Technická novela zákoníku práce

Přestože je nový zákoník práce v účinnosti teprve od 1. ledna, Ministerstvo práce a sociálních věcí již připravilo jeho tzv. technickou novelu. Vstoupit v účinnost by měla patrně od 1. ledna 2008, nejpozději do konce prvního čtvrtletí příštího kalendářního roku.

Novele se říká technická z toho důvodu, že by měla odstranit pouze legislativně technické nedostatky stávajícího zákoníku práce, které by mohly způsobit výkladové problémy v praxi. Prošla již připomínkovým řízením, při kterém se uplatnila i ČMKOS. Novelu projednala rovněž plenární schůze Rady hospodářské a sociální dohody na svém zasedání dne 31. 5.

Proč se průmysl a odbory dohodly na technické novele

Je nezbytné ocenit, že po dlouhé době se opět sešli nejvyšší představitelé sociálních partnerů a jejich experti s vůlí dohodnout některé návrhy na doplnění technické novely zákoníku práce. Dali stranou předchozí spory a vyjádřili svůj záměr řešit praktické problémy zaměstnavatelů a zaměstnanců na základě prvních zkušeností získaných od svých členů.

Respektovali přitom určitá omezení, která pro technickou novelu stanovil ministr P. Nečas. Vyhnuli se proto ustanovením, vůči nimž směřují návrhy na jejich zrušení, které adresovali Ústavnímu soudu ČR poslanci a senátoři současné vládní koalice. Z rámce své možné dohody také předem vyloučili změny, které by zásadním způsobem měnily dosavadní právní úpravu.

Sledovali jediný zájem: odstranit akutní potíže, s nimiž se zaměstnavatelé a zaměstnanci v praxi jen těžko vyrovnávají. Hledali kompromisy, které by je umožnily překonat. Zřetelná změna byla možná i z důvodu, že na straně vyjednavačů se objevily nové tváře. Zejména viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Martin Jahn svým konstruktivním přístupem dal brzy zapomenout na nekompromisní postoje předchozích vyjednavačů z doby nedávné.

Proto se po dvou kolech náročných jednání dostavil výsledek v podobě společných návrhů na doplnění technické novely zákoníku práce. Výsledek, který byl pro obě strany přijatelným kompromisem užitečným pro jejich členy. Dohoda obsahuje celkem patnáct změn zákoníku práce a jednu úpravu občanského soudního řádu. Změny se týkají např. kont pracovní doby, pružného rozvržení pracovní doby, převedení na jinou práci, vracení odstupného, pracovní doby mladistvých, přestávek v práci, mzdy za práci přesčas, stravování zaměstnanců atd. (Redakce Sond seznámí čtenáře se všemi změnami podrobně v právním servisu.)

Signatáři dohody - Martin Jahn, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR a Jaroslav Zavadil, místopředseda ČMKOS - předali společně návrhy místopředsedovi vlády a ministru práce a sociálních věcí Petru Nečasovi a požádali ho v návaznosti na jím učiněný veřejný příslib o jejich zapracování do návrhu technické novely zákoníku práce.

„Ve velmi krátké době se podařilo dosáhnout kompromisu, který výrazně zjednoduší aplikaci zákoníku práce v praxi,“ uvedl viceprezident Svazu průmyslu a dopravy a člen představenstva společnosti Škoda Auto M. Jahn. Jeho slova doplnil místopředseda ČMKOS J. Zavadil: „Je to poprvé v historii našich kontaktů, kdy se mezi konfederací a zástupci průmyslu podařila uzavřít takováto dohoda. Vnímáme to jako pozitivní krok do budoucna. K podobným dohodám by mělo docházet častěji ve všech oblastech, na kterých mají partneři zájem.“

Obě strany se navíc zavázaly, že nebudou bez vzájemné dohody prosazovat ani podporovat žádné další změny v návrhu technické novely zákoníku práce a že budou využívat sociální dialog rovněž k projednání změn týkajících se koncepční (věcné) novely zákoníku práce, kterou vláda připraví v návaznosti na očekávaný nález Ústavního soudu.

Odpověď na nabídku ministra práce a sociálních věcí Nečase tak nabyla konkrétní podoby a míč je nyní na straně MPSV. Nejbližší budoucnost ukáže, do jaké míry pan ministr myslel svoji nabídku vůči sociálním partnerům vážně. Věřím, že nešlo z jeho strany o pouhou líbivou politickou proklamaci s vírou, že se sociální partneři nedohodnou, a že nebude hledat malicherné záminky, aby svůj slib nemusel splnit.

