Pracovní úrazovost v ČR za rok 2003 - 3,5 milionu dnů pracovní neschopnosti

V roce 2003 bylo v České republice nově hlášeno celkem 83 019 případů pracovní neschopnosti pro pracovní úrazy. Ty měly za následek 3 599 340 kalendářních dnů pracovní neschopnosti. Proti předcházejícímu roku došlo v roce 2003 ke snížení ukazatele počtu pracovních úrazů o 7 848 případů, tj. o 8,64 %, které bylo spojeno se snížením počtu kalendářních dnů pracovní neschopnosti pro pracovní úraz, a to o 188 736 dnů (tj. o 4,98 %). 80 898 případů pracovních úrazů bylo spojeno s následnou pracovní neschopností delší než 3 dny. Z toho ve 20 180 případech byly déle než 3 dny práce neschopné ženy. Rozdíl mezi počtem nově hlášených případů pracovní neschopnosti pro pracovní úrazy a počtem nově hlášených pracovních úrazů s pracovní neschopností delší než tři dny je 2 121 (tj.necelé 2,6 %).

Bez následné pracovní neschopnosti bylo v roce 2003 vykázáno celkem 37 486 případů pracovních úrazů, z toho v 7 067 případech u žen. Zde je třeba upozornit na některé zajímavé souvislosti. Zatímco počet nově hlášených případů pracovní neschopnosti pro pracovní úraz počínaje rokem 2001, od nějž se sledují i pracovní úrazy bez následné pracovní neschopnosti, výrazně klesá (z 93,3 tis. případů na 83 tis případů), počet případů pracovních úrazů bez pracovní neschopnosti naopak výrazně roste (z 25,4 tis. případů na 37,5 tis. případů) a přitom se součet těchto úrazů výrazně nemění.

Z nově hlášených pracovních úrazů bylo 20 735, tj. 25 %, způsobeno ženám a 103, tj. 0,12 %, mladistvým (mladiství představují 0,21 % z celkového počtu pojištěnců). Proti roku 2002 to znamená pokles počtu pracovních úrazů o 1 565 případů u žen a snížení počtu pracovních úrazů o 92 případů u mladistvých. Četnost případů pracovních úrazů mladistvých na 100 mladistvých se proti předcházejícímu roku snížila, a to z hodnoty 1,95 na 1,46. U žen došlo u tohoto ukazatele k nepatrnému snížení, a to z hodnoty 1,06 na 1,00. Při snížení počtu pracovních úrazů proti předcházejícímu roku o 8,64 % případů a současném nepatrném snížení počtu pojištěnců o téměř 0,7 % (o 31 265 osob) došlo k poklesu hodnoty ukazatele četnosti případů pracovních úrazů na 100 pojištěnců. Tento ukazatel poklesl z hodnoty 2,03 na hodnotu 1,87, to znamená snížení zhruba o 7,9 %.

V roce 2003 proti roku 2002 stoupla hodnota ukazatele průměrné délky trvání případu pracovní neschopnosti pro pracovní úraz, a to z hodnoty 41,69 kalendářního dne na hodnotu 43,36. To představuje vzestup o 1,67 kalendářního dne. Ukazatel průměrného procenta pracovní neschopnosti pro pracovní úraz proti předcházejícímu roku klesl, a to z hodnoty 0,232 na hodnotu 0,222, tj. pokles o 4,3 %. V roce 2003 bylo v důsledku pracovní neschopnosti pro pracovní úraz denně v práci nepřítomno v průměru 9 861 osob. To představuje o 517 nepřítomných osob méně než v předcházejícím roce.

