Negativa a pozitiva BOZP ve školství

„Největší riziko pro učitele je žák. A vždy bude mít přednost v bezpečnosti, nad ním musí být dozor,“ říká Lenka Charvátová, osoba odborně způsobilá v prevenci rizik, která se dlouhodobě věnuje oblasti BOZP a PO ve školství.

Školení BOZP podle zákoníku práce určuje zaměstnavatel, podle zákona o požární ochraně je četnost školení jednou za 2 roky. Ve školách probíhají obě školení současně většinou jednou ročně před začátkem školního roku. Musí se také školit, když dojde k významné změně předpisů. Nedávno se například měnilo nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci (č. 68/2010 s účinností od 1.5.2010). Vyšla také novela vyhlášky č. 64/2005 Sb.,  o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů (č. 57/2010 s účinností od 1.4. 2010). Lenka Charvátová vidí novelu této vyhlášky jako pozitivní v tom, že záznam o úrazu se vyhotovuje u úrazu, jehož důsledkem byla nepřítomnost dítěte, žáka nebo studenta ve škole až do 2 po sobě jdoucích vyučovacích dnech (dříve to bylo u úrazu, jehož důsledkem byla nepřítomnost dítěte, žáka nebo studenta ve škole nebo školském zařízení). Komplikací může být pro některé, hlavně mateřské školy, elektronický záznam o úrazu a elektronický podpis. Je to finanční zátěž jako spousta dalších věcí ve školství, například vybavení zaměstnanců nebo studentů středních škol OOPP (u studentů je většinou kupují rodiče).

V současné době se připravuje nová vyhláška o bezpečnosti a ochraně zdraví dětí, žáků a studentů. Měly by tam být vyřešeny záležitosti, které byly zmiňovány pouze v nezávazném metodickém pokynu, například piercing (problém v hodinách tělesné výchovy), poskytování OOPP, oděvu a obuvi. I když některé věci si mohou ředitelé škol zapracovat do školních řádů. Například v budově školy platí pro všechny zákaz kouření. Aby žáci nekouřili ani před školou, ve školním řádu by mělo být stanoveno, že žák nesmí během vyučování opustit budovy školy.

O tom, jaké nesmysly se někdy mohou dostat do školních řádů, ví své Jan Průša, technik a lektor BOZP, dříve svazový inspektor. V nějakém školním řádu se vyskytlo, že žák si nesmí vyřizovat soukromé záležitosti ve škole nebo že žáci si nesmějí nosit předměty nesouvisející s výukou (to by znamenalo i náušnice, sponky, klíče apod.).

Jan Průša pravidelně odpovídá na dotazy v Týdeníku školství. Z dotazů, které dostává, zjišťuje, kolik věcí je v BOZP ve školství nedořešeno. Není žádný předpis, který by upravoval maximální počet oprávněných osob k vyzvedávání dítěte v mateřské škole. Není také určen minimální věk toho, kdo může dítě vyzvednout. V jedné školce rodiče chtěli, aby pětileté dítě vyzvedávala jeho šestiletá sestra. „Tak to samozřejmě nejde, pedagog musí poznat, že požadavek rodiče je neadekvátní a nesmí ho vyplnit,“ říká Jan Průša. Ten, komu bude dítě předáno, musí být spolehlivě identifikován (datum narození, napsat, že jde o babičku apod.). Pokud dítě má v rámci školky kroužky, kromě vedoucího kroužku, by tam měla být i paní učitelka, protože té bylo dítě svěřeno. Noční pohotovost na akcích školy, školky mít nelze. Učitel musí noční dozor řádně vykonávat, nesmí spát. Pokud děti na škole v přírodě nebo na výletě nasbírají borůvky nebo houby, kuchařky by je neměly zpracovávat, mohou vařit jen z prověřených zdrojů.

Na tyto a podobné dotazy odpovídá Jan Průša také v publikaci Právní problematika a BOZP ve školní praxi pro pedagogy, kterou vydává Učitelské centrum (datum vydání červen 2010). Učitelským centrem je také pořádán Minikurz pro děti, žáky a studenty Chování a činnost v tísňových situacích určený dětem od mateřské školy až po školu střední.

