Téma týdne přináší přehled nových norem a bezpečnostních požadavků pro oblast nanášení organických tekutých nátěrových hmot a práškových materiálů, definujících možná nebezpečí a opatření, která vedou ke zlepšení bezpečnosti.
Problematika práškového nanášení byla do července 1998 ošetřena ČSN EN 50 177. Tato norma precizovala jednotlivé druhy stříkacích systémů, jejich provedení, podmínky údržby i čištění a v neposlední řadě i zajištění těchto pracovišť proti požáru (první a druhý stupeň hašení).
Od února 2006 platí v ČR ČSN EN 12 981 Lakovny - Stříkací kabiny pro nanášení organických práškových nátěrových hmot - Bezpečnostní požadavky, která rozšířila oblast bezpečnosti. Pro provozovatele znamená komplexní pohled nejen na protipožární a protivýbuchovou prevenci, ale i na celou řadu dalších ukazatelů, např. definování seznamu možných nebezpečí, bezpečnostních požadavků i ochranných opatření (ovládací systémy, elektroinstalace, větrání atd.).
Bezpečnostní požadavky a opatření
Z hlediska požáru
Z důvodu zamezení rychlého šíření plamene musí všechny prvky, části a konstrukce práškových lakovacích kabin a jejich zařízení splňovat požadavky požární ochrany dle ČSN EN 13 478. Jednotlivé základní části musí být z materiálů, jež nepodporují hoření
a jež jsou dostatečně odolné.
Práškové lakovací kabiny musí být vybaveny protipožárním detekčním systémem, který bude nezávislý na práškovém regeneračním systému.
Požární detekční systém musí:
Z hlediska výbuchu
Opatření musí:
Na základě analýzy rizik práškové lakovací kabiny, ve vztahu ke koncentraci uvnitř lakovací kabiny a k potenciálním zdrojům iniciace, je provedeno zařazení prostorů do zón (zóna 22, 21, 20) a přijetí patřičných technických opatření.
Převážně se jedná o lakovací kabiny s regeneračním systémem na opětovné používání práškových hmot. Odlučovače prášku (cyklóny, filtry) pak musí být protivýbuchově chráněny následujícím způsobem:
Vkládat příspěvky do diskuzí mohou pouze přihlášení uživatelé. Využijte přihlašovací a registrační formulář.