Obdobně jako v předcházejících létech nejvíce pracovních úrazů vzniklo v kategorii OKEČ Zpracovatelský průmysl, a to 40,6 % případů. Je ale nutno upozornit, že tato kategorie OKEČ zahrnuje téměř 24 % nemocensky pojištěných. Na druhém místě je kategorie OKEČ Zemědělství a myslivost, lesní hospodářství, v níž bylo zaznamenáno 7,5 % pracovních úrazů. Po ní opět, jako v minulém roce, následuje kategorie OKEČ Stavebnictví, která se podílí na 6,2 % pracovních úrazů. Dále následují dvě téměř shodně zastoupené kategorie OKEČ, a to kategorie Doprava, skladování a spoje podílející se na 6,4 % pracovních úrazů a kategorie Obchod, opravy motorových vozidel a spotřebního zboží, v níž bylo zaznamenáno 6 % pracovních úrazů. Po těchto kategoriích následují kategorie Nemovitosti, služby a výzkum s 2,9 %, Zdravotnictví, veterinární a sociální služby s 2,7 % případů a Veřejná správa a obrana s 2,3 % a pracovních úrazů.

Výrazný je i podíl případů, v nichž nebyla odvětvová ekonomická činnost zjištěna (17,6% případů).

V uvedených osmi kategoriích OKEČ vzniklo v roce 2003 téměř 75 % případů pracovních úrazů. Avšak budeme-li abstrahovat kategorii Nezjištěno, potom lze říci, že se těchto osm kategorií podílí na více než 90 % pracovních úrazů, u nichž byla identifikována odvětvová ekonomická činnost zaměstnavatele.

Nejčetnější základní skupinou zdrojů pracovních úrazů byla skupina „Materiál, břemena, předměty“, do níž bylo v roce 2003 zařazeno 38% pracovních úrazů (v roce 2002 to bylo 36,7 % úrazů). V pořadí druhou skupinou byla skupina „Pracovní, případně cestovní dopravní prostory jako zdroje pádů osob“. Do této skupiny bylo zařazeno 26,3 % pracovních úrazů (v roce 2002 to bylo 25,1 % úrazů). Na třetím místě byla skupina zdrojů „Nářadí (náčiní), nástroje, ručně ovládané strojky a přístroje“. V ní bylo klasifikováno 9,2 % pracovních úrazů (v roce 2002 to bylo 9,1% úrazů). V pořadí čtvrtou základní skupinou byla skupina „Stroje (hnací, pomocné, obráběcí a pracovní)“. Tato skupina měla za následek 9,0 % pracovních úrazů (v roce 2002 to bylo 10,1 %). Početnou základní skupinou zdrojů byla i skupina „Dopravní prostředky“, která se v roce 2003 podílela na 5,3 % pracovních úrazů (v předcházejícím roce to bylo 5,1 % pracovních úrazů). Početnými skupinami byly též dvě téměř shodně zastoupené základní skupiny, a to skupina „Průmyslové škodliviny, horké látky, oheň a výbušniny“ s podílem na 4,4 % pracovních úrazů a skupina „Lidé, zvířata a přírodní živly“, která se podílela na 4,0 % případů pracovních úrazů. Uvedených sedm základních skupin zdrojů mělo v roce 2003 za následek 96,2 % pracovních úrazů. Klasifikace zdrojů úrazů byla provedena z důvodů zachování časových řad podle klasifikačního schéma zdrojů obsaženého v příloze III. nyní již neplatné vyhlášky ČÚBP a ČBÚ č. 274/1990 Sb.

V roce 2003 bylo zaznamenáno celkem 199 případů smrtelných pracovních úrazů. Z toho došlo ke 180 smrtelných pracovních úrazů v podnicích podléhajících dozoru systému ČÚBP. V souboru bylo ponecháno šest případů ze souboru dodaného ČÚBP, které ČSÚ neeviduje, protože zaměstnavatelé či zraněné podnikající osoby nejsou plátci nemocenského pojištění a do souboru byl zařazen jeden sporný případ, který byl upřesněn jako smrtelný pracovní úraz až po uzavření souboru krajskou reprezentací ČSÚ. Po projednání s ČSÚ byl konečný počet případů smrtelných pracovních úrazů upřesněn na 199, takže se počet případů v souboru liší proti počtu uvedenému v publikaci Pracovní neschopnost pro nemoc a úraz v České republice za rok 2003 o 7 případů (ČSÚ přešetřil 171 případů a 21 případů zůstalo nedošetřeno). Ze šesti případů, kde nebyly smrtelně zraněné osoby nemocensky pojištěné pracovaly 3 osoby ve stavebnictví a po 1 osobě v lesnictví a těžbě dřeva, ve výrobě kovových konstrukcí a kovodělných výrobků a ve školství. Mezi smrtelně zraněnými bylo 17 osob s cizí státní příslušností. Z nich mělo 8 osob státní příslušnost slovenskou, 4 ukrajinskou, 4 polskou a 1 bulharskou.

