Schodiště, schody, schůdky

Schůdky jsou různých výšek (0,5 m až 1,8 m) a jsou po jedné straně vybaveny dřevěným zábradlím. Většinou se používají tak, že jsou přední stranou přiraženy k obrobku, ale někdy musí být přistaveny k obrobku bokem (viz přiložená fota). Z provozních důvodů nelze schůdky vybavit zábradlím ze všech stran, protože pak zábradlí zaměstnancům překáží ve vykonávaných činnostech. Jsou schůdky s jedním postranním zábradlím vyhovující z hlediska norem a předpisů BOZP? Pokud ne, bylo by dostačující řešení jako ochranu proti pádu zvolit zepředu a z nezabezpečené strany například řetízek, provaz, lano, které by šly v případě potřeby rychle odejmout?

Na položený dotaz lze jednoduše odpovědět: „Ano, zábradlí může být jen jedno.“ Jenže to by nebyla poctivá a výstižná odpověď, ale zavádějící odpověď. Aby mohlo být jen jedno zábradlí, musí být splněny určité podmínky. A i samotná konstrukce schůdků musí odpovídat konkrétním požadavkům, které podle přiloženého zobrazení nejsou splněny. Proto je nutné si trochu více problematiku takovýchto schůdků přiblížit.

Schody, schůdky zábradlí – pojmosloví a normy

Dříve než přistoupíme k bližšímu zodpovězení otázky, je třeba si vyjasnit a objasnit pojmy. V praxi se bohužel často mísí dojmy s pojmy a pracovníci, odborníci s laiky, ale i různé kontrolní či inspekční orgány si nerozumí a vznášejí různé požadavky či pochybují nad správností řešení. Ne, že by pochybování nad správností bylo špatné, naopak často vede ke zlepšení, ale soustavné zpochybňování navozených norem a pravidel práce zvyšuje nejistotu a rozhodně tak není přínosným prvkem firemní kultury.

Zaprvé je třeba zdůraznit, že schůdky nejsou schody. To není otázka počtu schodišťových stupňů či sklonu schodišťového ramene, je to otázka umístění. Ve smyslu čl. 1 normy ČSN 73 4130 jsou za schodiště považována schodiště a šikmé rampy, které jsou trvalou součástí interiéru a exteriéru stavebních objektů a jsou určeny jako komunikace pro pěší. Norma vysloveně uvádí, že se nevztahuje mj. na schodiště a šikmé rampy tvořící součást technologických vybavení a zařízení (což ale také není náš případ schůdků, neboť nejsou součástí technologických vybavení a zařízení).

Požadavky na zábradlí ve smyslu normy ČSN 74 3305 se vztahují ke schodišti a nelze je tak v tomto případě použít. To je potvrzeno i v čl. 1 této normy uvedením, že norma neplatí pro zábradlí na strojních zařízeních. S přímým odkazem na normu ČSN EN ISO 14122-3.

Schůdky mohou být dvojího provedení.

1) Ve smyslu normy ČSN EN 14183 jako konstrukce přístupná ze dvou nebo více stran, s plošinou a s mezistupněm nebo bez mezistupně (čl. 1), tzv. kopulovitý tvar schůdků. Mají-li takovéto schůdky rozměr horní plošiny menší než 24 x 40 cm, musí být schůdky nebo schodištní schůdky vyšší než 75 cm vybaveny madlem (čl. 4.1).

2) Ve smyslu normy ČSN EN ISO 14122-3 jako konstrukce přístupu ke stroji, k němuž přístup není možný přímo ze země nebo podlahy, přičemž zařízení může být pevné i mobilní (ale prostředek přístupu pevný či instalovaný) v části budovy (kam schodiště, žebříková schodiště a ochranná zábradlí poskytují přístup) nebo pro přístup ke stroji, k němuž nejsou trvale upevněna, mohou být odstraněna nebo odsunuta ke straně (čl. 1) – pro potřeby tohoto článku dále jen jako přemístitelné schůdky.

