Řízení vozidla a bezpečnost práce

Zaměstnanec, který se souhlasem zaměstnavatele řídí vozidlo zaměstnavatele   nebo   jiné   vozidlo   při   plnění   pracovních  úkolů  nebo  v přímé   souvislosti  s ním a  způsobí   dopravní   nehodu,  porušením   zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů, při které dojde k jeho zranění, bude se jednat o pracovní úraz zaviněný porušením předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Podle nového zákoníku práce (ZP) č. 262/2006 Sb. § 349 odst. 1 patří dopravní předpisy tedy i zákon o provozu na pozemních komunikacích mezi právní a ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. 

Za škodu vzniklou pracovním úrazem zaměstnance se podle (ZP) § 367 odst. 1 písm a) zaměstnavatel zprostí odpovědnosti zcela, když může prokázat, že tento zaměstnanec svým zaviněním porušil právní nebo ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány. 

Za pracovní úraz se podle (ZP) § 380 odst. 2 považuje také úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů. Za pracovní úraz se však nepovažuje úraz, který  se  zaměstnanci  přihodil  na  cestě  do  zaměstnání  a  zpět  viz. odst. 3 § 380 (ZP).

Zaměstnanec, který zaviní dopravní nehodu, bude v souladu se (ZP) § 257 odst. 2 odpovídat zaměstnavateli za škodu na vozidle a nákladu do výše čtyřiapůlnásobku průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. To omezení neplatí, pokud škoda byla způsobena po požití alkoholického  nápoje  nebo  jiné  návykové  látky. 

Zaměstnavatel podle (ZP) § 265 odst. 3 neodpovídá zaměstnanci za škodu na dopravním prostředku, kterého použil při plnění pracovních úkolů  nebo v přímé souvislosti s ním bez jeho souhlasu.

Při stanovení odpovědnosti zaměstnavatele a zaměstnance za škodu, vzniklou pracovním úrazem, nebo za hmotnou škodu na vozidle nebo nákladu, bude rozhodovat, zda splnili povinnosti jim stanovené při zajišťování a plnění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci s ohledem na rizika možného ohrožení života a zdraví, která se týkají řízení vozidla. 

Zaměstnavatel je povinen podle (ZP) 103 odst. 2 zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon  práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána, a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování.

Školení zajistí zaměstnavatel při nástupu zaměstnance a také v případech, které mají nebo mohou  mít  podstatný  vliv  na  bezpečnost a ochranu  zdraví při práci.

Podle (ZP) § 103 odst. 3 zaměstnavatel určí obsah a četnost těchto školení, způsob ověřování znalostí zaměstnanců a vedení dokumentace o provedeném školení.

Vyžaduje-li to povaha rizika a jeho závažnost, musí být školení pravidelně  opakováno. Zde jsou stanoveny širší povinnosti zaměstnavatele než doposud.  Vedoucí zaměstnanci jsou povinni vytvářet podmínky pro zvyšování odborné úrovně zaměstnanců  v souladu s písm.  e)  § 302  (ZP). Zaměstnanec podle (ZP) § 106 odst. 1 má právo na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, na informace o rizicích jeho práce a na informace o opatřeních na ochranu před jejich působením. Informace musí být pro zaměstnance srozumitelná. Podle (ZP) § 106 odst. 4 písm. a) je zaměstnanec povinen účastnit se školení zajišťovaných zaměstnavatelem zaměřených na bezpečnost a ochranu zdraví při práci, včetně ověření svých znalostí. Také je povinen podle (ZP) § 301 písm. c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jím vykonávané a podle (ZP) § 230 odst. 2 je povinen prohlubovat si kvalifikaci k výkonu sjednané práce.

Proto by mělo být uvedeno v pracovní smlouvě zaměstnance, který bude používat vozidlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, že s výkonem práce souvisí také řízení vozidla na základě příkazu zaměstnavatele.