Počet smrtelných pracovních úrazů zaznamenaný v roce 2003 představuje snížení počtu smrtelných úrazů proti roku 2002 o 7 případů, to znamená pokles o 3,4 %. To ovlivnilo nepatrně i hodnoty ukazatele četnosti případů smrtelných pracovních úrazů na 10 000 pojištěnců. Hodnota tohoto ukazatele se v ČR snížila proti předešlému roku z hodnoty 0,46 na 0,45. Proti předcházejícímu roku se nepatrně snížil i podíl smrtelných pracovních úrazů na celkovém počtu pracovních úrazů (z 0,23% na 0,22 %).

Téměř 72 % smrtelných pracovních úrazů vzniklo v podnicích zařazených do pouhých čtyř ze třinácti celkem zaznamenaných kategorií OKEČ.
První z nich byla kategorie OKEČ Stavebnictví s 51 případy, tj. 25,6% smrtelných pracovních úrazů. Po ní následovala kategorie Zpracovatelský průmysl, v níž vzniklo 42, tj. 21,1% smrtelných pracovních úrazů. Dále to byla kategorie Doprava, skladování a spoje, kde bylo zaznamenáno 25, tj. 12,6 % smrtelných pracovních úrazů. V pořadí čtvrtou kategorií byla i tentokrát kategorie Zemědělství a myslivost, lesní hospodářství s 19, tj. 9,5 % smrtelných pracovních úrazů.

Kromě těchto čtyř kategorií stojí za zmínku kategorie Obchod, opravy motorových vozidel a spotřebního zboží, v níž vzniklo 16, tj. 8 % smrtelných úrazů.

Celých 72 % smrtelných pracovních úrazů v roce 2003 bylo způsobeno zdroji z pouhých tří základních skupin zdrojů, a to ze skupiny „Dopravní prostředky“ (75, tj. 37,7 % smrtelných pracovních úrazů), ze skupiny „Materiál, břemena, předměty“ (36, tj. 18,2 % smrtelných pracovních úrazů) a dále ze skupiny zdrojů „Pracovní případně cestovní dopravní prostory jako zdroje pádů osob“ (32, tj. 16,1 % úrazů). Po těchto třech základních skupinách následují další početnější základní skupiny, a to skupiny „Průmyslové škodliviny, horké látky a předměty, oheň a výbušniny“ (13, tj. 6,5 % smrtelných pracovních úrazů), „Stroje“ (11, tj. 5,5 % úrazů), „Zdvihadla a dopravníky, zvedací a dopravní pomůcky“ (10, tj. 5% smrtelných pracovních úrazů) a „Lidé zvířata a přírodní živly“ (9, tj. 4,5 % úrazů). Zdroje ze zmíněných základních skupin zdrojů způsobily více než 93% smrtelných pracovních úrazů.

Pro charakteristiku příčin smrtelných pracovních úrazů byla použita klasifikace VÚBP. U 118, tj. 59,3 % smrtelných pracovních úrazů, byly jako hlavní příčiny uváděny příčiny z tříd 4 Nesprávné a nebezpečné jednání zraněného (89 případů) a 5 Nesprávné a nebezpečné jednání jiných osob (29 případů). To znamená zvýšení počtu smrtelných pracovních úrazů zařazených do těchto dvou tříd proti roku 2002 o 34 případů a současně zvýšení relativní četnosti v procentech o 13,7 %.

