Nesnesitelné pracovní podmínky

Pracuji u soukromého zaměstnavatele již 4 roky, vždy jsem dodržoval pracovní dobu, všechny svoje povinnosti a řídil se pracovními předpisy. Mám smlouvu na dobu neurčitou. V ní mám stanovený režim nerovnoměrně rozvržené pracovní doby, s maximálně týdenní pracovní dobou 40 hodin. Moje pracovní doba činí 12 hodin denně, střídá se u mě tzv krátký a dlouhý týden. Pracuji jako vychovatel dětí v obchodním centru a střídám se se svou kolegyní. Za celou pracovní dobu nemáme možnost odejít  na oběd. Když to naší zaměstnavatelce opakovaně sdělujeme, vždy nám řekne, ať si na chvíli odskočíme v době, když děti v koutku nebudou. Ale to se za celou dobu stalo asi jen třikrát. Vadí mi také, že v případě nemoci se s kolegyní musíme vzájemně zastupovat. Na brigádníka pro tyto situace prý zaměstnavatelka nemá peníze a ještě mi vyhrožovala, že když nebudu zaskakovat, nevyplatí mi pohyblivou složku mzdy, což je v mém případě celé polovina mé čisté mzdy. Nedávno jsem onemocněl a ačkoliv jsem byl v pracovní neschopnosti, musel jsem jít do práce, jelikož kolegyně byla také nemocná. Rád bych z výše uvedených důvodů co nejdříve, nejlépe okamžitě, rozvázal pracovní poměr, protože už to psychicky nezvládám. Jak mám postupovat?

Pro uvedenou situaci zákoník práce bohužel zaměstnancům nedává žádnou možnost pro okamžité zrušení pracovního poměru. Zákoník práce zaměstnanci umožňuje okamžitě zrušit pracovní poměr pouze ze dvou důvodů, a to

a) jestliže podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví a zaměstnavatel mu neumožnil v době 15 dnů ode dne předložení tohoto posudku výkon jiné pro něho vhodné práce, nebo

b) jestliže zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti.

Dodržování zákoníku práce je povinností nejen zaměstnance, ale i zaměstnavatele. Mezi jeho povinnosti také patří poskytnout zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut; mladistvému zaměstnanci musí být tato přestávka poskytnuta nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce. Jde-li o práce, které nemohou být přerušeny, musí být zaměstnanci i bez přerušení provozu nebo práce zajištěna přiměřená doba na oddech a jídlo – tato doba se započítává do pracovní doby.

Další povinností je (viz § 236 odst. 1 zákoníku práce) umožnit zaměstnancům ve všech směnách stravování. Tuto povinnost zaměstnavatel nemá vůči zaměstnancům vyslaným na pracovní cestu. Zaměstnavatel nemůže nutit zaměstnance, aby porušovali léčebný režim v době pracovní neschopnosti a nemůže finančně postihovat  zaměstnance za to, že v době pracovní neschopnosti odmítnou vykonávat práci.

Pokud se týká zastupování za nepřítomného zaměstnance formou přesčasové práce, zákoník práce dává zaměstnavateli právo nařídit z vážných provozních důvodů práci přesčas, a to i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami, popřípadě za podmínek uvedených v § 91 odst. 2 až 4 i na dny pracovního klidu. Nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce. Nad výše uvedený rozsah může zaměstnavatel požadovat práci přesčas pouze na základě dohody se zaměstnancem.

Celkový rozsah práce přesčas nesmí činit  v průměru více než 8 hodin týdne v období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Do počtu hodin nejvýše přípustné práce přesčas ve vyrovnávacím období se nezahrnuje práce přesčas, za kterou bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno. Pakliže zaměstnavatel výše uvedené povinnosti neplní, máte možnost požádat o pomoc příslušný oblastní inspektorát práce. Pracovní poměr můžete bohužel skončit pouze dohodou o rozvázání pracovního poměru nebo výpovědí z pracovního poměru s dvouměsíční výpovědní dobou.