Nová legislativa ke zvýšení bezpečného provozování podzemních objektů

Zákon č. 376/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a ostatní báňské správě ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 376/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a ostatní báňské správě ve znění pozdějších předpisů

Podzemním stavbám se věnuje čtvrtá část tohoto zákona s názvem PODZEMNÍ OBJEKTY. § 37 má následující znění:

Za podzemní objekty se pro účely tohoto zákona považují tyto podzemní prostory vytvořené ražením

1. tunely a štoly, pokud jejich délka přesáhne 50 m, a tunely a štoly metra,
2. kolektory, včetně jejich hloubených částí a spojovacích šachet,
3. jiné prostory o objemu větším než 1000 m3 zpřístupněné veřejnosti nebo využívané k podnikatelské činnosti,
4. stavby pro účely ochrany obyvatelstva,
5. kanalizační stoky o světlém průřezu větším než 2 m2, pokud jejich délka přesahuje 50 metrů,
6. odvodňovací a vodovodní štoly o světlém průřezu větším než 2 m2, pokud jejich délka přesahuje 50 m,
7. stará nebo opuštěná důlní díla zpřístupněná veřejnosti.

Následně zákon ukládá provozovateli či vlastníku podzemní objektů udržovat tyto objekty v bezpečném stavu, a to souborem technologických prvků proti tlaku nadloží, proti uvolnění horniny a obdobným vlivům, které mohou narušit statiku podzemních prostor. Nad zajištěním bezpečného stavu podzemních objektů vykonávají vrchní dozor Orgány státní báňské správy. V zákoně je zmocnění pro Český báňský úřad ke stanovení prostřednictvím vyhlášky lhůty pro provádění prohlídky podzemních objektů uvedených v § 37 zákona a způsob ověřování jejich bezpečného stavu.

působnosti tohoto zákona jsou vyjmuty podzemní objekty, které podléhají dozoru Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra, Ministerstva dopravy a Ministerstva spravedlnosti. Jako konkrétní příklad staveb podléhajících dozoru resortu Ministerstva dopravy jsou silniční a železniční tunely.

Možné věcné či legislativní problémy spojené se zněním zákona číslo 376/2007 Sb.

V § 37, odst. 1 je uvedeno, že „za podzemní objekty se pro účely tohoto zákona považují tyto podzemní prostory vytvoření ražením“.

Ve výrazu ražením může být věcný a legislativní problém. Příklad: řada stanic a tunelů metra nevznikla ražením, ale hloubením z jámy nebo i kombinovaným způsobem výstavby. Jsou to podzemní objekty pro účely citovaného zákona? Rovněž podzemní garáže, sklady, úložiště, vodojemy, energetické zásobníky, hydrocentrály apod. A co větrací šachty systému pražského metra, u kolektorů se hovoří o spojovacích šachtách.

Z objektů uvedených v § 37, písm. c) by jako samostatná kategorie měla být vyčleněna podzemí historických měst. Převážně se jedná o rozsáhlé komplexy podzemních prostor, které jsou obvykle pouze částečně přístupné, není u nich zpracována potřebná mapová dokumentace a není znám jejich skutečný stav a rozsah. Jejich nebezpečnost vyplývá právě z této nepřístupnosti a z nedostatku dostupných informací. Náhlým závalem těchto prostor mohou být ohroženy nad nimi se nacházející pozemní objekty, ale i nově vybudovaná podzemní díla např. kolektory s rozvody inženýrských sítí.

Historická podzemí jsou specifická také tím, že často není možno identifikovat jejich skutečné vlastníky, tedy osoby zodpovědné za jejich bezpečný stav.

Podle našeho názoru byla chyba, že do závěrečné a schválené verze se nedostala preambule, která byla v návrhu Českého báňského úřadu, a to, že v případě pochybností, zda se jedná o podzemní objekty ve smyslu tohoto zákona, rozhodne Český báňský úřad.

Prováděcí vyhláška Českého báňského úřadu o požadavcích zajištění bezpečného stavu podzemních objektů

Vyhláška stanoví lhůty prohlídek podzemních objektů a způsob ověřování jejich bezpečného stavu. Jako způsob ověřování jsou prohlídky, při kterých se posuzují zejména:

• funkčnost, celistvost, popřípadě tuhost ostění z hlediska stability a účelu podzemního objektu, včetně lokalizace míst s narušeným ostěním, u podzemních objektů nebo jejich částí dočasně zajištěných ostěním nebo bez ostění také soudržnost horniny riziko samovolné opadávání horniny,
• tvar příčného, případně i podélného profilu podzemního objektu a jeho případné změny,
• vliv zabudovaných, popřípadě provozovaných technologických zařízení na stav ostění,
• nežádoucí průsak vody do podzemního objektu a jeho vliv na ostění, způsob odvádění vody vniklé do podzemního objektu,
• stav větrání podzemního objektu a jeho vliv na ostění,
• stav a těsnost případných uzavíracích hrází a
• schůdnost a průchodnost používaných cest.

Při prohlídce se ověřují, doplňují či upravují identifikační údaje o podzemním objektu (příloha č. 1 vyhlášky) a hodnocení míry rizika podzemního objektu (příloha č. 2 vyhlášky), kde jsou uvedeny příklady možných rizik a hodnotí se jejich stupeň.

Bohužel příklady rizik nejsou děleny tak, jak bylo publikováno dříve [1], a to na rizika spojená s

• existencí podzemní stavby
• provozem podzemní stavby
• lidským selháním uživatelů, provozovatelů,

nýbrž jsou promíchány, což částečně snižuje kvalitu hodnocení a některá z možných rizik v příloze chybí. Určité vylepšení v této oblasti přináší Opatření předsedy ČBÚ, kterým se stanovuje metodický postup při provádění prohlídek podzemních objektů a ověřování jejich bezpečného stavu, včetně vedení evidence o nich.

Touto přijatou legislativou a Opatřením předsedy ČBÚ se i ostatní podzemní objekty částečně přiblížili ke kategorii silničních tunelů. U silničních tunelů katastrofické požáry tunelu Mont Blanc a Tauer (1999) vynesly problematiku rizik těchto staveb na veřejnost, do debat vrcholné politiky a do zájmů odborníků různých profesí.

Jedním z výsledků práce multidisciplinárních komisí odborníků je Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/54/ES ze dne 29.4. 2004, která stanoví minimální bezpečnostní požadavky na tunely transevropské silniční sítě. Zavádí se správní orgán, správce tunelu, inspekční orgán a v článku 13 se ukládá povinnost provést analýzu rizik funkčně nezávislým orgánem na správci tunelu.