Připravovaná novela nařízení vlády č. 361/2007 Sb.

Novela si klade za cíl upravit některé základní požadavky nařízení vlády, jejichž vyjádření se jeví jako vysoce odborné a jejichž aplikace v praxi působí zejména zaměstnavatelům problémy. To se týká zejména problematiky posuzování zátěže teplem na pracovišti a její eliminace pomocí stanovení kratší pracovní doby a pracovního úkonu, a dále pak i problematiky poskytování ochranného nápoje z důvodu tepelné zátěže, jehož nárok je třeba prokazovat.

Co se týká oblasti prokazování míry tepelné zátěže pro účely poskytování ochranného nápoje, stávající právní úprava výslovně pro uzavřená pracoviště stanoví jediné kritérium, a to zjištění úrovně operativní teploty, která se vypočítává z naměřených ukazatelů. Přestože tento princip je odborně správný, pro účely poskytování ochranného nápoje je poněkud těžkopádný, neboť není reálné při přetrvávajících teplotních podmínkách každodenně provádět požadovaná měření, pakliže tato mohou navíc provádět jen akreditovaná a autorizovaná pracoviště a je logické, že při početním zastoupení takto exponovaných míst, není ani reálné toto měření kapacitně zajistit.

Je sice možné i v současné době, aby si zaměstnavatel orientačně teploměrem s běžným tepelným čidlem ověřil teplotu na pracovišti, avšak toto měření může použít jen tehdy, byla-li již na něm stanovena operativní teplota na základě odborně provedeného měření a současně mezi tím nedošlo ke změně podmínek práce. Tento způsob je používán na těch pracovištích, kde je výskyt tepelné složky celoroční, a kde se tato měření a stanovení operativní teploty provádí více méně automaticky.

Závažný problém však vzniká na pracovištích, kde taková tepelná složka není celoročně přítomna a vliv tepelné zátěže se v podstatě redukuje jen na teplé období roku. Přestože zákon č. 309/2006 Sb. v § 7 stanoví zaměstnavateli podmínku, aby v případě, že nelze překročení nejvyšších přípustných hodnot rizikových faktorů vyloučit omezoval jejich působení technickými, technologickými a jinými opatřeními, kterými jsou zejména úprava pracovních podmínek, doba výkonu práce, zřízení kontrolovaných pásem, používání vhodných osobních ochranných pracovních prostředků nebo poskytování ochranných nápojů, nezmiňuje povinnost upravit samotnou stavbu, tzn. zajistit izolaci proti teplu.  Z těchto důvodů se proto navrhuje, aby bylo odděleno zjišťování limitní teploty pro účely dlouhodobě a krátkodobě únosné doby práce a pro teplotní minima a maxima na pracovišti po celý kalendářní rok od zjišťování okamžité teploty na pracovišti, pro účely poskytování ochranného nápoje.

S těmito úpravami souvisí i úprava definice resp. kritérií ochranného nápoje poskytovaného při zátěži teplem, která reaguje na skutečnost, že původně užité kritérium - obsah pevných rozpuštěných látek, který byl uváděn na etiketě jako povinný se na základě změny vyhlášky 275/2004 Sb., vycházející ze směrnice Rady 80/777/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se využívání a prodeje přírodních minerálních vod již uvádět nemusí a tato ani nenabízí možnost jiného společného ukazatele, který by bylo možné pro účely jednoduché informace pro zaměstnavatele, použít.

Z tohoto důvodu se navrhuje upravit ochranné nápoje tak, aby šlo primárně o přírodní minerální vody se střední mineralizací podle vyhlášky č. 423/2001 Sb., (vyhláška o zdrojích a lázních), které ovšem neslouží k léčebným účelům, a protože existuje možnost doplnit jiné nápoje o minerální látky, lze i tyto považovat za ochranné, pokud objem minerálních látek bude stejný, jako u přírodní minerální vody.

Podmínky nároku na ochranný nápoj se stanoví jednotně, a to po splnění překročení hygienického limitu ztráty tekutin, tedy vyšší než 1,25 litru za osmihodinovou směnu, avšak se budou lišit v množství, neboť povinná 70% náhrada bude odlišná při ztrátě  1,25 litru, kdy bude činit cca 0,9 litru ochranného nápoje, od ztráty například 4 litry, kdy náhrada bude činit 2,8 litru.