U 25, tj. u 12,5% případů byly uváděny příčiny z třídy 1 Nebezpečné pracovní podmínky (22, tj. 11,1 % případů) a z třídy 2 Závady v pracovním prostředí (3, tj. 1,5 % případů). V tomto případě se počet smrtelných pracovních úrazů zařazených do těchto dvou tříd proti předcházejícímu roku podstatně snížil (o 14 případů). Deset, tj. 5 % smrtelných pracovních úrazů, bylo klasifikováno ve třídě příčin 6 Nedostatek předpokladů pro správný výkon zaměstnání u zraněného. Proti předcházejícímu roku nedošlo v této třídě ke změně počtu smrtelných úrazů. Příčiny z třídy 3 Chybějící osobní ochranné prostředky, nevhodné ustrojení byly uvedeny u též 10, tj. u 5 % smrtelných pracovních úrazů. V této třídě došlo ke snížení počtu smrtelných pracovních úrazů o 6 případů.

Zvýšení bylo patrné u příčin z třídy 8 Zavinění živočichy, vliv počasí a živlů. V této třídě došlo ke zvýšení počtu smrtelných pracovních úrazů o 7 případů. Proti roku 2002 se snížil počet případů zařazených do třídy příčin 9 Neuvedené příčiny, a to o 19 případů. Počet případů zařazených do této třídy (11,6 % smrtelných pracovních úrazů) znamená, že u více než 10% případů smrtelných pracovních úrazů není příčina zjištěna nebo uvedena. Je třeba upozornit, že se jedná v devadesáti procentech o případy havárií motorových silničních dopravních prostředků, které inspektoráty bezpečnosti práce nevyšetřují.

V roce 2003 nastala smrt zraněných v 89 případech, tj. v 57,8 % případů, v nichž byl druh zranění určen, v důsledku dvou typů zranění, a to v důsledku poranění mozku (zhmoždění, rozdrcení mozku a úrazového krvácení do mozku) a poranění vnitřních orgánů hrudníku, břicha a pánve (pohmoždění, traumatický hematom, roztržení vnitřních orgánů). V uvedených dvou typech druhu zranění se často vyskytovala mnohočetná poranění, a to jak mozku, tak i vnitřních orgánů kombinovaná se zlomeninami kostí (12 % z identifikovaných druhů zranění). K těmto typům může být ještě přiřazena rozsáhlá devastace těla – při explozích a dopravních nehodách (8 případů, tj. 5,2 % z identifikovaných druhů zranění).

Významný podíl na určených druzích zranění měly otravy, toxické účinky látek, dušení, tonutí, účinky tlaku (26 případů, tj. 16,9 % z identifikovaných druhů zranění). Dále se na určených druzích zranění podílely zlomeniny s otevřenými ranami nebo rozdrcením současně a otevřené rány se zlomeninami a popálením nebo poleptáním (14 případů, tj. 9 % z identifikovaných druhů zranění). Na určených druzích zranění se podílely též účinky elektrického proudu, blesku a povrchní poranění, otevřené rány, traumatická amputace, kde došlo v obou skupinách shodně k 5 případům, tj. 3,2% z identifikovaných druhů zranění. Uvedené druhy zranění zahrnují 95,4 % z celkového počtu identifikovaných a oklasifikovaných druhů zranění.
V roce 2003 bylo v  přímé souvislosti se smrtelnými pracovními úrazy uvedeno v 51 případech smrtelných pracovních úrazů, tj. v 25,6% případů, porušení ustanovení zákona č. 65/1965 Sb., (zákoníku práce) ve znění pozdějších předpisů a v návaznosti na něj byla v dalších 45 případech, tj. v 22,6 % případů, porušena ustanovení jednoho zákona, pěti prováděcích předpisů a dvou interních předpisů a ve 3 případech, tj. v 1,5 % případů, byly porušeny požadavky stanovené články tří technických norem (ČSN, ČSN ISO).

