Světový den bezpečnosti práce a nové informace z BOZP

11.05.2015

Zdroj:

U příležitosti světového dne bezpečnosti práce 28. 4. 2015 se konal seminář, který pořádala EU-OSHA ve spolupráci s Ministerstvem obrany a dalšími organizacemi. Účastníci se dozvěděli informace nejen na téma řízení stresu, ale i novinky z BOZP, a seznámili se se zajímavými judikáty ohledně uznávání pracovních úrazů.

psychosociální rizika

stres

Část 3. Pracovní úrazy a jak je řešit

Na základě prostudovaných judikátů se Zdeněk Šenk snažil účastníkům semináře nastínit, jak určit, v jakých případech se bude jednat o pracovní úraz a v jakých nikoliv. Především je nutné vycházet z § 380 zákoníku práce (musí proběhnout úrazový děj). Aby úraz mohl být označen za pracovní, musí k němu dojít při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi - § 273 a § 274 ZP.

(1) Pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

(2) Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů.

(3) Pracovním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět.

(4) Nemocemi z povolání jsou nemoci uvedené ve zvláštním právním předpisu.

§ 273

(1) Plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru a z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty.

(2) Plněním pracovních úkolů je též činnost konaná pro zaměstnavatele na podnět odborové organizace, rady zaměstnanců, popřípadě zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo ostatních zaměstnanců, popřípadě činnost konaná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nevykonává proti výslovnému zákazu zaměstnavatele, jakož i dobrovolná výpomoc organizovaná zaměstnavatelem.

§ 274

(1) V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení a úkony obvyklé v době přestávky v práci na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele a dále vyšetření u poskytovatele zdravotních služeb prováděné na příkaz zaměstnavatele nebo vyšetření v souvislosti s noční prací, ošetření při první pomoci a cesta k němu a zpět. Takovými úkony však nejsou cesta do zaměstnání a zpět, stravování, vyšetření nebo ošetření u poskytovatele zdravotních služeb ani cesta k němu a zpět, pokud není konána v objektu zaměstnavatele.

(2) V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů je školení zaměstnanců organizované zaměstnavatelem nebo odborovou organizací, popřípadě orgánem nadřízeným zaměstnavateli, kterým se sleduje zvyšování jejich odborné připravenosti.

Zaměstnanec jde do práce a spadne na schodech, které vedou do objektu zaměstnavatele. Schody nejsou vstupem do objektu, vstupem jsou dveře, recepce. Pokud jimi projde, poté bude jeho případný úraz pracovní. Pokud vstupuje do objektu, areál je zabezpečen, platí tam určité dispozice, tak úraz, který se zaměstnanci stane, bude pracovní. Pokud je tam volný vstup (není kontrola, neplatí žádná pravidla), úraz, který se stane, nebude pracovní.

Cesta na shromaždiště, kde se mají zaměstnanci setkat a pokračovat dále na místo výkonu pracovních povinností, se považuje za cestu do práce (úraz by nebyl pracovní). Úraz při cestě ze shromaždiště na místo určení by byl považován za pracovní.

Podle nových judikátů karty zaznamenávající docházku zaměstnanců, tzv. píchačky, nejsou rozhodující pro určování, zdali jde o pracovní úraz. U starších judikátů tomu bylo jinak. Důležité jsou dispozice, v jakém prostoru se zaměstnanec nachází. Ale může to být rozhodující, pokud to tak určí zaměstnavatel. Po označení příchodu se tedy zaměstnanec nachází v prostoru, kde bude jeho úraz považován za pracovní.

Pokud má zaměstnanec přiděleno služební vozidlo trvale do užívání, např. obchodní zástupce, a parkuje před svým domem, vozidlo je jeho pracovištěm, a tím pádem všechny jeho cesty jsou pracovní. Úraz na cestě z domova do firmy a zpět bude považován za pracovní.

