Novela vyhlášky č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany

Vyhláška č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany (dále jen "vyhláška"), byla vydána na základě § 101 písm. a) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o PO"), a na základě § 25 odst. 2 písm. a) zákona č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů (dále jen "zákon o HZS ČR"). Vyhláška upravuje ustanovení zákona o PO týkající se činnosti a organizace jednotek požární ochrany (dále jen "jednotka PO") a současně ustanovení zákona o HZS ČR týkající se požadavků na odbornou způsobilost příslušníků HZS ČR.

Pro účely vyhlášky se často užívá pojmu hasič ve významu člen jednotky SDH obce, člen SDH podniku, zaměstnanec HZS podniku nebo příslušník HZS ČR (dále jen "příslušník") zařazený v jednotce HZS kraje. V případě příslušníků nezařazených v jednotce HZS kraje se používá ve vyhlášce legislativní zkratka "ostatní příslušník".

Pro srozumitelnost aktuálního znění vyhlášky přinášíme v příloze tohoto časopisu platné znění vyhlášky s vyznačenými změnami podle vyhlášky č. 226/2005 Sb. Změny a doplňky jsou uvedeny červeně, zrušená ustanovení jsou škrtnuta, přílohy č. 1 až č. 5 jsou zásadně přepracovány.

Vyhláška byla vydána v období tzv. první etapy reformy státní správy, kdy vznikly krajské úřady a HZS ČR. Zákon č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, rozdělil působnost v oblasti požární ochrany a výkonu služby jednotek PO mezi orgány kraje, HZS ČR a obce. Změna slova "okres" zpravidla na slovo "kraj" však není jedinou změnou v novelizované vyhlášce. Současně bylo nezbytné novelizovat některá další ustanovení, která souvisejí s probíhajícími změnami v HZS ČR, s ohledem na určité nezbytné změny v plošném pokrytím území kraje jednotkami PO (dále jen "plošné pokrytí"), vnitřní organizaci jednotek PO, drobné změny ve vedení zásahu a vybavení stanic HZS krajů. Za bližší přiblížení především stojí následující novelizovaná ustanovení vyhlášky:

Plošné pokrytí

V České republice byl v roce 1994 přijat usnesením vlády č. 646 moderně pojatý systém jednotek PO pod názvem plošné pokrytí sil a prostředků jednotek PO na území ČR. Jeho hlavní principy jsou:

• přiměřenost - požárnímu nezbezpečí odpovídá zajištění jednotkami PO (doba nasazení a velikost sil a prostředků jednotek PO daná základní tabulkou plošného pokrytí),
• plošnost - v souladu s ústavou je bezpečnost a ochrana zdraví, životů a majetku před požáry a mimořádnými událostmi přiměřeně stupni nebezpečí zaručena na celém území ČR každému občanovi,
• transparentnost - doba do nasazení jednotek PO je pro každé území obce přesně stanovena, to dává smysl i dalším opatřením v oblasti stavební a jiné prevence,
• ekonomická optimálnost - spočívá v tom, že předpokládá co nejvyšší využití nákladné požární techniky na co nejvyšší počet zásahů do doby jejího fyzického opotřebení; optimalizovala se i velikost základní jednotky - požárního družstva (došlo ke snížení z 1+8 na 1+5 hasičů),
• spolupráce - spočívá v nejužším využití jednotek PO obecních a jednotek PO zřizovaných státem; to umožňuje obcím i státu sdružovat prostředky na skutečně akceschopné jednotky PO, které jsou podle své operační hodnoty (pohotovost k výjezdu, optimální doba jízdy k zásahu) hierarchicky členěny na územní a místní s rozdílnými úkoly, tzv. kategorie jednotek PO (JPO I až VI),
• standardizace vybavení - s ohledem na úkoly jednotky PO v systému je právním předpisem stanoveno její optimální základní vybavení,
• dotační politika - pro jednotky PO s vyšším teritoriem působení než obec jsou stanoveny dotace podporující jejich aktivitu, akceschopnost a nákup investičních prostředků.

