Směrnice a místní provozní bezpečnostní předpis. Jaký je v tom rozdíl?

Jaký je rozdíl mezi směrnicí (například směrnicí BOZP v podniku) a místním provozním bezpečnostním předpisem?

Doktrína pracovního práva rozlišuje právní předpisy k zajištění BOZP a pokyny k zajištění BOZP. Podle ustanovení § 349 zákoníku práce (ZP) platí, že právní a ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou předpisy na ochranu života a zdraví, předpisy hygienické a protiepidemické, technické předpisy, technické dokumenty a technické normy, stavební předpisy, dopravní předpisy, předpisy o požární ochraně a předpisy o zacházení s hořlavinami, výbušninami, zbraněmi, radioaktivními látkami, chemickými látkami a chemickými přípravky a jinými látkami škodlivými zdraví, pokud upravují otázky týkající se ochrany života a zdraví. Pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou naproti tomu konkrétní pokyny dané zaměstnanci vedoucími zaměstnanci, kteří jsou mu nadřízeni.

Právní předpisy k zajištění BOZP jsou tedy nejen právní předpisy vydané ve Sbírce zákonů, ale i ostatní předpisy, jimž například mohou být technické normy vydávané za účelem zajištění BOZP nebo předpisy zaměstnavatele vydané za účelem zajištění BOZP u konkrétního zaměstnavatele. Naproti tomu pokyny k zajištění BOZP jsou konkrétní pokyny dané zaměstnanci vedoucími zaměstnanci, kteří jsou mu nadřízeni. Pokyny k zajištění BOZP jsou udělovány za účelem bližší konkretizace právních a ostatních předpisů a jsou aplikovatelné pouze v rámci zaměstnavatele.

Problém v praxi je trochu s označením těchto předpisů k zajištění BOZP. Zákoník práce zná vnitřní předpis podle § 305 ZP. Ten se nám do BOZP ale moc nehodí, protože vnitřní předpis může pouze stanovit práva v pracovněprávních vztazích, z nichž je oprávněn zaměstnanec, výhodněji, než stanoví tento zákon. Zákoník práce výslovně zakazuje, aby vnitřní předpis ukládal zaměstnanci povinnosti nebo zkracoval jeho práva stanovená tímto zákonem. Proto zaměstnavatelé pro zajištění BOZP používají různé směrnice, místně provozně bezpečnostní předpisy apod. V podstatě to jsou však všechno předpisy k zajištění BOZP podle § 349 ZP. Rozdíl je jen v tom, že vydání místně bezpečnostně provozního předpisu u zaměstnavatele přímo ukládá např. nařízení vlády č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky nebo nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí.

Aby se jednalo o právní či ostatní předpisy k zajištění BOZP, musí se vždy jednat o konkrétní předpisy, které směřují k zajištění BOZP, a to formou nařízení konání určité činnosti nebo naopak zákazu určité činnosti. Jejich označení je v tomto směru nepodstatné. Konkretizace právních předpisů má zásadní vliv v oblasti odpovědnosti za škodu či zproštění se této odpovědnosti zaměstnavatelem. Podle § 270 odst. 4 ZP platí, že při posuzování, zda zaměstnanec porušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, se zaměstnavatel nemůže dovolávat všeobecných ustanovení, podle nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných. To znamená, že se musí prokázat, že zaměstnavatel vydal určitý předpis a že zaměstnanec s ním byl seznámen.