Požadavky na přemístitelné schůdky

K článku 1 normy ČSN EN ISO 14122-3 je vhodné dodat, že její požadavky mohou být použity i pro prostředky přístupu, které nejsou předmětem této normy (přitom má být přihlédnuto k možným relevantním národním nebo jiným předpisům).

a) Základní prvky schůdků

Schůdky jsou tvořeny:

• stupnicemi schodišťového ramene;
• podestou;
• zábradelní zarážkou;
• ochranným zábradlím, tvořeným sloupky k ukotvení ochranného zábradlí, střední zábradelní výplní, madlem, popř. vodorovným ochranným zábradlím.

b) Konstrukce a provedení
Použité materiály musí být schopné odolávat korozi, vyvolané okolním prostředím, buď svými vlastnostmi samy o sobě nebo dodatečnou úpravou (čl. 4.2). K zajištění bezpečnosti musí být všechny spojovací části, závěsy, kotvicí body, podpěry a kování dostatečně tuhé a stabilní pro montážní celek (čl. 4.6).

Konstrukce schůdků a schodišťové stupně musí byt navrženy tak, aby byly dostatečně odolné proti předpokládaným používaným zatížením (čl. 4.7). Předpokládá se nahodilé zatížení od 1,5 kN/m² při chůzi jednotlivých osob bez zatížení až po nahodilá zatížení 5 kN/m² při pohybu osob se zátěží či více osob (čl. 4.7.1).

Ochranné zábradlí musí odolávat, bez viditelné trvalé deformace, působení vodorovného zkušebního zatížení (min. 300 N/m x max. vzdálenost mezi osami dvou sousedních sloupků), působícího nejprve na horní část sloupku a poté v nejméně příznivém místě podél madla. V obou případech nesmí maximální průhyb během zatížení překročit 30 mm (čl. 7.3). Pevnost ochranného zábradlí se testuje ve smyslu čl. 8.

Stupnice schodišťových stupňů a podesty musí poskytovat dostatečný protikluzný odpor, k vyloučení rizika uklouznuti (čl. 4.4), a všechny části, které mohou přijít do kontaktu s uživateli, musí být navrženy tak, aby nedošlo ke zranění (čl. 4.3).

c) Výška schodiště

Výška schodiště (od země k podestě) jednoho jediného schodišťového ramene může být max. 4 metry (čl. 5.8). Jsou-li schůdky s více schodišťovými rameny, může být výška jednotlivých ramen max. 3 metry. Před pokračováním na další schodišťové rameno musí být podesta o šířce schodišťového ramena (minimálně) a délce alespoň 800 mm (čl. 5.8).

Ve smyslu nařízení vlády č. 101/2005 Sb. nesmí být zaměstnanci vystaveni nebezpečí pádu z výšky umístěním zábradlí na volných okrajích u pracovišť a komunikací s úrovní vyšší než 0,5 m (čl. 3.3.4 a čl. 3.3.5 přílohy). Navíc nařízení vlády č. 362/2005 Sb. zaměstnavatelům ukládá ochranu zaměstnanců před pádem do hloubky na pracovištích a přístupových komunikacích ležících ve výšce nad 1,5 m (§ 3 odst. 1 písm. b)) a zajištění takových míst ochranou proti pádu pomocí prostředků kolektivní ochrany, jímž se rozumí mj. technická konstrukce, tj. ochranné zábradlí (§ 3 odst. 2).

d) Schodišťový stupeň

Šířka [g] a výška [h] schodišťového stupně musí splňovat vztah (čl. 5.1):
600 ≤ g + 2h ≤ 660 (rozměry v milimetrech)

Přesah schodišťového stupně musí být ≥ 10 mm a musí být stejný jak u podest, tak i u podlah plošin (čl. 5.2). Schodišťové stupně musí být na jednom schodišťovém rameni stejné výšky (čl. 5.3), s možnou výjimkou schodišťového stupně mezi nástupní úrovní a prvním dolním schodišťovým stupněm, která může být zmenšena až o 15 %, či v odůvodněných případech zvýšena (čl. 5.3).

Nejvyšší schodišťový stupeň musí byt v rovině podesty (čl. 5.4).