Další oblast navrhovaná k úpravě zahrnuje celkovou fyzickou zátěž, lokální svalovou zátěž, pracovní polohy a ruční manipulaci s břemeny. Jmenované faktory jsou sice definovány podle ukazatelů a jsou pro ně stanoveny hygienické limity, avšak tyto v současnosti nařízení vlády váže na tzv. charakteristickou směnu, což v případě těchto faktorů se jeví jako obtížné. Charakteristická směna totiž vymezuje celoroční nebo časově vázáný standard, což v případě jmenovaných rizikových faktorů není možné aplikovat. U těch se musí směna stanovit tak, aby zohledňovala stálé měnící se podmínky, které přímo vyplývají z charakteru dané práce, a proto je nutné takovou směnu definovat odlišně, a to jako směnu průměrnou. Rovněž tak se upřesní, že pouze u průměrných hygienických limitů lze tyto procentuálně navýšit za určitých podmínek, pokud půjde o směny delší než osmihodinové nebo o nerovnoměrně rozloženou pracovní dobu.  

Návrh novely se doplňuje o stanovení frekvence čištění zdrojů osvětlení a frekvenci úklidu a malování pracovišť a sanitárních a pomocných zařízení, které v současné právní úpravě je částečně upraveno jen pro čištění zdrojů osvětlení, avšak jen odkazem na české technické normy, úklid a malování není v současné době upraveno vůbec. Tato úprava reaguje na fakt, že pouhé vyjádření pravidelnosti podle zákona č. 309/2006 Sb. nesplňuje jeho záměr, a to zajistit, aby na pracovištích a v dalších prostorách byla nejen udržována čistota obecně, ale aby ty zdroje, které mají bezprostřední negativní vliv na úroveň pracovního ovzduší, jako je prach a chemické látky, nebo vliv na požadovanou intenzitu osvětlení, byly včas eliminovány. Přestože se má za to, že běžný denní úklid je samozřejmostí, stejně tak, jako udržování čistoty stěn a stropů, ukazuje se v praxi, že ne vždy toto platí.

V případě posuzování kvality osvětlení se touto úpravou dále odstraní zejména zdlouhavé prokazování snížení míry intenzity osvětlení prostřednictvím měření v případech, kdy je oprávněná pochybnost o tom, že míra znečištění zdrojů osvětlení, ale také odrazových ploch k ní přispívá. V takových případech nese finanční náklady za toto měření zaměstnavatel, pakliže tato pochybnost byla prokázána. Stanovením ukazatelů znečištění a k nim přičleněných časových vymezení nejenže umožňuje zaměstnavateli stanovit si rozvrh těchto úkonů a včas zajistit jejich realizaci, ale zároveň omezí zmiňovaná měření na minimum. Další navrhované úpravy se pak týkají odstranění ustanovení § 43 a přílohy č. 6, které řešily tzv. čisté provozy, kdy se ukazuje, že tato úprava je již nadbytečná, neboť nezahrnuje všechny možnosti, ale je dnes i překonaná, když specifické požadavky na čistotu pracovního ovzduší lze stanovit podle českých technických norem.

 V části sanitárních zařízení se navrhuje úprava v příloze č. 10 týkající se zřízení tzv. hygienické smyčky, kterou by po úpravě nebylo nutné zřizovat vždy, kdy jde o činnost epidemiologický závažnou podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Zde se má na mysli, že kadeřnické nebo  kosmetické služby lze provádět v prostředí, které jsou pro tuto činnost vyčleněny ze soukromých prostor a bylo by nelogické, aby se zde praktikovalo oddělení čistého a špinavého provozu. Obdobně návrh ponechává na uvážení zaměstnavatele při ochraně výroby nebo výrobku, zda hygienickou smyčku zřídit, či nikoliv. Tato úvaha směřuje k tomu, že při malém počtu zaměstnanců, lze čistotu výroby zajistit i jinak.