Právně je princip plošného pokrytí zakotven v § 65 odst. 6 zákona o PO a tzv. základní tabulka plošného pokrytí s popisem kategorií jednotek PO je přílohou tohoto zákona. V příloze č. 1 vyhlášky je pak uveden postup pro stanovení stupně nebezpečí území obcí. Právě tato příloha doznala podstatných změn tím, že:

- byly změněny hodnoty zohledňující počet obyvatel obce pro stanovení stupně nebezpečí území obce, a to tak, že zejména přibližně 1600 obcí s počtem obyvatel do 200, by při uplatnění jen tohoto kritéria bylo přeřazeno do nejnižšího stupně nebezpečí území obce IV s požadovaným zásahem první jednotky PO do 20 minut a druhé do 25 minut. Je však potřebné říci, že počet všech mimořádných událostí, u kterých zasahují jednotky PO v obcích do 200 obyvatel, tvoří jen 2,6 % z jejich celkového počtu a že dosavadní požadavky vyplývající z poměrně vyššího požadavku na tři jednotky PO s dojezdem první do 15 minut nebyl vždy reálný možnostem, jaký systém jednotek PO mohl poskytnout. Celkové možné změny v hodnocení stupně nebezpečí území obcí, které ovlivní změna kritéria počtu obyvatel v novele vyhlášky, je uvedena v grafu;

- byla zavedena nová hlediska pro zohlednění kritéria charakteru území, tzn. existence nebezpečí vzniku mimořádných událostí obce, která nevyplývají jen z počtu obyvatel, např. vznik živelních pohrom - povodní (zohledňuje se zátopové území dvacetileté vody), průmyslových havárií apod. To v roce 1994, kdy byla uvedená kriteria vytvářena, nebylo dostatečně propracováno a nebyly ani dostatečné legislativní návaznosti pro hodnocení nebezpečí vzniku uvedených mimořádných událostí. Bylo také potřebné zohlednit, že od roku 1994 přibyla v hodnocení zdrojů nebezpečí řada nových objektů, a to jak průmyslových, tak i obchodních a zábavních;

- se nově zavádí i hodnocení počtu mimořádných událostí obce dle kritéria zásahů. Dosavadní kritérium zohledňovalo jen počet požárů a bylo málo používáno.

Konečná mapa plošného pokrytí se zobrazením stupňů nebezpečí území obcí může v řadě krajů doznat podstatných změn. Uvedené změny vyvolají i změny v počtech jednotek PO zařazených v jednotlivých kategoriích jednotek PO zejména s tzv. územní působností (JPO I, JPO II a JPO III). Je však třeba říci, že cílem není nějakým radikálním způsobem přehodnocovat nebo rušit jednotky PO. Za 10 let se systém plošného pokrytí osvědčil, ale ukázal i někdy na nemožnost zřídil jednotku PO potřebné kategorie v určitých obcích. Dnes bude potřebné se znovu nad takovými jednotkami PO zamyslet a třeba i změnit jejich kategorii, stejně jako bude potřebné vyhodnotit zatížení některý stanic HZS krajů počty zásahů nebo jejich význam pro havarijní připravenost, protipovodňovou ochranu apod. HZS krajů musí dle vyhlášky vypracovat podklady pro změnu plošného pokrytí v návaznosti na novelu vyhlášky tak, aby do 31. října 2005 mohly kraje vydat nová nařízení kraje k tomuto systému jednotek PO.

Vnitřní organizace jednotek PO

U jednotek HZS kraje a jednotek HZS podniků novela ve vnitřní organizaci jednotek PO přináší změnu v úkolech chemicko-technické služby, kterou mění na "pouze" službu chemickou a nově definuje službu technickou. Úprava byla navržena z důvodu změny organizační struktury HZS ČR v návaznosti na opatření v souvislosti s bojem proti terorismu a na fakt, že jde o užší specializaci obou služeb, které by zejména službě chemické mělo prospět. V návaznosti na uvedenou změnu ve vyhlášce byla schválena nová koncepce chemické služby, projednává se koncepce technické služby. Zpracovává se nový řád chemické služby, což bude na jedné straně s uvedenou specializací služby jednoduší a bude moci zahrnovat celou službu, na druhé straně nebude již zaměřen jen na prostou údržbu věcných prostředků požární ochrany patřících do uvedené služby.

Novela vyhlášky přináší ve vztahu k vnitřní organizaci jednotek PO podstatné změny i v počtech příslušníků ve směně jednotlivých typů stanic HZS kraje a předurčuje odlišně i typ stanice v závislosti na počtu obyvatel obce, kde je stanice dislokována (příloha č. 3 vyhlášky). Změna se dotýká především stanice typu C2 (mění se počet obyvatel v obci nutný pro uvedený typ stanice ze 40 000 na 50 000). Je zavedena definice základního a tzv. minimálního početního stavu příslušníků ve směně, kterým se rozumí takový stav, který je odvozen ze stavu základního a toleruje nepřítomnost příslušníků ve směně z důvodu např. nemoci, odborné přípravy apod. Konstrukce základního i minimálního početního stavu je dána počtem družstev ve směně schopných samostatných výjezdů k zásahu. V případě minimálního početního stavu se zpravidla družstvo 1+5 redukuje na družstvo 1+3; to zcela neplatí u stanic typu P0 a P1 a stanice P2. Ale i u stanic P1 a P2 je povolena maximálně možná redukce na tzv. minimální stav vždy v zachování celého družstva.

