Odpovědnost aktérů za úraz v hodině tělesné výchovy

Žák 4. třídy základní školy (dále žalobce) se domáhal odškodnění za úraz, který se stal ve škole. Šlo o zlomeninu pravého předloktí. K úrazu došlo v hodině tělesné výchovy při hraní vybíjené, při které ho napadl jeden ze spolužáků, prudce do něj strčil a srazil jej na zem, uhodil mu ještě hlavou o zem a šlápl mu na ruku. Žalobce se domnívá, že škola (dále žalovaná) odpovídá za škodu, kterou utrpěl v souvislosti s úrazem, když v době incidentu nebyla paní učitelka v tělocvičně s žáky, neboť šla pod schody pro zakutálený míč (podle jejího vyjádření na dobu 30 sekund, podle obou žáků na dobu delší – v řádech minut). 

Žalovaná uvedla, že za škodu vzniklou úrazem neodpovídá, neboť jeho příčinou byla nekázeň žalobce a jeho osobní spory se spolužákem, které vyústily ve fyzický konflikt těchto dvou žáků, který neměl žádnou souvislost s vyučováním. Domnívá se, že žalobce svým jednáním porušil školní řád, řád tělocvičny a pokyn učitelky, která ho již před hodinou tělesné výchovy napomínala, když o přestávkách nadával dotyčnému spolužákovi, šťouchal ho a shodil mu věci. Každý desetiletý žák ví, že se nemá prát se spolužáky a nadávat jim.

Okresní soud rozhodl, že nárok žalobce na náhradu škody, která mu vznikla úrazem při vyučování, je ve svém právním základu opodstatněn; o výši nároku a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 

Přesný průběh incidentu, při kterém žalobce utrpěl úraz, se soudu jednoznačně zjistit nepodařilo (i samotní aktéři popisují průběh události rozdílně a v tomto směru jsou rozporné i záznamy školy pořízené se žáky po úraze o tom, jak vnímaly situaci děti, které byly na hodině tělesné výchovy přítomny).

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že k úrazu žalobce došlo při vyučování, že žalovaná zanedbala povinnost náležitého dohledu nad žáky, že stejnou měrou se však na vzniklém úrazu podílel i žalobce porušením povinnosti dodržovat pravidla chování a pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků, a proto je možné částečné zproštění odpovědnosti žalované, v rozsahu 50 %. Charakter hodiny nabádá ke zvýšené opatrnosti (mnohdy dochází k fyzickému kontaktu žáků při hře, pokřikům či povzbuzování). Lze důvodně předpokládat, že přítomnost vyučujícího by mohla zabránit v potyčce žáků a v poškození zdraví žalobce.

K odvolání žalobce krajský soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Míru spoluúčasti žalobce na vzniklé škodě považuje za přiměřenou.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nesouhlasí se závěrem soudů, že on sám se na vzniklém úrazu podílel stejnou měrou porušením svých povinností jako škola porušením povinností školy. V řízení podle něj bylo prokázáno nejen to, že učitelka nebyla v tělocvičně, ale zejména to, že nebyla v tělocvičně mnohem déle, a to v řádu minut, a že důvodem její nepřítomnosti nebylo to, že by šla pro zakutálený míč. Učitelka byla v řízení před soudem prvního stupně vyslechnuta dvakrát (před samosoudkyní a pak před senátem), obsah obou výslechů byl rozporný. Žalobce navrhl, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně tak, že nárok žalobce na náhradu škody je v rozsahu 90 %.

Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tomu, že k úrazu žalobce došlo dne 18. 6. 2014 – podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do dne 23. 6. 2014. Z ustálené judikatury dovolacího soudu také vyplývá, že byla-li jednou z příčin škody vzniklé pracovním úrazem jiná okolnost než porušení bezpečnostních předpisů nebo pokynů zaměstnancem (anebo jeho opilost), nemůže se zaměstnavatel zcela zprostit odpovědnosti za tuto škodu. Už jen samotná náhoda jako jedna z více příčin pracovního úrazu vylučuje, aby se zaměstnavatel zcela zprostil odpovědnosti.

V rozsahu, v jakém sám poškozený přispěl svým jednáním ke škodlivému následku, je vyloučena odpovědnost škůdce. Spočívají-li příčiny vzniku škody na obou stranách, je třeba určit vzájemný vztah mezi nimi a stanovit podíl odpovědnosti každého z nich.

Dovolací soud však nesouhlasí s mírou zavinění žalobce. Porušil předpisy a výslovné pokyny k zajištění BOZ a též obecně přijímaná pravidla chování, která vzhledem ke svému věku byl schopen chápat. Odvolací soud (ani soud prvního stupně) však nezahrnul do rámce svých úvah porušení bezpečnostních předpisů školy ze strany spolužáka, který se na vzniku škody svým chováním rovněž podílel; byť nelze zcela jednoznačně určit, který ze spolužáků konflikt fakticky vyvolal, není pochyb o tom, že se na potyčce aktivně podíleli oba dva.

Oba žáci porušili stejnou měrou své povinnosti dané školním řádem a pokyny k zajištění BOZ a obecně přijímaná pravidla chování, jejich podíl na škodě (míra zavinění) je u každého v rozsahu 30 %. Žalovaná porušila svůj pokyn, že bezpečnost žáků při hodině tělesné výchovy zajišťuje pedagogický pracovník po celou dobu vyučování. Uvedená skutečnost (nepřítomnost paní učitelky v hodině tělesné výchovy) je příčinou významnou (přítomnost vyučujícího, jeho přirozená, resp. z titulu funkce plynoucí, autorita by mohla zabránit v potyčce žáků a v poškození zdraví žalobce) a podílí se na vzniklé škodě v rozsahu 40 %.

Z uvedeného vyplývá, že závěr odvolacího soudu o tom, že nárok žalobce na náhradu škody je v rozsahu 50 %, není správný. Nejvyšší soud změnil rozsudek tak, že nárok žalobce na náhradu škody, která mu vznikla úrazem při vyučování, je ve svém právním základu opodstatněn v rozsahu 70 %.

Článek vychází z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 447/2022-224.