Nabídka ministra Nečase

Vicepremiér a ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas v období přípravy novely opakovaně prohlásil, že pokud se sociální partneři, tj. zaměstnavatelé a odbory, dohodnou na určitých dalších změnách v otázkách, které způsobují problémy při aplikaci nového zákoníku práce v praxi, zapracuje je MPSV do svého návrhu technické novely zákoníku práce. Tento veřejný příslib ministra lze bezesporu ocenit. Odstartovala se tím jednání mezi dvěma největšími organizacemi zaměstnanců a zaměstnavatelů v České republice, a to Českomoravskou konfederací odborových svazů a Svazem průmyslu a dopravy ČR.

Šestiletý půst

Na první pohled by se zdálo, že je to přece samozřejmost. V posledních šesti letech však sociální dialog zejména mezi těmito partnery prakticky nefungoval. Probíhala sice jednání na úrovni tripartity mezi představiteli vlády, odbory a zaměstnavateli, ale dvoustranná jednání mezi zaměstnavateli a odbory na nejvyšší úrovni byla sporadická, bez skutečného zájmu najít shodu, popř. kompromis ve vážných věcných tématech dotýkajících se zájmů obou stran a společně je pak uplatňovat vůči vládě.

Bipartitní sociální dialog je základní metoda práce sociálních partnerů ve vyspělých členských státech Evropské unie. V České republice však bilaterální jednání mezi organizacemi zaměstnavatelů a odborů na vrcholné úrovni nevedla k žádným zásadním konkrétním výsledkům. A to i přesto, že nejvyšší představitelé sociálních partnerů zastupující zaměstnance a zaměstnavatele v Česku uzavřeli v roce 2004 bipartitní dohodu o spolupráci, ve které se zavázali jednat o důležitých tématech dotýkajících se těch, které zastupují, a to jak vnitrostátních, tak vyplývajících z mezinárodních závazků, např. z členství ČR v Evropské unii. Typickým příkladem takového přístupu byla zejména příprava nového kodexu práce, kdy veškerá jednání o jeho obsahu a řešení věcných problémů ztroskotala.

Osobně jednoznačně preferuji především jednání a dohody mezi hlavními aktéry sociálního dialogu, tj. mezi odbory a zaměstnavateli, a to na všech úrovních, tedy i na úrovni nejvyšší. Protože pokud oni nejsou schopni dospět ke shodě na věcech, jež jsou jim a jejich členům bytostně vlastní, přehrávají je na politické strany. Ty z nich činí předmět politického boje, jehož výsledky nemohou odpovídat skutečným potřebám.

S výsledkem pak není spokojen ani jeden ze sociálních partnerů. Má pocit hořkosti a neporozumění, který je velkou zátěží do budoucna a jen těžko se překonává. To se ve svém důsledku projevuje tím, že se sociální partneři neztotožňují s právní úpravou, která je jim cizí, komplikuje jim život. Proto se ji často snaží nejrůznějším způsobem obcházet. V neposlední řadě se tak zbavují nejen své odpovědnosti, ale zpronevěřují se de facto svému poslání, cílům a také svým členům. Odbory a zaměstnavatelé na podnikové úrovni tuto možnost nemají a své problémy si musejí umět vyřešit sami a bez politických vlivů.

Jedna dobrá zkušenost

Posledním příkladem dobré spolupráce a dohod mezi sociálními partnery na nejvyšší úrovni byla velká harmonizační novela zákoníku práce účinná od 1. ledna 2001. Bylo to období, kdy se na nás valila v souvislosti se vstupem do EU povinnost implementovat do našeho právního řádu obrovské množství směrnic, včetně směrnic z oblasti pracovního práva. Směrnice přinášely řadu nových právních institutů, se kterými jsme neměli žádné zkušenosti, neexistovaly často ani oficiální překlady a nebylo rovněž kde „opisovat“.

Každý, kdo měl hlavu a ruce, byl vítán ke spolupráci bez ohledu na politickou příslušnost. Jakékoli předsudky musely jít stranou, protože úkol musel být splněn. Velice ráda vzpomínám na tu dobu, kdy nejen experti, ale i reprezentace MPSV, zaměstnavatelů a odborů spolu intenzivně a konstruktivně pracovali do dlouhých nočních hodin a jejich jediným cílem bylo provést harmonizaci směrnic řádně a včas.

ZDROJ:
KUBÍNKOVÁ, Marcela. I když si do náruče nepadli, společnou řeč odbory a zaměstnavatelé našli! In Sondy [online]. Praha : ČMKOS, 2007 [cit. 12-06-2007]. Dostupný z WWW: <http://www.tydenik-sondy.cz/verze2006/>.