Práce ve výškách v průmyslu a ochrana proti pádu

V průmyslových závodech je mnoho pracovišť ve výšce nad 1,5 m. První skupinou jsou trvalá pracoviště – výrobní linky a velké stroje s prostorem pro obsluhu ve výšce. Zde je přirozeným řešením kolektivní ochrana pomocí zábradlí, poklopů atd.

Druhou skupinu tvoří dočasná pracoviště - servisní a údržbářské zásahy, montáž a demontáž technologií, energetických zařízení, infrastruktury a vybavení hal včetně střešních světlíků, regálů atd. Ve většině případů nelze budovat schodiště a plošiny se zábradlím, je nutno používat osobní ochranné pracovní prostředky (dále jen OOPP proti pádu).

Jako příklad si představme výrobní halu s výškou stropu 15 m a v ní rozmístěné stroje, jejichž výška výrazně převyšuje zákonného 1,5 metru. Na horních stranách strojů se běžně nachází nejrůznější zařízení, která je nutno čas od času kontrolovat nebo opravovat. Nezodpovědný provozovatel pověří techniky, ať už vlastní nebo externí, aby to „nějak“ udělali.

Stejně nezodpovědný technik si rozloží žebřík, na stroj či výrobní linku „nějak“ vyleze a nebezpečí úrazu je zcela reálné. Co má tedy udělat zaměstnavatel, aby se o něm dalo říci, že je zodpovědný? Základem jsou interní směrnice, technologické postupy a propracovaný systém školení, přidělování a kontrol OOPP proti pádu. Při jejich zpracování lze narazit na celou řadu úskalí. Počínaje terminologií a pojmem „odborně způsobilý zaměstnanec“ z nařízení vlády č. 362/2005 Sb. s podobností čistě náhodnou s „odborně způsobilou osobou pro prevenci rizik“ podle zákona č. 309/2006 Sb. Odborná způsobilost zaměstnance pro práce ve výškách dosud není ukotvena v žádných právních předpisech či normách, takže se na jeho kvalifikaci vztahuje univerzální formulka ze zákoníku práce: „zaměstnavatel je povinen určit obsah a četnost školení“. V praxi to končí rizikem, že i při svědomitém použití kompletního pracovního postroje dojde při zachycení pádu k roztržení vnitřních orgánů zaměstnance kvůli absenci tlumiče pádu.

S ohledem na nebezpečí, kterým jsou zaměstnanci pracující ve výšce vystaveni, by měl být kladen zvýšený důraz na školení, a to nejen u „odborně způsobilého zaměstnance“, ale u všech zaměstnanců pracujících ve výšce. Ideální je obrátit se na specializovanou firmu zabývající se ochranou proti pádu. Tyto firmy poskytují odborné poradenství, školení a dokáží řešit celá pracoviště a situace na nich. Navrhnou polohovací systémy, které zaměstnance nejen ochrání, ale usnadní jim i samotnou práci (systém je drží a pracovníci mají volné ruce). Vedle nich správně navržené a správně používané zádržné systémy zajistí, aby v případě pádu nebyly následky pro zaměstnance fatální.

Kontroly OIP ukazují přístup zaměstnavatele k problematice. Na jedné straně se inspektoři stále setkávají s přístupem „na to si najmeme dodavatele a ten ať si poradí“, na druhé straně si již naštěstí řada výrobních firem uvědomuje závažnost těchto rizik a ve spolupráci s odbornými firmami instaluje pod stropy svých hal systémy pro připnutí OOPP proti pádu. Zatím je bohužel obecně rozšířen nezodpovědný přístup a je na technicích BOZP a inspektorech OIP, aby svou poradenskou činností v průmyslových podnicích přispěli ke zvýšení kvality ochrany proti pádu.