Zdravotní prohlídky se většinou dodržují u pedagogických pracovníků jednou za 3 roky, přestože je to pro školu komplikace. „Práce učitele je obrovská psychická zátěž a já si myslím, že bychom měli dát učitelům větší prestiž. Chybu vidím také v rodičích, chtějí na učitelích víc a víc, vědí, na co mají nárok, ale nechtějí mít žádné povinnosti. Veřejnost neví, že i o prázdninách se učitelé zúčastňují různých seminářů, všichni si myslí, že mají volno. Měli by mít větší možnost relaxovat, jezdit na ozdravné pobyty apod.,“ zamýšlí se Lenka Charvátová nad tím, jak situaci ve školství zlepšit.

Situace na vysokých školách je horší v tom, že v podstatě neexistuje legislativa, která by  BOZP ve vysokém školství upravovala. „Je to částečně zákon o vysokých školách, zákoník práce, školský zákon. Přečtu si spoustu předpisů a vytvářím si vlastní standard,“ říká Božena Nevyjelová, referentka bezpečnosti práce a požární ochrany na Vysoké škole ekonomické v Praze.

Studenti jsou proškoleni o BOZP, když nastupují do prvního ročníku, dále před začátkem kurzu sportu, který si vybírají jako povinnou tělesnou výchovu po dobu dvou semestrů. Profesoři a jiní zaměstnanci absolvují školení BOZP každé dva roky.

Zdravotní prohlídky u studentů nejsou stanoveny žádným zákonem a škola je nepožaduje. U zaměstnanců jsou vytipovány rizikové profese, u kterých se zdravotní prohlídky požadují – řidiči, topiči na plynové kotelny, tlakové nádoby, učitelé tělesné výchovy. Pokud se stane úraz a student je v neschopnosti tři dny, je to úraz registrovaný. Těch je minimálně, a pokud jsou, tak hlavně z lyžařských výcviků. Počet a obsah lékárniček stejně jako na jiných školách není stanovený. „U nás máme lékárničky na každé fakultě, na každé vrátnici, každý tělocvikář, který jezdí na výjezdy, má s sebou lékárničku,“ říká Božena Nevyjelová.

Dohled nad žáky a studenty základních a středních škol je řešen ve vyhlášce 263/2007 Sb.,  kterou se stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení zřízených Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí a v Metodickém pokynu č. j. 37 014/2005-25 k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných MŠMT. Na vysoké škole, kde jsou dospělí lidé, dohled není nutný. Problémy typu kouření, piercing jako na ZŠ se jich také netýkají. Kouřit se může na vyhrazených místech mimo budovu. Ve škole je kouření a používání otevřeného ohně zakázáno.

Za bezpečnost akcí, které pořádají různé studentské organizace, ručí organizátor. Škola jim pronajme prostor a zařízení, které je v pořádku. Pokud bude špatný stav budovy nebo zařízení (musí mít správné revize, kontroly), za úraz bude odpovídat škola. Organizátoři se musí podrobit pravidlům školy. Nesmí například zasahovat do únikových cest. Stejně jako na základních a středních školách řešili problém s nástěnkami na únikových cestách. Podle vyhlášky č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, v prostoru chráněné únikové cesty lze na stěnu o ploše o 60 m² umístit pouze jeden hořlavý předmět. Na některých školách se vyskytl problém definovat pojem úniková cesta.

Zdá se, že bezpečnost studentů i zaměstnanců mají na Vysoké škole ekonomické zvládnutou. Na otázku, co by se dalo ještě změnit k lepšímu, říká Božena Nevyjelová: „Hledání informací všeobecně je poměrně složité a časově náročné, složitě se v legislativě orientuje, nedozvíme se o různých normách. Dříve jsme se my „bezpečáci“ jednou ročně scházeli na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, byli jsme informováni o nových věcech, konzultovali jsme je mezi sebou. Tak kdyby to se dalo obnovit.“

Závěrem by se dalo konstatovat, že problémy v BOZP ve školství jsou, ale daří se je řešit. Za negativa můžeme považovat u základních a středních škol mnohdy nevyhovující spolupráci s rodiči, nerespektování školního řádu žáky, vysokou psychickou zátěž pedagogů, nedostatečnou vybavenost OOPP, u škol vysokých nedostatečnou legislativu. Pozitivně se dá hodnotit novelizace stávajících školských předpisů, příprava nové vyhlášky o bezpečnosti a ochraně zdraví dětí, žáků a studentů.