Pokud však zaměstnavatel dá zaměstnanci souhlas k užití vozidla, bez ohledu na to, jestli se bude jednat o vozidlo služební nebo vozidlo zaměstnance, je povinen zajistit zaměstnanci školení a určit jeho obsah, způsob ověřování znalostí zaměstnance, vést dokumentaci o provedeném školení a stanovit lhůty, ve kterých má být školení pravidelně opakováno, jak vyplývá z odst. 2, 3 § 103 (ZP).

Školení by mělo být prováděno v prostorách, kde vybavení umožní posluchačům dělat si písemné poznámky nebo vyplnit testy k ověření jejich znalostí a lektorovi umožní použít potřebné didaktické pomůcky. Proto má být školení řidičů  zahrnuto do systému vzdělávání zaměstnanců k udržování a obnovování kvalifikace, který umožňuje výkon sjednané práce v souladu s odst. 1 § 230 (ZP).

Rozsah školení by měl být nejméně čtyři vyučovací hodiny a maximálně pět vyučovacích hodin, aby bylo možné zajistit posluchačům takové množství odborných informací, které by zajistilo potřebnou kvalifikaci nezbytnou k řízení silničních motorových vozidel pro plnění pracovních úkolů a zároveň, aby udrželo jejich potřebnou pozornost.

V náplni školení by měly být zahrnuty informace o :

• změnách v dopravních a technických předpisech včetně opakování vybraných ustanovení pro snížení rizika ohrožení života a zdraví v provozu na pozemních komunikacích
• postupu při dopravní nehodě a hlavních příčinách dopravních nehod
• pracovněprávní a trestněprávní odpovědnosti při řízení vozidla
• přestupcích proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích a počtu bodů za toto jednání
• diskuze nebo ověření znalostí

Pokud zaměstnavatel dá souhlas zaměstnanci, aby užil vlastní nebo jiné vozidlo, a nese tak odpovědnost za jeho zdraví ale i škodu na vozidle, je třeba, aby zkontroloval, zda na toto vozidlo bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla nebo zda nedošlo k jeho zániku podle zákona č 168/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů a zda má platné osvědčení o technické způsobilosti vydané   stanicí   měření   emisí  a  stanicí  technické  kontroly  podle  zákona č. 56/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Povinnost sjednat havarijní pojištění není stanovena žádným právním předpisem a je na rozhodnutí zaměstnavatele, jaké podmínky stanoví pro užívání vozidla.

Nedocenění významu školení řidičů  pro bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, dokazuje fakt,  že   podle   zákona č. 247/2000 Sb. § 48 odst. 1 se školení pro zdokonalování odborné způsobilosti řidičů v rozsahu 16 hodin ročně a přezkoušení jednou za tři roky musí zúčastnit pouze osoba, která řídí autobus, nákladní automobil nebo jízdní soupravu jejichž největší povolená hmotnost převyšuje 7500 kg, vozidlo taxislužby nebo motorové vozidlo vybavené modrým majáčkem. Školení řidičů pro zdokonalování odborné způsobilosti se tak podle tohoto zákona nemusí zúčastnit řidiči nákladních automobilů a jízdních souprav, jejichž největší povolená hmotnost nepřevyšuje 7500 kg, a podléhají pouze povinnosti účastnit se stejného školení podle zákoníku práce, jako zaměstnanci, kteří řídí vozidlo pro plnění pracovních úkolů.

Aby školení řidičů podle zákoníku práce mohlo zdokonalovat odbornou způsobilost řidičů, měl by zaměstnavatel zajistit každoroční proškolení zaměstnanců, kteří řídí vozidlo, přestože v (ZP) § 103 odst. 3 je pouze obecně stanoveno, že školení musí být pravidelně opakováno, pokud to vyžaduje povaha rizika a jeho závažnost. Stále více je snaha zaměstnavatelů školit řidiče až jednou za dva roky nebo elektronickou formou, i když (ZP) § 106 odst. 1 stanoví, že zaměstnanec má právo na informace o rizicích jeho práce a o opatřeních na ochranu před jejich působením a také, že informace musí být pro zaměstnance srozumitelná.

