Trendy měnícího se světa práce a jejich důsledky pro BOZP v EU

4. Změny pracovní doby a pracovních smluv

4. Změny pracovní doby a pracovních smluv

Projevuje se obecný trend směřující k pružnější pracovní době a k růstu podílu pracovních poměrů na částečný úvazek a na dobu určitou a počtu samostatně výdělečně činných osob.

Pracovní doba

Pracovní doba se mění, například tam, kde zaměstnavatelé zavedli flexibilnější pracovní režim při poskytování služeb nebo při využívání zařízení po větší počet denních hodin. Četné organizace řeší problém plánování úsporné pracovní síly v podmínkách náročných termínů a špiček v poptávce po výrobcích nebo službách. Každé prodloužení práce během dne znamená, že bude více osob vystaveno negativním zdravotním účinkům práce na směny a noční práce. Existuje rozsáhlý výzkum účinků práce na směny a noční práce. Ukazuje, že starší pracovníci se obtížněji přizpůsobují práci na směny. Avšak podle zprávy Agentury o měnícím se světě práce se výzkum dosud málo zabýval účinky, které mají na BOZP ostatní změny ve vzorcích pracovní doby.

Intenzita práce

Podle zprávy Agentury o měnícím se světě práce je ve všech evropských zemích významným činitelem, spojeným s rostoucí rozmanitostí vzorců pracovní doby, zvyšování intenzity práce. K projevům tohoto zvyšování intenzity práce patří rozšiřující se praxe práce o víkendech, prodlužování doby práce při nepravidelné a méně pevné pracovní době a používání jak velmi omezené pracovní doby (nedobrovolné práce na částečný úvazek), tak nadměrně dlouhé pracovní doby (nedobrovolných přesčasů). Nezdá se, že by vývoj směrem k vyšší intenzitě práce a časové nepravidelnosti byl provázen větší samostatností pracovníků při práci. V evropském měřítku bylo dosud provedeno málo výzkumu, pokud se týká přesné souvislosti mezi novými vzorci pracovní doby a problémy BOZP. Práce na částečný úvazek

Práce na částečný úvazek

může být výhodná jak pro organizace, tak pro zaměstnance, například pro osoby, které si nepřejí pracovat na plný úvazek. Pokud však práce na částečný úvazek není pečlivě naplánována, mohou vznikat z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví určité komplikace. Pracovníci na částečný úvazek mohou mít stres, jestliže se cítí izolováni nebo v organizaci nedostatečně zapojeni, anebo se domnívají, že nemají stejné možnosti postupu v zaměstnání. U některých prací na částečný úvazek jde o nekvalifikovanou práci za nedobrých pracovních podmínek, přičemž právě těmto pracovníkům může chybět školení o BOZP, které by jim bylo při normální pracovní době poskytnuto.

Pracovní smlouvy na dobu určitou, přechodné pracovní poměry a samostatná výdělečná činnost

Dočasné zaměstnávání se téměř ve všech evropských zemích rychle rozšiřuje, jako součást celkového pohybu směrem k větší flexibilitě pracovní síly. Podle zpráv Agentury o měnícím se světě práce a o smluvních vztazích některé výzkumy ukázaly, že práce ve smlouvě na dobu určitou může mít negativní účinky na pracovní podmínky a ochranu zdraví. Pracovní podmínky přechodných pracovníků (pracovníků ve smlouvě na dobu určitou nebo v přechodném pracovním poměru) jsou v celé Evropě obecně horší než u stálých zaměstnanců, zejména pokud se týká prostředí fyzické práce a podmínek zaměstnání. Tato skupina pracovníků například bývá vystavena větším fyzickým rizikům – při práci v bolestivé nebo únavné poloze, v hlučném prostředí a se stále se opakujícími úkony a pohyby. Zpravidla mají méně příležitostí ke zvyšování pracovních schopností a menší přístup ke vzdělávání. Mají méně samostatnosti, pokud se týká práce a jejího časového rozvrhu, a méně možností podílet se na rozhodování na pracovišti (Letourneux, 1968, citováno ve zprávě Agentury o měnícím se světě práce).
V důsledku toho se mezi přechodnými pracovníky častěji projevují muskuloskeletální problémy a únava. Na druhé straně pracovníci v trvalém pracovním poměru bývají častěji vystaveni rychlému pracovnímu tempu a více trpí stresem a mentálními zdravotními problémy. Některé z těchto rozdílů lze vysvětlit rozdíly v průmyslových odvětvích a povoláních, panujícími mezi oběma druhy pracovníků (Goudswaard a Andries, 2001, citováno ve zprávě Agentury o měnícím se světě práce).
Někteří pracovníci se statutem osob samostatně výdělečně činných nemusí mít faktickou kontrolu nad svou prací nebo nad zdravotními a bezpečnostními podmínkami práce, kterou ve smlouvě vykonávají. Některé členské státy se rozhodly, že budou samostatně výdělečně činné osoby přímo řízené zaměstnavatelem, který s nimi uzavřel smlouvu, považovat pro účely provádění zákonů týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví za zaměstnance mateřského podniku.
Málo výzkumu se zatím zabývalo otázkou, jak se pracovníci přizpůsobují novým podmínkám flexibility a nejistoty. Některé studie ukazují, že i stálí zaměstnanci mohou pociťovat nejistotu v práci, například v důsledku organizačních změn, jako je zajišťování prací formou subdodávek nebo restrukturalizace v rámci organizace (zpráva Agentury o měnícím se světě práce). Pro zařízení pracovního lékařství není snadné zabezpečovat pro tyto roztříštěné skupiny kontinuitu služeb. Proto se v budoucnu mohou pro tyto skupiny stát nejdůležitějším prostředkem zajištění příslušných zdravotnických služeb všeobecná zařízení, například městská zdravotní střediska (J. Rantanen, konference Agentury).

Podle NIOSH se začínají objevovat důkazy svědčící o specifické spojitosti nejnovějších změn v organizaci práce a zaměstnávání s nemocností a rizikem. Studie ve Finsku a Spojených státech poukazují na zvýšenou absenci z důvodu nemoci, duševní otřesy, muskuloskeletální poruchy a stres mezi pracovníky, kteří zeštíhlení podniku přečkali. Některé studie též naznačují, že úsporné praktiky ve výrobě usilující o zvýšení produktivity neustálým zlepšováním, novými způsoby zásobování a odstraňováním časových ztrát a zbytečných pohybů mohou v automobilovém průmyslu zvyšovat riziko úrazů. Obavy rovněž vyvolávají nové praktiky v zaměstnávání vedené snahou o snížení mzdových nákladů. Výzkumní pracovníci Massachusettského technologického institutu například zjistili, že příležitostní pracovníci zaměstnaní v petrochemickém průmyslu byli méně vzdělaní a zkušení než řadoví zaměstnanci a oproti nim byli méně vyškoleni v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví. Ještě závažnější aspekty zvýšeného rizika ohrožujícího zdraví a bezpečnost u příležitostných pracovníků uvádí celoevropská studie, podle které jsou přechodní pracovníci ve srovnání se stálými zaměstnanci ve větší míře vystaveni podmínkám práce v bolestivé nebo namáhavé poloze, se stále se opakujícími úkony a zvýšenou hladinou hluku (S. Sauter a L. Rosenstock, Agency Magazine 2).