Přeprava nebezpečných věcí v dopravním systému

Nebezpečné látky můžeme charakterizovat jako látky, které při svém nekontrolovaném úniku do životního prostředí mohou způsobit značné materiální a ekologické škody, ale zejména zranění nebo usmrcení zasažených živých organizmů. Seznamy nebezpečných věcí obsahují řádově desetitisíce položek a zahrnují nejenom toxické chemické a radioaktivní látky, ale i tlakové nádoby, průmyslové odpady a látky, u kterých hrozí riziko výbuchu, požáru, rozšíření infekce apod.

Všechny nebezpečné látky a předměty, které mohou způsobit výbuch, oheň, otravu, popálení nebo jinak ohrozit prostředí, mají své specifické vlastnosti a v důsledku toho také rozdílný stupeň nebezpečnosti v různých podmínkách. Tyto skutečnosti jsou rozhodující při přepravě a manipulaci s těmito látkami a předměty. Všichni účastníci přepravy nebezpečných věcí musí být dostatečně poučeni o manipulaci a přepravě a musí se řídit všemi bezpečnostními opatřeními, která jsou pro tuto činnost nutná. Zásady stanovené v předpisech ADR a RID jsou prvním krokem pro snížení možnosti kolizí dopravních prostředků přepravujících nebezpečné látky, ale i při jejich dodržení stále existuje riziko nehod dopravních prostředků, které se může zvýšit například při zhoršených klimatických podmínkách, při intenzivnějším silničním provozu a z něho vyplývajících kongescích. V zájmu toho, abychom předcházeli dopravním nehodám, musíme hledat další způsoby, jak podpořit snahu o zajištění bezpečného provozu.

Železniční doprava se uskutečňuje a řídí Řádem pro mezinárodní přepravu nebezpečných věcí RID. Účastníci přepravy nebezpečných věcí musí učinit přiměřená opatření podle povahy a rozsahu předpokládaného nebezpečí tak, aby se zabránilo vzniku škod a zranění a pokud je to nezbytné, aby se minimalizovaly jejich následky. Musí však ve všech případech dodržet ustanovení RID, která platí pro jejich činnost. České dráhy a.s. uskutečňují přepravy nebezpečných věcí nejen podle podmínek RID, ale i podle Nařízení vlády č. 1/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní nákladní dopravu.

Silniční přeprava nebezpečných věcí se uskutečňuje podle Evropské dohody o mezinárodní dopravě nebezpečných věcí po silnici ADR. Součástí této dohody jsou přílohy A a B a jejich dodatky. Pro zakotvení příloh dohody ADR do právního řádu České republiky (ČR) bylo nezbytné, aby povinnosti uváděné v těchto přílohách byly uloženy zákonem. Proto zákon o silniční dopravě mimo jiné definuje nebezpečné věci jako látky a předměty pro jejichž povahu, vlastnosti nebo stav může být v souvislostech s jejich přepravou ohrožena bezpečnost osob, zvířat a věcí nebo ohroženo životní prostředí.

Dále zákon uvádí, že silniční dopravou je dovoleno přepravovat pouze nebezpečné věci vymezené mezinárodní smlouvou, kterou je ČR vázána. Přeprava jaderných materiálů a radionuklidových zářičů se řídí zvláštními právními předpisy.

Ministerstvo dopravy může v souladu s dohodou ADR povolit na omezenou dobu, nejvýše však pět let, provádění silniční přepravy nebezpečných věcí za odchylných podmínek od dohody ADR. Toto povolení nelze vydat pro přepravu jaderných materiálů a radionuklidových zářičů stanovených zvláštními předpisy. Ministerstvo je též oprávněno podle dohody ADR pověřit právnické osoby se sídlem na území ČR nebo fyzické osoby s trvalým pobytem na území ČR výkonem činností souvisejících s prováděním dohody ADR. Pověření lze udělit osobně na základě písemné žádosti, která prokáže splnění technických podmínek pro výkon požadovaných činností.

Letecká přeprava nebezpečného nákladu se uskutečňuje podle manuálu ICAO "Technické instrukce pro bezpečnou dopravu nebezpečného zboží letecky" a manuálu IATA "Dangerous Goods Regulation". Nebezpečné zboží je rozděleno do tří kategorií: a) zboží, které je všeobecně povoleno letecky přepravovat; b) zboží, které je možno letecky přepravit jen za zvláštních opatření; c) zboží, které je zcela vyloučeno z letecké přepravy.

