Nové hodnocení psychosociálního rizika

Stanovení psychosociálního rizika bylo dlouhou dobu zanedbávaným námětem prevence rizik v Evropě. Teprve v nedávných letech začalo obsazovat legitimní místo v této oblasti, nicméně  přednost je třeba věnovat zdravotním a hygienickým rizikům. To ale neobhajuje nedostatek zájmu o psychosociální rizika.

Metodologie používaná pro práci s psychosociálními riziky pochází ze sociologie, je v základu založená na řízených dotazníkových průzkumech v různých reprezentativních vzorcích populace. Předkládané dotazníky jsou všeobecné, takže se vždy v podstatě objeví deficit úrovně specializace. Samozřejmě, že se prováděly specializované průzkumy s dotazníky zaměřené na psychosociální problémy např. na syndrom vyhoření nebo násilí na pracovišti, ale ty jen vypovídají o tom, že existuje či neexistuje problematika onoho rázu, protože nehodnotí resp. nenabízí řešení.

Dotazníky spjaté s psychosociálními faktory při práci hrají málokdy hlavní  roli ve stanovení rizika vyjma specifických aktivit a sektorů. Zkušenost ukazuje, že ve většině případů, kdy je analyzován pracovní úraz nebo událost, jsou některé s hlavních příčin jsou úzce spjaté  s takovými faktory jako informace, organizace práce, tj. s problematikou psychosociálních faktorů práce.

Pracovní aktivita v Evropě ukazuje jasný trend k terciárnímu sektoru služeb. Psychosociální rizika jsou zde mimořádně významná, ale paradoxně nejméně zkoumaná.

Navíc nebyly stanoveny podmínky ve vymezení psychosociálních rizik. Preventivní disciplína má poté sklon stát se bezedným žokem, kde se technici  prakticky stávají  psychology v podniku či mimo něj. Mělo by být jasné, že se pracuje pro prevenci pracovních rizik a ne pro zdraví veřejnosti – zde je potřeba shody, která psychosociální rizika budou zkoumána, a která nikoli. Vyvstávají otázky týkající se této problematiky : Co by mělo být navrženo jako preventivní opatření? Můžeme si dovolit pracovníkům organizovat práci v domácnosti? Bylo by protiústavní určovat soukromí v domácnosti? Faktem je, že by měla být řešena pouze  psychosociální rizika, která spadají do organizační oblasti podniku a ne k externím oblastem.

Nový přístup

V konfrontaci s tímto celkovým pohledem Ergonomický institut MAPFRE rozvíjel v nedávných letech metodologii psychosociálního hodnocení s různými specializovanými programy pro každou z oblastí aktivit. Cílem je pomoci vést odborníka na stanovení psychosociálního rizika a pomáhá  psychosociologii dostat se do širšího povědomí, k akceptaci organizacemi, přičemž je třeba definovat  hranice, co by mělo být stanoveno v psychosociologii.

Výběr byl vytvořen z několika sektorů aktivit a soustřeďuje se na ty, jejichž priorita představuje největší problém v podmínkách výskytu psychosociálních rizikových faktorů.

Programy, které  probíhají, zahrnují tyto oblasti

• prevenci psychosociálních rizik ve vzdělání
• prevenci psychosociálních rizik ve zdravotnictví
• prevenci psychosociálních rizik v kancelářích a administrativě
• prevenci psychosociálních rizik u dálkově ovládaných robotů
• prevenci psychosociálních rizik v průmyslu

Programy začínají od pracovních hypotéz řízení stresových faktorů obklopujících jednotlivce v jeho zaměstnání k eliminaci psychosociálních rizik. Cílem je ujištění, že jsou organizace práce a prvky úkolů pracovníků kontrolovány a plánovány takovým způsobem, aby se již od počátku vyvarovaly psychosociálních rizik.

Rizikové faktory jako sociální podpora, skupinové pocity, skupinová atmosféra, vitalita, smysl pro soudržnost, emoční vjemy, osobní vztahy, apod. nejsou hodnoceny. Tyto faktory spadají do oblasti lidských zdrojů, než aby byly aplikovány v psychosociologii,  jak je formulováno v zákoně o prevenci pracovních rizik. Za priority jednotlivce v pracovních podmínkách jsou považovány bezpečnost a zdraví při práci a ergonomie, spíše než psychosociální rizika.

Všechny nástroje používají všeobecné schéma rizikových faktorů řídí zajištění konzistence mezi rozdílnými programy. Rozdíly mezi nástroji stanovení spočívají ve změně některých rizikových faktorů a faktem je, že většina hodnocených bodů je exkluzivní a specifická v každém sektoru činnosti.

Body byly vybrány na základě úplné definice každého pracovního místa v různých zkoumaných sektorech, včetně úkolů, zařízení, komunikace, hierarchické pozice, zodpovědnosti atd. Různá označení a rizikové indikátory byly určeny pro každý sektor a uspořádány do skupin rizikových faktorů. Značení rizik jsou objektivní a kvantifikovatelná.

Pracovní místa byla definována po konzultacích a rozhovorech s mnoha odborníky, týkajících uvedených faktorů a definice úrovně rizika pro každý faktor.

Široká škála odborníků navíc umožnila detailní určení rizikových faktorů. Tato terénní práce tedy umožnila používání referenčních tabulek do programů, které indikují úroveň rizika každého faktoru a umožňují tak technikům snadno určovat a vybírat.

Přeloženo ze španělštiny, zkráceno - Jan Černý, Výzkumný ústav bezpečnosti práce

ZDROJ:
Una Nueva Evalución de Riesgos Psicosociales / Nové hodnocení psychosociálního rizika. Mapfre Seguridad, roč. 25, č. 98, 2005, s. 29-37.