovních úrazů na 100 nemocensky pojištěných
v letech 1969 –1999

Lze sledovat obdobný trend časového vývoje jako v případě ukazatele počtu pracovních úrazů. U ukazatele počtu pracovních úrazů i u četnosti pracovních úrazů na 100 pojištěnců je patrné vyhasínání trendu poklesu hodnot ukazatele v čase. Dynamika pohybu hodnot ukazatele četnosti případů pracovních úrazů na 100 nemocensky pojištěných se od dynamiky pohybu ukazatele počtu pracovních úrazů příliš neliší. Vykazuje pouze více nepravidelností ve vývoji hodnot.Je zajímavé, že od roku 1976 až do roku 1989 byl pokles počtu pracovních úrazů docílen při současném růstu počtu pojištěnců, jak je patrné z následujícího grafu.

nahoru…

Průměrný počet nemocensky pojištěných v letech 1969 –1999

V grafu jsou dobře patrné čtyři etapy vývoje hodnot ukazatele ve sledovaném období. První etapa trvající přibližně až do roku 1974 představuje úsek, ve kterém se počet pojištěnců ustálil na hodnotě asi 5,17 milionu osob. Následuje etapa plynulého růstu počtu pojištěnců s patrnou tendencí zpomalování růstu, a to až na maximum 5 556 tisíc osob, kterého bylo dosaženo v roce 1989. Od tohoto roku nastává třetí etapa, která byla charakteristická prudkým poklesem počtu pojištěnců až na hodnotu 4 711 tisíc osob. Tento vývoj pravděpodobně souvisel s procesem privatizace, během nějž vzniklo přes 460 tisíc podnikatelských subjektů bez zaměstnanců nebo s malým počtem zaměstnanců, pro něž je uzavření nemocenského pojištění dobrovolnou záležitostí. Poslední etapu lze charakterizovat jako oscilaci hodnot v celkem širokém pásmu okolo hodnoty 4,7 milionu pojištěnců.

nahoru…

Průměrné procento pracovní neschopnosti v letech 1969 –1999

Ukazatel průměrného procenta pracovní neschopnosti pro pracovní úraz vyjadřuje závažnost pracovních úrazů. Tou je podíl kalendářních dnů pracovní neschopnosti pro pracovní úraz na celkovém kalendářním fondu pojištěnců ve sledovaném roce vyjádřený v procentech (viz definice.ukazatele_ar). Hodnoty vývoje tohoto syntetického relativního ukazatele vykazují určité zvláštnosti:
Po dlouhodobém plynulém a postupně se zpomalujícím poklesu hodnot ukazatele průměrného procenta pracovní neschopnosti pro pracovní úraz, který trval zhruba až do roku 1989, nastal nepříznivý zvrat. Ten rezultoval z vývoje ukazatele četnosti pracovních úrazů na 100 pojištěnců a současně ze strmého vývoje hodnot ukazatele průměrné délky trvání pracovní neschopnosti pro pracovní úraz započatého v roce 1990.

nahoru…

Průměrná délka trvání pracovní neschopnosti pro pracovní úraz
v letech 1969 –1999

Na rozdíl od ostatních vykazuje ukazatel průměrné délky trvání pracovní neschopnosti pro pracovní úraz od roku 1971 , kdy nastalo minimum, trvale vzestupnou tendenci hodnot. Od roku 1971 do roku 1999 vzrostla hodnota tohoto ukazatele z 21,9 kalendářního dne na hodnotu 39,4 kalendářního dne. To znamená prodloužení průměrné délky trvání případu o 17,5 kalendářního dne, což představuje nárůst proti stavu z roku 1971 o více než 80%.
Zejména od roku 1990 je patrný razantní růst vzrůst hodnoty z 28,1 kalendářního dne na 39,4 kalendářního dne v roce 1999, tj. nárůst o více než 40%. Zdá se, že akcelerace růstu hodnot tohoto ukazatele od roku 1990 souvisela s postupným prosazováním pojištění odpovědnosti zaměstnavatelů za škody, které vznikly jejich zaměstnancům při plnění pracovních úkolů nebo v souvislosti s nimi. Jednalo se nejprve o § 22 odst. 1 zákona č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů a , o rok později o § 68 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), který zavedl povinné smluvní pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škody vzniklé jeho zaměstnancům a konečně to byl zákon č. 231/1992 Sb., jímž byl nově zaveden § 205d zákoníku práce, kterým bylo stanoveno a zákonem č. 37/1993 Sb. definitivně upraveno zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání.

nahoru…