Každá látka či předmět nebezpečné povahy má svůj vlastní přepravní název (Proper shipping name). Pro každý název je přiděleno Shromážděním expertů pro přepravu nebezpečného zboží při Organizaci spojených národů čtyřčíslí tzv. UN číslo. Vedle názvu je uvedeno, zda je možno poslat toto zboží a za jakých podmínek a může se zde rovněž objevit slovo "Forbidden", které znamená, že toto zboží nelze letecky v žádném případě přepravit.

Námořní doprava je svým charakterem velmi odlišná od ostatních druhů dopravy. Je do ní zapojeno mnoho subjektů, bez nichž nelze námořní přepravu zajistit (např. přístavní zasílatel, agent lodi, ukladač zboží na loď, počítač zboží v přístavu aj.). Přeprava nebezpečného zboží se řídí Mezinárodními předpisy pro námořní přepravu nebezpečného zboží námořními loděmi IMDG Code. ČR je vnitrozemský stát a námořní doprava je realizována především jako část přepravy v přepravním řetězci. Náklad je tedy přepravován v téže dopravní jednotce (kontejneru) nebo silničním vozidlem, které se celé přepraví lodí bez překládání zboží na loď. Jestliže je nebezpečný náklad v ČR zabalen dle pokynů ADR, je možno ho přepravovat lodí, pokud se k němu nevztahují doplňující ustanovení dle IMDG Code.

Předpisy o přepravě nebezpečných věcí se velmi často řídí i přeprava nebezpečných odpadů. Právní úprava odpadů je však řešena zvláštním předpisem. Tím je zákon č. 185/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů. K tomuto zákonu byla vydána řada vyhlášek, z nichž pro znalost přepravy nebezpečných odpadů, zařazených jako nebezpečné věci, jsou podstatné zejména Vyhláška Ministerstva životního prostředí (MŽP) a Ministerstva zdravotnictví č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných odpadů, Vyhláška MŽP č. 381/2001 Sb., katalog odpadů, Vyhláška MŽP č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, Vyhláška č. 384/2001 Sb. o nakládání s polychlorovanými bifenyly.

V ČR se uskutečňuje přeprava nebezpečných věcí především pozemními druhy dopravy - železniční a silniční dopravou. Letecká nákladní doprava se podílí na tonáži přepravovaného zboží jen 2 %. Námořní doprava má pro ČR význam především jen jako část přepravy v přepravním řetězci.

POVINNOSTI ÚČASTNÍKŮ PŘEPRAVY Z HLEDISKA BEZPEČNOSTI

Odesílatel - subjekt, který je uveden v přepravním dokladu a jehož jménem se podává zásilka k přepravě s příslušným přepravním dokladem. Odesílatel nebezpečných věcí je povinen předat k přepravě zásilky, které odpovídají požadavkům dohod, předpisů a ustanovení o přepravě nebezpečných věcí, a musí

• se přesvědčit, že nebezpečné věci jsou zařazeny a připuštěny k přepravě,
• předat dopravci informace a údaje o přepravované nebezpečné věci, požadované přepravní a dopravní doklady (povolení, schválení, oznámení, osvědčení atd.),
• použít pouze obaly, velké obaly, velké nádoby pro volně ložené látky a cisterny (cisternová vozidla, cisternové výměnné nástavby a cisternové kontejnery) schválené a vhodné pro přepravu dotyčných látek a označené nápisy předepsanými zákonným ustanovením pro nebezpečné věci,
• splnit požadavky týkající se způsobu odeslání a omezení přepravy,
• zajistit, aby i vyprázdněné nevyčištěné a neodplyněné cisterny (cisternová vozidla, cisternové výměnné nástavby a cisternové kontejnery) nebo vyprázdněné nevyčištěné dopravní prostředky a velké nebo malé kontejnery pro volně ložené látky byly příslušně označeny a opatřeny bezpečnostními značkami a aby vyprázdněné nevyčištěné cisterny byly uzavřeny a poskytovaly stejné záruky těsnosti, jako kdyby byly plné,
• pokud odesílatel používá služeb jiných účastníků (balič, nakládce, plnič atd.) musí učinit přiměřená opatření, aby bylo zajištěno, že zásilka splňuje požadavky kladené zákonnými ustanoveními,
• pokud odesílatel jedná z pověření třetí osoby, musí být písemně upozorněn, že jde o nebezpečné věci a musí obdržet všechny informace a doklady potřebné ke splnění jeho povinností,
• nebezpečné věci zabalit a obaly označit dle podmínek dohod,
• dodržet ustanovení o zákazu společné nakládky na jedno vozidlo,
• nepředat k přepravě nebezpečné věci, u kterých přeprava není dovolena,
• předat dopravci v písemné formě pokyny pro řidiče,
• správně a úplně vyplnit nákladní list (včetně uvedení prohlášení odesílatele),
• předat dopravci kopii zvláštního povolení pro přepravu radioaktivních materiálů (viz vyhl. č. 143/1997 Sb., o přepravě a dopravě určených jaderných materiálů a určených radionuklidových zářičů),
• přezkoumat před vlastní nakládkou nebezpečného zboží průvodní doklady a provést vizuální kontrolu, zda vozidlo a jeho zařízení splňují předepsaná ustanovení,
• řádně označit dopravní a přepravní prostředky s nebezpečným zbožím,
• zabezpečit předepsané školení ostatních osob podílejících se na přepravě nebezpečného zboží.