Průchodná šířka schodišťového stupně musí být přednostně 800 mm, minimálně však 600 mm (čl. 5.7). Je-li schodišťové rameno používáno k současnému průchodu či míjení více osob, musí být šíře zvětšena na 1 metr. Avšak ve smyslu poznámky k tomuto článku lze šířku schodišťového ramene – stupně snížit až na 500 mm, je-li pracovní plošina nebo schodiště používáno pouze příležitostně a je-li zmenšení provedeno na krátkou vzdálenost.

e) Zábradelní zarážka

Zábradelní zarážka je umístěna maximálně 1 cm od pochůzné roviny a hrany plošiny a má minimální výšku 10 cm (čl. 7.1.7) – požadavek odpovídá čl. 3.3.5 přílohy k NV č. 101/2005 Sb., k zajištění nebezpečí podklouznutí osob, popř. pádu předmětů. Zábradelní zarážka musí být použita, je-li mezera mezi plošinou a sousední konstrukcí větší než 30 mm (čl. 7.1.3).

f) Ochranné zábradlí

Překračuje-li výška schodiště 0,5 m a je-li postranní mezera vedle schodnice větší než 20 cm, musí byt schodiště opatřeno ochranným zábradlím na straně, kde se tato mezera vyskytuje (čl. 7.2.2 a 7.1.3). Výška ochranného zábradlí je min. 1 100 mm (čl. 7.1.4).

Je-li požadován přístup ochranným zábradlím, musí byt použita automaticky se uzavírající branka, která je opatřena madlem a zábradelní vyplní ve stejné výšce, jako je u sousedního ochranného zábradlí (čl. 7.1.10). Branky se musí otevírat nad pracovní plošinou či podlahou a zavírat proti pevnému dorazu. Otvírání nebo zavírání branky nesmí vyvolat další nebezpečí, např. střihu nebo pádu (čl. 4.5).

g) Sloupky k ukotvení ochranného zábradlí

Sloupky k ukotvení ochranného zábradlí k plošině nebo schodišti (čl. 3.2.3) se osazují s max. vzdáleností mezi osami sloupků 1,5 metru (čl. 7.1.8). S přihlédnutím k testování pevnosti ochranného zábradlí uvedeném v bodě b) se předpokládá jejich pevné a stabilní uchycení, které bude odolávat mj. i možnosti vyvrácení (až by měly zachytit váhu padajícího těla).

h) Střední zábradelní výplň

Střední zábradelní výplní se rozumí opatření k ochraně proti propadnutí (čl. 3.2.2), které lze docílit prvkem vodorovným s madlem či svislými prvky. Při použití prvku vodorovného s madlem, musí tento mít světlou vzdálenost od madla či od zábradelní zarážky max. 50 cm (čl. 7.1.5 a 7.2.5). Při užití svislých prvků se tyto postupně osazují s maximální vzdáleností 18 cm (čl. 7.1.6).

i) Madlo

Schodišťové rameno se opatřuje alespoň jedním madlem (čl. 7.2.1) k uchopení rukou, k opoře těla, ať již samostatně či jako horní část ochranného zábradlí (čl. 3.2.1). Je-li šířka schodiště rovna nebo větší než 1,2 m, musí byt opatřeno dvěma madly (čl. 7.2.1).

Svislá výška madla schodiště musí být minimálně 1 100 mm nad pochůznou rovinou podesty a mezi 900 mm až 1 000 mm nad nášlapnou hranou všech schodišťových stupňů (čl. 7.2.3).

K poskytnutí dobrého úchopu má mít madlo průměr 25–50 mm (čl. 7.2.3).

V délce madla musí být proti překážce volný prostor minimálně 10 cm, kromě míst na spodní straně madla, která jsou určena pro upevnění a montáž podpěrných sloupků čl. 7.2.6). Konce madla musí byt navrženy takovým způsobem, aby bylo vyloučeno jakékoliv riziko škody vyvolané ostrými hranami výrobku nebo zachycením oděvu uživatelů (čl. 7.1.11).

j) Vodorovné ochranné zábradlí

Vodorovné ochranné zábradlí se instaluje tam, kde je riziko zříceni či přepadnutí (čl. 7.1.1) a výška možného pádu přesahuje 0,5 metru (čl. 7.1.2).