Také ve vnitřní organizaci jednotek SDH obcí došlo k podstatné změně. Na první pohled je patrné, že v příloze č. 4 vyhlášky již není uvedena jednotka PO kategorie JPO V/I a JPO V/II, naopak jsou zavedeny dva typy jednotek PO kategorie JPO III, a to JPO III/1 a JPO III/2. Číslice za lomítkem v označení kategorie jednotky PO udává počet organizovaných výjezdů, čili družstev o zmenšeném početním stavu, které uvedená jednotka PO zajišťuje. Obdobně je tomu dosud u jednotek PO kategorie JPO II. Při správné aplikaci uvedeného má tato změna umožnit zařazení jednotek PO do kategorie JPO III i početně menším jednotkám SDH obcí, neboť potřebný základní počet členů v jednotce je už 12 místo dřívějších 19. Navíc druhý výjezd u některých jednotek PO kategorie JPO III může vyřešit někdy problémové splnění požadavků základní tabulky plošného pokrytí.

Za pozornost u jednotek SDH obcí jistě stojí provázanost její vnitřní organizace na ustanovení zákona o integrovaném záchranném systému, a to ve vazbě na možnost zřídit jako součást jednotky SDH obce zařízení CO. Základní početní stav členů jednotky SDH se zvyšuje o potřebný počet členů stanovený právním předpisem, je-li tato jednotka současně zařízením civilní ochrany. Tímto zvláštním právním předpisem je vyhláška č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva, kde je popsána struktura různých zařízení CO. Jestliže tedy nebude postačovat, že podle zákona o PO jednotka PO plní i úkoly civilní ochrany a v ochraně obyvatelstva (viz § 30 a 31 vyhlášky), může se pro specifický úkol v uvedené oblasti (např. evakuaci obyvatel), vyplývající z havarijního plánu kraje nebo vnějšího havarijního plánu, vytvořit organizační součást uvedené jednotky plnící jen úkoly zařízení CO.

Další podstatnou změnou ve vnitřní organizaci jednotek HZS kraje je, že se v početním stavu směny stanic typu C již neuvádí počet příslušníků na operačním a informačním středisku HZS kraje. Byla zrušena dosavadní příloha č. 5 vyhlášky. To je pochopitelné vzhledem k tomu, že dislokace a velikost operačního a informačního střediska nebude vázána s typem stanice. Operační a informační středisko je organizačně začleněno mimo jednotku HZS kraje a početní stav s ohledem na počet operačních a informačních středisek v kraji a jejich hierarchii bude dán systemizací HZS kraje úměrně s potřebami a velikostí kraje.

Zcela novou věcí je, že u některých stanic HZS kraje, HZS podniků, jednotek SDH obcí nebo podniků se členy vykonávajícími službu jako svoje zaměstnání, do budoucna půjde, v závislosti na proměnlivém požárním nebezpečí v územním obvodu jednotky PO, početní stav hasičů proměnlivě měnit v průběhu 24 hodinového nepřetržitého výkonu služby. Může jít např. o změnu ve velikosti družstev ve směně z 1+5 na 1+3 v závislosti na akceschopnosti či neakceschopnosti jednotky SDH obce v místě dislokace stanice HZS kraje. Takové změny jsou v zahraničí známy až do přijetí takového řešení, jakým může být např. uzavření stanic na určitou dobu během dne. S tím se však pojí jiný počet hodin výkonu služby hasiče ve směně s ohledem na povolenou týdenní maximální odpracovanou dobu, než jakou známe u HZS ČR dnes (výkon služby v kombinaci osmi, dvanácti a dvacetičtyřhodinových směn). U jednotek HZS podniků musí být taková změna počtu zaměstnanců v průběhu služby odůvodněna v posouzení požárního nebezpečí nebo v dokumentaci zdolávání požáru.

Pokračování příště

ZDROj:
Zdeněk Hanuška. Novela vyhlášky č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany. In 112, č. 8, 2005.