Dopravce - subjekt, který provádí přepravu, je povinen

• se přesvědčit, že nebezpečné věci, které se mají přepravovat, je dovoleno přepravovat podle daných ustanovení a
• že předepsané doklady jsou připojeny k přepravnímu listu a doprovázejí dopravní resp. přepravní jednotku,
• vizuálně ověřit, že dopravní a přepravní prostředky a náklad jsou bez viditelných závad, netěsnosti nebo trhlin, že nechybí výbava atd.,
• přesvědčit se, že neprošlo datum příští zkoušky cisternových vozidel, cisternových výměnných nástaveb, cisternových kontejnerů a dopravních prostředků, že dopravní a přepravní prostředky nejsou přetíženy a že byly připevněny bezpečnostní značky a označení na dopravní a přepravní prostředky,
• zabezpečit, aby přepravu prováděly pouze osoby k tomu vyškolené a vlastnící o tomto školení platné osvědčení,
• zajistit školení ostatních osob podílejících se na přepravě nebezpečného zboží a
• zabezpečit, aby v silniční dopravě měl řidič povinnou výbavu včetně výstražných oranžových tabulek, případně i bezpečnostních značek.

V silniční dopravě (včetně svozu a rozvozu do a z terminálu v kombinované přepravě) musí dopravce zajistit, aby řidič

• měl během přepravy s sebou a na požádání předložil oprávněné osobě ke kontrole průvodní doklady, funkční hasící přístroje a povinnou výbavu vozidla,
• nepřevzal k přepravě a nepřepravoval zásilku s poškozeným nebo netěsným obalem,
• provedl v případě nehody vozidla nebo jiné mimořádné události všechna opatření uvedená v písemných pokynech pro řidiče,
• dodržel všechny předpisy týkající se nakládky, vykládky a manipulace s nebezpečnými věcmi; zákaz společné nakládky na jedno vozidlo; způsoby přepravy nebezpečných věcí a dozor nad vozidly při parkování.

Tato opatření se provedou na základě přepravních dokladů a doprovodných dokladů vizuální prohlídkou vozidla nebo kontejnerů a popřípadě nákladu. Dopravce se však může ve vyjmenovaných případech spolehnout na informace a údaje sdělené mu ostatními účastníky.

Zjistí-li dopravce nesplnění požadavků podle zákonných ustanovení pro přepravu nebezpečných věcí, nesmí přepravit zásilku, pokud nedošlo k odstranění nedostatků.

Pokud je během přepravy zjištěna závada, která by mohla ohrozit bezpečnost přepravy, musí se zásilka pokud možno co nejrychleji zadržet s ohledem na požadavky bezpečnosti dopravního provozu, bezpečného odstavení zásilky a bezpečnosti veřejnosti. V přepravě se může pokračovat po splnění platných předpisů.

Pokud nelze požadavky splnit a není schválen zbytek přepravní cesty, příslušný orgán musí dopravci poskytnout nezbytnou administrativní podporu.

Příjemce - subjekt uvedený v přepravní smlouvě. Jestliže příjemce označuje třetí osobu v souladu s ustanovením podle přepravní smlouvy, tato osoba je považována za příjemce. Pokud je přeprava prováděna bez přepravní smlouvy, subjekt, který přebírá odpovědnost za nebezpečné zboží po příjezdu, se považuje za příjemce. Příjemce má povinnost nezdržovat bez pádných důvodů převzetí zásilky a ověřit po vykládce, že požadavky podle zákonných ustanovení, které se ho týkají, jsou splněny. Zejména musí

• provést v případech, předepsaných zákonnými ustanoveními, čištění a dekontaminaci dopravních a přepravních prostředků a
• zajistit, aby z dopravních a přepravních prostředků následně po vyložení, vyčištění a dekontaminování byla odstraněna označení nebezpečnosti.

