Pracovní úraz mimo území ČR

Po změnách ve společnosti, které nastaly v roce 1989 a následném vstupu České republiky do EU stále více osob samostatně výdělečně činných i ostatních podnikatelských subjektů začalo pracovat v zahraničí.Tyto subjekty vstupují na trh práce mimo území ČR z mnoha důvodů. Určujícím důvodem je poptávka po kvalifikované i nekvalifikované pracovní síle za hranicemi ČR, dobré platové podmínky zejména v zemích EU a USA.Další motivací zejména pro mladé lidi je poznat Svět a naučit se dokonale některý cizí jazyk.

Do pracovního procesu tak vstupují jednak lidé s vysokou odbornou kvalifikací, jejichž cílem je lepší možnost uplatnění vlastních znalostí ale i ti, kteří se pracovním dovednostem a znalostem teprve učí.Další skupinu lidí, kteří pracují v zahraničí tvoří zaměstnanci firem vlastněných zahraničním kapitálem, a dalších institucí kteří jsou vysíláni na stáže a služební cesty do zahraničí za účelem odborného výcviku, studia odborných škol a podobně. V příhraničních oblastech ČR je vysoký počet tak zvaných pendlerů, kteří denně za prací dojíždí a večer se vracejí zpět. Výčet všech možností a motivací práce v zahraničí je mnohem širší, ale není tématem tohoto článku.

Riziko vzniku pracovního úrazu mimo území ČR je vysoké zvláště při činnostech, které nevyžadují mimořádnou kvalifikaci pracovníků jako jsou např. pomocné práce ve stavebnictví, sezónní zemědělské práce, řeznické práce na jatkách při bourání masa a kuchání ryb.Pracovníky motivuje především možnost vyššího výdělku. Velké nebezpečí plyne z toho, že tyto práce jsou často konány bez uzavřené řádné pracovní smlouvy, chybí pracovní povolení (tam, kde je vyžadováno) a výdělek není ani zdaněn. Ve většině těchto případů je pracovník po úrazu z práce propuštěn, často i bez náhrady mzdy za již vkonanou práci. Nemá nárok ani na odškodnění např. za bolest, ztížení společenského uplatnění, ztrátu na výdělku, vynaložené náklady na léčení a utrpěnou věcnou škodu.Pokud má takový pracovník uzavřené vlastní úrazové pojištění nebo je v ČR evidován jako nezaměstnaný dopouští se v mnoha případech pojistného podvodu tím, že udá při ošetření v ČR pro příčinu vzniklého úrazu nepravdivé údaje.

Jiná situace je v případě, že pracovník je v zahraničí zaměstnán legálně, vlastní příslušné pracovně právní doklady o uzavřené pracovní smlouvě, zaměstnavatel ho řádně pojistí a on platí daň ze mzdy.V tomto případu je zaměstnavatel povinen příčiny vzniku pracovního úrazu vyšetřit a odškodnit podle platné legislativy dané země.Ve většině zemí platí Všeobecná deklarace lidských práv ( dokument OSN z roku 1948), kde je např. článkem 23 deklarováno právo na „ spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky“…, dokumenty Mezinárodní organizace práce např. Úmluva o bezpečnosti a zdraví pracovníků a o pracovním prostředí. V zemích EU řeší problematiku pracovních podmínek, ochrany zdraví při práci, a bezpečnost výrobků řada směrnic EEC.Případné nároky pracovníků lze v krajním případě po zaměstnavateli vymáhat soudní cestou.

Pokud se pracovní úraz v zahraničí přihodí pracovníkovi zaměstnanému v ČR na služební cestě je tento případ posuzován podle zákona č. 65/1965 Sb., Zákoník práce v platném znění. Zaměstnavatel je povinen řádně vyšetřit příčinu vzniku pracovního úrazu, sepsat na příslušném formuláři (viz NV č. 494/2001 Sb.)záznam o úrazu a pracovníka odškodnit a to i v případě, že byly dodrženy všechny bezpečnostní předpisy.

Zaměstnavatel se zprostí odpovědnosti za škodu v těchto případech:

1. Škoda byla způsobena tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní nebo ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo škodu si přivodil postižený zaměstnanec svou opilostí nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě zabránit a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody.
2. Zaměstnavatel se zprostí odpovědnosti zčásti, prokáže-li, že postižený zaměstnanec porušil svým zaviněním právní nebo ostatní předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen, a že toto porušení bylo jednou z příčin škody, jednou z příčin škody byla opilost postiženého zaměstnance nebo zneužití jiných návykových látek postiženým zaměstnancem, zaměstnanci vznikla škoda proto, že si počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ač neporušil právní nebo ostatní předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně a musel si při tom být vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem vědom, že si může přivodit újmu na zdraví.

Pokud je účastníkem pracovněprávních vztahů stát, je právnickou osobou a je zaměstnavatelem; to platí rovněž pro obdobné pracovní vztahy. Za stát v pracovněprávních vztazích jedná příslušná organizační složka státu.

Všichni ti, kteří pracují v zahraničí si musí uvědomit, že pouze pracovníci vyslaní tuzemským zaměstnavatelem na práci do zahraničí jsou chráněni národní legislativou bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, kterou jim zajišťuje především Zákoník práce. Ten respektuje všechny výše zmíněné mezinárodní úmluvy o právu občanů na bezpečnou práci i když i oni jsou povinni se řídit předpisy bezpečnosti práce platné v zemi jejich pobytu. Ostatní občané si musejí své právo na bezpečnou práci nechat zakotvit v pracovních smlouvách, případně pokud uzavírají pracovní smlouvy prostřednictvím zprostředkovatelských agentur smlouvu s agenturou koncipovat tak, aby vystupovala jako jejich zaměstnavatel, protože za zprostředkování práce v zahraničí stejně platí. Další možností ke snížení následků rizika úrazu a zdravotního postižení je uzavření vlastní smlouvy s některou z pojišťoven (tuzemských či zahraničních), pokud takové služby poskytují.