Vzhledem k tomu, že často dostáváme dotazy ohledně úrazů žáků a studentů na praktickém výcviku, chceme v několika řádcích podat základní informace k této problematice.
Jak známo, zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) upravuje problematiku bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů pouze rámcově. Školy a školská zařízení jsou školské právnické osoby a ředitelé jsou statutárními orgány této školské právnické osoby. Proto také jedině ředitel v plném rozsahu odpovídá za činnost školy a za bezpečnost a ochranu zdraví žáků a studentů.
MŠMT sice vydalo Metodický pokyn č.j. 37 014/2005-25 k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných MŠMT, nicméně tento pokyn – jak se zdůrazňuje v jeho úvodu - je určen pro právnické osoby vykonávající činnost škol zřizovaných MŠMT (a to je jen minimum škol). Ostatní školy zapsané do školského rejstříku a poskytovatelé služeb souvisejících se vzděláváním a výchovou jej mohou používat podpůrně, to znamená mohou jeho ustanovení v podstatě přenést do svých školních řádů a upravit je s ohledem na místní podmínky školy. Školní a vnitřní řády považujeme z tohoto pohledu za domácí zákony školy nebo školského zařízení, co je v nich dáno, to platí.
Školský zákon upravuje pouze základní zásady právní úpravy středních škol. Bližší podrobnosti jsou uvedeny ve vyhlášce č. 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři.
Podle školského zákona dále platí, že na žáky se při praktickém vyučování vztahují ustanovení ZP, která upravují pracovní dobu, BOZP, péči o zaměstnance a pracovní podmínky žen a mladistvých, a další předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Toto ustanovení znamená vazbu organizace praktického vyučování na ustanovení ZP o délce a rozvržení pracovní doby zaměstnanců. Střední školy tak musejí přizpůsobit délku praktického vyučování ustanovením ZP o maximální délce pracovní doby u mladistvých zaměstnanců. Podle § 79a ZP nesmí stanovená týdenní pracovní doba zaměstnanců mladších 18 let překročit 40 hodin týdně a 8 hodin denně. To znamená, že takto stanovené denní a týdenní limity pracovní doby platí i pro organizaci praktického vyučování.
V žádném případě to však neznamená, že by se na žáky a na studenty při praktickém vyučování mělo hledět jako na zaměstnance a že by se na ně vztahovaly stejné předpisy jako na zaměstnance. Žáci a studenti jsou stále žáci a studenti a vztahují se na ně výhradně předpisy školské. Tuto zásadu je třeba si dobře zapamatovat a aplikovat ji i v souvislosti s evidencí úrazů vzniklých při praktickém vyučování na pracovištích cizích zaměstnavatelů. Žáci nejsou zaměstnanci a tak se na ně zákoník práce vztahovat nemůže.
Praktické vyučování se uskutečňuje ve školách a školských zařízeních nebo na pracovištích fyzických nebo právnických osob, které mají oprávnění k činnosti související s daným oborem vzdělání a uzavřely se školou smlouvu o obsahu a rozsahu praktického vyučování a podmínkách pro jeho konání. Je třeba si uvědomit, že pracoviště praktického vyučování nejsou podle školského zákona na rozdíl od středisek praktického vyučování (zákonem definovaných jako školská účelová zařízení) zapisovány do školského rejstříku, neboť se nejedná o školská zařízení, ale především podnikatelské subjekty (lhostejno zda-li právnické či fyzické osoby).
Náležitosti smlouvy o obsahu, rozsahu a podmínkách praktického vyučování jsou obsaženy ve vyhlášce č. 13/2005 Sb.. Pro praxi je samozřejmě nejdůležitější vždy část smlouvy týkající se BOZ při praktickém vyučování.
Ředitel školy či školského zařízení nesmí ve smlouvě oblast BOZ žáků podcenit, musí ji promyslet do jednotlivých podrobností, zejména pokud se týká např. poskytování OOPP, pracovních oděvů a obuvi, čistících a dezinfekčních prostředků. On v podstatě musí vyhodnotit všechna rizika s kterými mohou žáci a studenti přijít při praktickém výcviku do styku obdobně jako je musí vyhodnotit zaměstnavatel za zaměstnance v pracovněprávním vztahu. a pak si musí určit jaká je třeba přijmout opatření k jejich prevenci. I když se praktické vyučování nebo odborný výcvik koná na pracovištích konkrétního zaměstnavatele (lhostejno jestli právnické nebo fyzické osoby), stále jde o výcvik žáků a studentů a za BOZ odpovídá především škola.
Pojem „školní úrazy“ studentů a učňů školský zákon dnes již neužívá, ale důsledně jej označuje jako „úraz dětí, žáků a studentů“, aby zdůraznil, že k úrazu může dojít stejně tak v mateřské škole jako na střední škole. Školské předpisy navíc tento pojem vůbec nedefinují.
Metodický pokyn MŠMT k BOZ, i když není obecně závazný, je jediný školský předpis, který obsahuje v současné době definici pojmu úraz dětí, žáků a studentů:
„(1) Úrazem žáků je úraz, který se stal žákům při vzdělávání nebo s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb. Jedná se tedy zejména o úrazy žáků na vycházkách, výletech, zájezdech, putováních, exkurzích, při koupání, při výuce plavání a lyžařském výcviku, sportovních a turistických kurzech, zahraničních výletech, při účasti na soutěžích a přehlídkách.
(2) Úrazem žáků není úraz, který se žákům stane na cestě do školy a zpět, nebo na cestě na místo nebo cestou zpět, která byla určena jako shromaždiště mimo prostory školy při akcích konaných mimo školu.“
Zjišťování příčin školního úrazů při praktickém výcviku je třeba věnovat dvojnásobnou pozornost. Školský zákon výslovně stanoví, že škola vede evidenci školních úrazů. Na tom nic nemění skutečnost, že ZP stanoví, že došlo-li ke škodě při praktickém vyučování u právnické nebo fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá za škodu právnická nebo fyzická osoba, u níž se vyučování uskutečňovalo. Platí zásada, že školní úraz vyšetřuje a eviduje vždy škola !
Zaměstnavatel (tedy právnická nebo fyzická osoba, u které se uskutečňuje praktické vyučování) ten si eviduje a vyšetřuje zásadně pouze pracovní úrazy, tedy poškození zdraví zaměstnance, k němuž došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na jeho pracovištích a dále pak úrazy zaměstnanců jiného zaměstnavatele, pokud k nim došlo na jeho pracovištích. Zákoník práce ani školský zákon však zaměstnavateli neukládají, aby vyšetřoval příčiny a okolnosti úrazu žáků a studentů při praktickém vyučování, to je odpovědnost školy, která je škole uložena školským zákonem. Zákoník práce však zaměstnavateli ukládá, že bude hradit škodu, a proto je nesporné, že musí být i on seznámen s průběhem vyšetřování příčin a okolností úrazu žáka nebo studenta a že mu musí být v praxi dána možnost, aby se k vyšetřování příčin a okolností úrazu vyjádřil. Nakonec škola musí úraz nahlásit i příslušnému inspektorátu práce, tak pro zaměstnavatele hrozí reálné nebezpečí, že bude ze strany inspekce práce kontrolován.
Vkládat příspěvky do diskuzí mohou pouze přihlášení uživatelé. Využijte přihlašovací a registrační formulář.
Komentáře
Hlašení školních úrazů OIP