Jestliže příjemce používá služeb jiných účastníků (provádějících vykládku, čištění, dekontaminaci atd.), musí provést příslušná opatření k tomu, aby bylo zajištěno splnění požadavků podle zákonných ustanovení. Pokud se při ověřovaní zjistí nesplnění jejich požadavků, příjemce nesmí vrátit dopravní a přepravní prostředek, dokud zjištěné závady nebyly odstraněny.

Příklady povinností ostatních účastníků přepravy:

Nakládce

• smí předat nebezpečné věci dopravci pouze tehdy, je-li jejich přeprava dovolena zákonnými normami,
• musí, pokud předává k přepravě balené nebezpečné věci nebo nevyčištěné vyprázdněné obaly, zkontrolovat, zda obal není poškozen; nesmí předat k přepravě kus, jehož obal je poškozen, zejména není-li těsný a jsou úniky nebo možnost úniku nebezpečných látek, dokud závada není odstraněna; tato povinnost se vztahuje též na vyprázdněné nevyčištěné obaly,
• pro balení nebezpečných věcí v zahraničním styku je uznán výhradně pouze obal, který je odzkoušen podle mezinárodních předpisů a označen kódem OSN,
• musí, pokud nakládá nebezpečné věci do dopravního nebo přepravního prostředku, splnit zvláštní požadavky pro nakládku a manipulaci,
• musí po nakládce nebezpečných věcí do přepravního prostředku splnit požadavky, týkající se označení nebezpečnosti,
• musí při nakládce kusů dodržet zákazy společné nakládky rovněž s přihlédnutím k nebezpečným věcem, které jsou již ve vozidle nebo velkém kontejneru, a k požadavkům týkajícím se oddělení potravin, poživatin a krmiv.

Balič

• musí dodržet požadavky týkající se podmínek balení nebo podmínek společného balení,
• pokud připravuje kusy pro přepravu, musí dodržet požadavky týkající se nápisů a bezpečnostních značek na kusech.

Plnič

• musí ověřit před plněním cisteren, že tyto cisterny a jejich výstroj jsou v dobrém technickém stavu,
• musí ověřit, že neprošlo datum příští zkoušky cisternových vozidel, cisternových výměnných nástaveb, cisternových kontejnerů apod.,
• smí plnit cisterny pouze nebezpečnými věcmi, které byly schváleny pro přepravu v těchto cisternách,
• musí při plnění cisterny splnit požadavky týkající se nebezpečných věcí v sousedních komorách,
• musí během plnění cisterny dodržet nejvyšší dovolený stupeň plnění nebo nejvyšší dovolenou hmotnost obalu na litr jejího vnitřního objemu pro plněnou látku,
• musí po naplnění cisterny zkontrolovat těsnost uzavíracích zařízení,
• musí zajistit, aby žádné nebezpečné zbytky naplněné látky neulpívaly na vnějším povrchu jím naplněných cisteren,
• musí při přípravě nebezpečných věcí k přepravě zajistit, aby předepsané výstražné oranžové tabulky a bezpečnostní značky byly připevněny na cisterny, na vozidla a na velké a malé kontejnery pro přepravu volně ložených látek v souladu s příslušnými požadavky.

Provozovatel cisternového kontejneru nebo přemístitelné cisterny

• má povinnost zajistit dodržení požadavků pro konstrukci, výstroj, zkoušky a označování,
• zajistit, aby údržba cisteren a jejich výstroje byla prováděna takovým způsobem, aby bylo zajištěno, že za normálních provozních podmínek cisternový kontejner nebo snímatelná cisterna splňuje požadavky zákonných ustanovení do její příští prohlídky,
• zajistit provedení mimořádné kontroly, jestliže může být bezpečnost nádrže nebo její výstroje snížena opravou, změnou nebo nehodou.