K zajímavým judikátům například patří tento: Paní učitelka šla ze školy do školní jídelny po chodníku, který patřil městu a byl jedinou přístupovou cestou. Tam se jí stal úraz. Nejvyšší soud rozhodl, že to není pracovní úraz, protože škola nemá ve svých dispozicích městský chodník a nemůže tedy ovlivnit jeho stav. Kdyby paní učitelka nešla do jídelny, ale za nějakými pracovními povinnostmi, byl by to pracovní úraz.

Pracovním úrazem samozřejmě nebude, když pracovník výrazně vybočí z plnění pracovních povinností a zraní se při tom, například si v práci vyrábí něco pro sebe domů, nebo je vyloženě neukázněný.

Stalo se například, že zaměstnanec hodil maltu na svého kolegu. Ten to opětoval a poranil útočníkovi oko. Nejvyšší soud rozhodl, že to není pracovní úraz, protože dotyčný se první dopustil excesu a vyvolal konflikt. Kdyby měl první zasažený pracovník úraz, byl by to úraz pracovní.

Slečna měla po práci domluvené rande a chtěla odejít co nejdříve. Ještě před skončením směny odešla do sprchy. Poté se chtěla vrátit na pracoviště a pokračovat v práci do skončení směny. Ve sprše si přivodila úraz, který nebyl uznán jako pracovní, protože v té době měla pracovat a ne se mýt.

Zaměstnankyně chtěla pomoci kolegyni, která v rámci pracovních povinností nesla těžkou tašku. Zranila se přitom a zaměstnavatel to nechtěl uznat s odůvodněním, že neměla opustit své pracoviště a někomu pomáhat. Soud to uznal jako správný krok z vlastní iniciativy, k čemuž nepotřebovala zvláštní oprávnění a nedělala to proti vyloženému zákazu zaměstnavatele.

Úrazy na toaletě se uznávají jako úrazy pracovní. Úrazy o přestávce v práci na jídlo a oddech až na výjimky bývají také uznávány jako úrazy pracovní. Pokud dotyčný vykonává v objektu zaměstnavatele úkon obvyklý, o čemž rozhodne zaměstnavatel. O přestávce se zaměstnanci často stravují, ale to je vyloučeno z úkonů v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů. Ale co vše vlastně spadá pod pojem stravování? Nacházet se v prostoru určeném ke stravování, samotná konzumace jídla nebo také pití?

Zajímavý judikát je tento: Paní učitelka odešla v průběhu vyučování do jídelny pro čaj. Když se vracela do třídy, spadla a pořezala si ruku. Nejvyšší soud rozhodl, že je to pracovní úraz, že se běžně v práci pije, že pití není stravování, a že to bylo v objektu zaměstnavatele. V jiném judikátu došlo k rozhodnutí, že se uznává pracovní úraz, který se stal při pití ochranného nápoje. Ale kdyby zaměstnanec nepil ochranný nápoj, ale nějaký jiný nápoj, pracovní úraz by to nebyl.

Judikát, který vyvolal údiv účastníků semináře, byl tento: Použití vlastního vozidla pro potřeby zaměstnavatele není podmíněno souhlasem zaměstnavatele. Zaměstnanec se rozhodne z náhlého popudu vzít vlastní vozidlo a odjede zkontrolovat stavbu. Úraz při tom utrpěný bude úraz pracovní, pokud to zaměstnavatel vysloveně nezakázal.

„Vzpomínám na období, kdy jsem judikáty neznal a rozhodoval jsem pracovní úrazy jednoduše. Teď už je to složitější určit, když znám tolik judikátů a každý je trochu jiný,“ říká Zdeněk Šenk.

Nutno podotknout, že těmto judikátům předcházely judikáty soudů nižších instancí často se zcela opačným výsledkem. Protože jde o stanoviska vztahující se ke konkrétní situaci, nedají se zcela přirovnat ke konkrétní situaci na jiném pracovišti. Berme je tedy pouze jako námět k přemýšlení, jak úrazy řešit.