Zpátky k dotazu

Jak bylo přiblíženo, je pravda, že přemístitelné schůdky mohou mít jen jedno madlo. Ale za předpokladu, že stojí jednou stranou u kontrolovaného výrobku a k hraně čelní strany schůdků se pracovník nemůže dostat. To však nemá nic společného s tím, že schůdky jsou konstrukčně nevyhovující. Chybí zábradelní zarážka, chybí střední zábradelní výplň a o dalších prvcích lze vést diskusi (podle obrázku těžko soudit na vhodnost provedení).

Vzhledem ke skutečnosti, že se schůdky přistavují k výrobku libovolně, tj. i čelní stranou, musí být obě boční strany schůdků opatřeny ochranným zábradlím (platí pro schůdky s výškou nad 0,5 m). Nevylučuje se využití provedení jednoho ochranného zábradlí jako trvale připevněného a druhého jako snímatelného zábradlí (např. zasunutím do pevně připojených ok). Samotná čelní strana by měla být osazena vodorovným ochranným zábradlím. Aby to nepůsobilo problémy s variabilním použitím přemístitelných schůdků, je možné řešit madlo jako výplň prostoru mezi ochranným madlem a zkoušeným cylindrickým výrobkem (jakási šibenice od pevné části ochranného zábradlí; a opět, může být zasunovatelné do tohoto trvale umístěného ochranného zábradlí, a mohou být dva rozměry, i pro zasunutí vodorovného ochranného zábradlí po celé délce čelní strany u necylindrických výrobků). Možností je mnoho a je jen na místních podmínkách a užívání, jak se schůdky co nejvíce zajistí ve smyslu technické normy a potřeb používání.

Další samostatnou otázkou zůstává vhodná šíře schodišťového stupně. Předpokládá-li se, že se pracovník na schodišťovém stupni bude různě otáčet, přešlapovat, dělat úkroky vpřed a vzad (napříč stupněm), měla by tomu šíře stupně odpovídat, aby poskytovala pevný základ pro tyto pohyby. Obdobně i šířka podesty.

Co se samotného konstrukčního provedení schůdků týče, lze znovu připomenout požadavek na pevné provedení ochranného zábradlí – mj. i způsob připevnění sloupků k ukotvení ochranného zábradlí (aby nebylo vratké a poskytlo dostatečnou oporu) a provedení madla, které se nesmí stát zdrojem úrazu.

Závěr

Závěrem lze jen zdůraznit, že zhotovení vlastních přemístitelných schůdků je možné. Musí vycházet z analýzy potřebnosti a z požadavků technických norem. Zde uvedené požadavky nejsou vyčerpávajícími požadavky normy. Je důležité se před konstrukcí takových či jiných schůdků vždy seznámit s celým zněním příslušné normy nebo použít i požadavků obdobných norem, je-li to vhodné.

Navíc, zhotovitel takových schůdků by si měl analýzu použitelnosti uchovat, jako zdroj pro konstrukční řešení a zároveň pro provedení analýzy bezpečnosti používání schůdků. Součástí tohoto postupu je i provedení normou požadovaného testování. To vše, společně s výkresovou dokumentací, musí být uchováno jako dokumentace k výrobku. Schůdky musí být výrobcem (i v tomto případě) opatřeny vydanými informacemi pro používání – Návod k používání (čl. 10 ČSN EN ISO 14122-3).

Je toho hodně, ale za zdraví a život uživatelů to stojí.

Literatura a právní předpisy:

• ČSN 73 4130 Schodiště a šikmé rampy – Základní požadavky. ÚNMZ 2010;
• ČSN 74 3305 Ochranná zábradlí. ÚNMZ 2008;
• ČSN EN 14183 Schůdky. ÚNMZ 2014;
• ČSN EN ISO 14122-3 Bezpečnost strojních zařízení – Trvalé prostředky přístupu ke strojním zařízením – Část 3: Schodiště, žebříková schodiště a ochranná zábradlí. ÚNMZ 2002;
• Nařízení vlády č. 101/2005 o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí. Sbírka zákonů, Ministerstvo vnitra, 2005;
• Nařízení vlády č. 362/2005 o bližších požadavcích na BOZP na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky. Sbírka zákonů, Ministerstvo vnitra, 2005.