Vzhledem k tomu, že byla data u značné části smrtelných pracovních úrazů připravena z výstupů z báze dat ČÚBP, nebyla u 49,2% smrtelných pracovních úrazů porušení předpisů uvedena a to převážně u dopravních nehod, v nichž nebývá porušení předpisů uváděno (IBP je nevyšetřují).
Ze zákoníku práce bylo v 38 případech uvedeno porušení ustanovení § 135 odst. 4 (práva a povinnosti zaměstnanců), a to zejména písmeno c). Dále bylo v devíti případech porušeno ustanovení § 132 (základní ustanovení), v pěti případech bylo porušeno ustanovení § 133 odst. 1 (povinnosti zaměstnavatele) a ve třech případech ustanovení § 134 (pracoviště a pracovní prostředí). Porušení dalších ustanovení se vyskytla ojediněle.
V návaznosti na § 135 a § 133 zákoníku práce byla nejčastěji porušena ustanovení následujících prováděcích předpisů a interních předpisů:

• vyhlášky ČÚBP č. 324/1990 Sb., o bezpečnosti práce a technických zařízení při stavebních pracích,
• vyhlášky ČBÚ č. 22/1989 Sb., o ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti prováděné hornickým způsobem v podzemí, 
• vyhlášky ČÚBP č. 48/1982 Sb., kterou se stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení, ve znění vyhlášky č. 324/1990 Sb. a vyhlášky č. 207/1991 Sb.,
• nařízení vlády č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky,
• nařízení vlády č. 27/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci související s chovem zvířat,
• nařízení vlády č. 28/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru,
• nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí,
• vyhlášky Českého báňského úřadu č. 51/1989 Sb. o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při úpravě a zušlechťování nerostů,
• vnitřního předpisu Ferona, a.s.,
• vnitřního předpisu Správy silnic Moravskoslezského kraje č. BOZP/05/03.

Z technických norem byly v návaznosti na zákoník práce porušeny požadavky stanovené následujícími technickými normami:

• ČSN 34 3100 Elektrotechnické předpisy ČSN. Bezpečnostní předpisy pro obsluhu a práci na elektrických zařízeních
• ČSN 73 3050 Zemné práce. Všeobecná ustanovenia
• ČSN – ISO 879 (ČSN 27 0144) Ocelová vázací lana. Bezpečnostní kriteria a postup kontroly při používání

Na porušení ustanovení výše uvedených předpisů se podíleli jednotliví zúčastnění následovně:

• porušení předpisů výhradně zraněnými bylo zaznamenáno ve 49 případech, tj. ve 24,3% případů smrtelných pracovních úrazů,
• porušení předpisů samotnými zaměstnavateli bylo uvedeno celkem u 25, tj. u 12,6 % smrtelných pracovních úrazů,
• v devatenácti případech, tj. v 9,5 % případů, se na porušení předpisů podíleli jak zranění, tak zaměstnavatelé,
• ve třech případech, tj. v 1,5 % smrtelných pracovních úrazů se na porušení předpisu podílel zraněný spolu s jinou osobou,
• ve dvou případech, tj. v 1 % případů, došlo k porušení předpisů pouze jinými osobami,
• v jednom případě bylo porušení předpisů přisouzeno cizí firmě (dodavatelské, servisní),
• v pěti případech smrtelných pracovních úrazů tj. ve 2,5 % smrtelných pracovních úrazů nebylo zavinění zjištěno.

Je možno konstatovat, že při hodnocení účasti na porušování ustanovení a článků konkrétně citovaných bezpečnostních předpisů, které vedly ke smrtelným pracovním úrazům, dominují sami zranění. V případě porušení ustanovení zákoníku práce bylo porušení v 56,8 % přisouzeno zraněným (porušení ustanovení § 135). V případě druhého nejčastěji porušovaného předpisu, jímž byla vyhláška ČÚBP č. 324/1990 Sb., se sami zranění na porušení jejích ustanovení podíleli v 40,9 % případů.