Podceňování rizika při řízení vozidla je například zřejmé ze situace, kdy při dopravní nehodě kterou řidič nezavinil, dojde k jeho zranění popřípadě ke zranění  spolujezdce,  a  bude  možné prokázat,  že  by  k jejich zranění nedošlo, pokud by splnili povinnost stanovenou zákonem o provozu na pozemních komunikacích v § 6 odst. 1 písm. a) nebo § 9 odst. 1 písm. a) být za jízdy připoután na sedadle bezpečnostním pásem, bude se zřejmě jednat o pracovní úraz zaviněný porušením předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v souladu s odst. 1 § 349 (ZP). Také není ještě věnována dostatečná pozornost evidenci dopravních nehod a jejich následků u těchto řidičů tzv. referentů.

To, že školení  může pozitivně ovlivnit chování řidičů lépe než samotná sankce, ukazuje například německý bodový systém, kde centrální registr sníží  řidiči  počet  bodů,  pokud  prokáže,  že  se  zúčastnil  zdokonalovacího
školení, které není zakončeno závěrečnou zkouškou.

Jenom srozumitelné a odborné informace týkající se výkladu, ale i změn v dopravních  a  jiných  předpisech  souvisejících  s  řízením  vozidla,  mohou  zajistit snížení rizika dopravní nehody a následků na zdraví.

Pro bezpečnost a ochranu zdraví při řízení vozidla je též důležitá povinnost podrobit se pravidelným   lékařským   prohlídkám,   stanovená   pravidly   o   provozu na pozemních komunikacích v § 87 odst. 1 písm. b) pro řidiče, který řídí motorové vozidlo  v pracovněprávním vztahu a u  něhož  je  řízení  vozidla  druhem  práce  sjednaným   v   pracovní   smlouvě   (tzv.  řidič z povolání). Tato povinnost se však doposud nevztahuje na řidiče, který řídí motorové vozidlo pro plnění pracovních úkolů, a řízení vozidla u něj není druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě (tzv. řidič referent), přestože oba řidiči mají stejnou odpovědnost za pracovní úraz a škodu způsobenou  na vozidle zaměstnavatele nebo nákladu zaviněným porušením povinností.

Proto i tzv. řidič referent podle nařízení vlády č. 168/2002 Sb. přílohy č.1 odst. 3 musí dodržovat maximální dobu řízení 4,5 hodiny a nejpozději po uplynutí této doby musí být řízení přerušeno z  důvodu bezpečnostní přestávky na dobu nejméně 30 minut, během které nesmí vykonávat žádnou činnost vyplývající z  jeho pracovních povinností, a proto musí také vést v listinné formě nebo technickým zařízením denní evidenci o době řízení a o čerpání bezpečnostních přestávek. Zaměstnavatel je povinnen zajistit, aby zaměstnanec tyto povinnosti dodržoval.

Přestože   toto   vládní   nařízení   není  zrušeno  novým  zákoníkem  práce č. 262/2006 Sb. s účinností od 1.1.2007, dá se zpochybnit jeho  platnost,  protože  je  vázáno  na § 134 e odst. 2 starého zákoníku práce č. 65/1965  Sb.   Pochybnosti   zřejmě   nastanou   i  u  sankcí  podle  zákona č. 251/2005 Sb o inspekci práce, kde v § 30 odst. 1 písm. f) se stanoví, že správního deliktu na úseku bezpečnosti práce se dopustí právnická osoba tím,  že  nedodrží  povinnosti  při  zajišťování  bezpečnosti práce stanovené v § 133 starého zákoníku práce, mezi kterými je i povinnost zajistit pro zaměstnance školení uvedená   v  odst. 1 písm. e)   a   za   nesplnění   této   povinnosti   je   možné uložit   podle   zákona  č. 251/2005 Sb.  odst. 2  písm. d)  pokutu  až  do  výše 2 000 000 Kč.

V novém zákoníku práce je však povinnost zaměstnavatele zajistit školení uvedena v odst. 2  § 103.