Bezpečnostní poradce

Každý podnik, jehož činnost zahrnuje přepravu nebezpečných věcí nebo s touto přepravou související nakládání, plnění nebo balení, musí jmenovat jednoho nebo více bezpečnostních poradců pro přepravu nebezpečných věcí, jejichž úloha spočívá v tom, že pomáhají zabraňovat rizikům, které vyplývají z této činnosti pro osoby, věci a životní prostředí. Navíc tuto povinnost uvádí novela zákona o silniční dopravě. S přihlédnutím k činnostem podniku má poradce zejména tyto povinnosti:

• dohlížet nad dodržováním předpisů pro přepravu nebezpečných věcí,
• radit svému podniku při operacích souvisejících s přepravou nebezpečných věcí,
• připravit roční zprávu pro vedení svého podniku a orgán místní nebo popřípadě veřejné správy o činnostech podniku týkajících se přeprav nebezpečných věcí.

Roční zprávy musí být uchovávány po dobu 5 let a musí být k dispozici národním orgánům na jejich žádost. Důležitým ustanovením je, že poradce musí být držitelem osvědčení o odborném školení, kterému se musí podrobit a dále musí s úspěchem složit zkoušku schválenou pro tento účel MD ČR. Zkoušky musejí být zcela nezávislé na školících organizacích i na organizacích zaměstnávajících poradce. V ČR je zkušební organizací Centrum dopravního výzkumu.

Odpovědnost zasílatele v ČR vyplývá z obchodního zákoníka. Při plnění závazku je zasílatel povinen s vynaložením odborné péče sjednat způsob a podmínky přepravy odpovídající co nejlépe zájmům příkazce, jež vyplývají ze smlouvy a jeho příkazů nebo jež jsou zasílateli jinak známé. Zasílatel odpovídá za škodu na převzaté zásilce vzniklou při obstarávání přepravy, ledaže ji nemohl odvrátit při vynaložení odborné péče. Je povinen zásilku pojistit, jen když to stanoví smlouva.

Odpovědnost dopravce vyplývá v ČR z obchodního zákoníku. Dopravce odpovídá za škodu na zásilce, jež vznikla po jejím převzetí dopravcem až do jejího vydání příjemci, ledaže ji dopravce nemohl odvrátit při vynaložení odborné péče. Za škodu na zásilce však dopravce neodpovídá, jestliže prokáže, že byla způsobena: a) odesílatelem, příjemcem nebo vlastníkem zásilky; b) vadou nebo přirozenou povahou obsahu zásilky včetně obvyklého úbytku, nebo c) vadným obalem, na který dopravce upozornil odesílatele při převzetí zásilky k přepravě, a byl-li vydán nákladní nebo náložní list, byla v něm vadnost obalu poznamenána. Neupozornil-li dopravce na vadnost obalu, neodpovídá dopravce za škodu na zásilce vzniklou v důsledku této vadnosti jen tehdy, jestliže vadnost nebyla při převzetí zásilky poznatelná. Při škodě na zásilce vzniklé podle bodů v předchozím odstavci je dopravce povinen vynaložit odbornou péči, aby škoda byla co nejmenší.

Proces dopravy patří k nejčastějším, ale také nejrizikovějším operacím, které jsou prováděny s nebezpečnými věcmi od ukončení procesu výroby až po jejich využití u konečného spotřebitele. V posloupnosti - výroba, sklad, distributor, sklad, odběratel, sklad, spotřeba - jsou každé dva sousední články vzájemně spojeny právě pomocí dopravy. Vzhledem k množství a sortimentu nebezpečných věcí a také četnosti dopravy přepravovaných nebezpečných věcí je riziko havárie v důsledku kolize nebo poruchy dopravní jednotky velmi vysoké. Největší podíl na přepravě nebezpečných věcí má silniční doprava, následuje ji doprava železniční. Letecká doprava se podílí na přepravě nebezpečných věcí velmi málo, avšak v současné době se její podíl zvyšuje. Námořní doprava má pro ČR význam především jako součást multimodální přepravy a její podíl na přepravě nebezpečných věcí není velký. Legislativní podmínky pro silniční a železniční dopravu jsou harmonizovány, i když názory na sjednocení těchto podmínek do je dnoho předpisu jsou velmi nesourodé.

Článek je publikován v rámci řešení výzkumného záměru "Teorie dopravních systémů".

ZDROJ:
Cempírek, Václav; Kampf, Rudolf. Přeprava nebezpečných věcí v dopravním systému. In EnviWeb [online]. Praha : EnviWeb, 2005 [cit. 29-12-2005]. Dostupný z WWW: <http://www.enviweb.cz/54380>.