Národní politika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci

3. Analýza současného stavu BOZP v České republice

3. Analýza současného stavu BOZP v České republice

Základní právní rámec problematiky BOZP v České republice tvoří Ústava České republiky, která upravuje právo na uspokojivé pracovní podmínky pro každého, Listina základních práv a svobod, směrnice Rady a ratifikované mezinárodní úmluvy, jimiž je ČR vázána.

Evropské právo tvoří směrnice Rady, které jsou obligatorní pro členské státy Evropské unie a postupně se promítají i do národních legislativ kandidátských států včetně ČR. Směrnice mají za cíl zharmonizovat národní legislativy s právem ES s přihlédnutím k zásadě subsidiárnosti. Základní směrnicí v oblasti BOZP je Směrnice Rady 89/391/EHS z 12. června 1989, o provádění opatření ke zvýšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci. Hlavním cílem této směrnice je zavedení opatření ke zlepšení BOZP k vytváření podmínek pro předcházení vzniku úrazů a jiných poškození zdraví, která vznikají v důsledku nebo v souvislosti s pracovní činností nebo během ní. Směrnice upravuje zejména povinnosti zaměstnavatelů na úseku zjišťování a vyhodnocování rizik, která ohrožují nebo mohou ohrožovat zdraví osob, práva zástupců zaměstnanců pro otázky BOZP, právo zaměstnanců na informace o rizicích a právo na odpovídající bezpečnostní a zdravotní výcvik a školení, včetně jejich potřebného vybavení osobními ochrannými pracovními prostředky zajišťujícími ochranu jejich zdraví při práci. Směrnice upravuje také požadavky na služby na úseku prevence rizik včetně pracovně-lékařských služeb a zajištění účasti zaměstnanců při rozhodování v otázkách bezpečnosti a ochrany zdraví na pracovišti. Na základě této směrnice byla přijata řada dílčích směrnic, které se týkají specifických rizik a aspektů práce, kterým jsou pracovníci při práci vystaveni, a které do právního řádu ČR transponuje zejména Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR a Ministerstvo zdravotnictví ČR. Důležitou výzvou pro urychlené zpracování a přijetí Národní politiky BOZP je vyhlášení Nové strategie BOZP Evropských společenství na léta 2002 až 2006 (Rezoluce 2002/C161/01). Je nutno veškeré úsilí v této oblasti zaměřit v ČR na dosažení minimálně obdobných podmínek v  BOZP jaké existují ve vyspělých členských státech Evropské unie.

Vedle směrnic Rady jsou mezinárodní standardy  BOZP obsaženy v úmluvách Mezinárodní organizace práce. Jedná se především o tyto dokumenty:

Úmluva č. 155 (Convention Concerning Occupational Safety and Health and the Working Environment) o bezpečnosti a zdraví pracovníků a Doporučení č. 164 z roku 1981, které předpokládají, že státy, které tyto normy ratifikují, přijmou národní politiku v oblasti BOZP a pracovního prostředí včetně nástrojů na národní i podnikové úrovni, pomocí nichž budou stanovené cíle dosaženy. Úmluva byla ratifikována ČR a uveřejněna vyhláškou č. 20/1989 Sb., o Úmluvě o bezpečnosti a zdraví pracovníků a o pracovním prostředí.

Úmluva č. 161 (Convention Concerning Occupational Health Services) o závodních zdravotních službách a Doporučení č. 171 z roku 1985. Význam této úmluvy je v tom, že zavazuje každý členský stát na základě přijaté národní politiky k postupnému zavádění služeb v oblasti BOZP s cílem vytvářet a udržovat bezpečné a zdravé pracovní prostředí a přizpůsobovat práci schopnostem pracovníků. Úmluva byla ratifikována a uveřejněna vyhláškou č. 145/1988 Sb., o Úmluvě o závodních zdravotních službách.

Úmluva č. 81 (Convention Concerning Labour Inspection in Industry and Commerce) o inspekci práce v průmyslu a obchodě z roku 1947 a Doporučení č. 81 z roku 1965, a Protokol z roku 1995 k této úmluvě (rozšiřuje se působnost úmluvy i na subjekty v sektoru neobchodních služeb). Úmluva stanoví požadavky na organizaci a činnost inspekce práce, která zajišťuje prosazování právních předpisů v oblasti pracovních podmínek, bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a na dalších úsecích dle čl. 3 této úmluvy. Úmluva nebyla doposud ČR ratifikována.

Úmluva č. 129 (Convention Concerning Labour Inspection in Agriculture) z roku 1969, o inspekci práce v zemědělství, rozšiřuje působnost inspekce na zemědělství, které stále patří mezi odvětví s nejvyšší úrazovostí. Úmluva nebyla doposud ČR ratifikována.

Pracovním prostředím se v rámci zdravotní péče zabývá také Světová zdravotnická organizace (SZO), a to prostřednictvím rezolucí přijímaných Valným shromážděním této organizace. SZO od roku 1978 rozšířila svůj program z primární zdravotní péče na zdraví pracovníků při práci a vyhlásila v roce 1980 ucelený komplexní zdravotní program, který byl Evropským zdravotnickým shromážděním v roce 1984 schválen pro Evropu "Zdraví pro všechny do roku 2000 a dále". Po rozsáhlé celoevropské diskusi byl tento program koncem 90. let upraven a v roce 1999 publikován pod názvem "Zdraví pro 21. století". Program je významným koncepčním a koordinačním nástrojem každého státu pro realizaci opatření všech jeho subjektů v oblasti péče o zdraví. Je odpovědí na otázku, co udělat pro to, aby bylo zdraví lidí lepší. V oblasti ochrany zdraví pracovníků při práci nejde v tomto programu jen o prevenci a snižování pracovních úrazů a nemocí z povolání, ale i o zlepšování pracovního prostředí včetně zlepšování psychosociálních pracovních podmínek, které se promítají do širšího okruhu zdravotních problémů i mimo pracoviště. Program "Zdraví pro 21. století" byl rozpracován na podmínky České republiky. Jde o Národní program zdraví schválený vládou ČR usnesením č. 1046 ze dne 30. 10. 2002, kde jsou stanoveny národní priority v oblasti zlepšení zdravotního stavu lidí. Jde o nástroj, který by měl zapojit do plnění schválených cílů všechny resorty, lépe motivovat jedince k péči o vlastní zdraví a současně efektivněji využívat finanční, personální a materiální zdroje nejen v systému zdravotnictví, ale i na jiných úsecích společnosti. Vzhledem k tomu, že výsledky vědy a výzkumu ukázaly, že ochrana a podpora zdraví je v úzké souvislosti s kvalitou životního a pracovního prostředí, Světová zdravotnická organizace přijala v Helsinkách v roce 1994 Evropský akční plán zdraví a životního prostředí, který vychází z následujících tří zásad:

• zásada udržitelného rozvoje,
• solidarita občanů a spolupráce mezi národy,
• spolupráce mezi jednotlivými resorty.

Přes rozdílnost přístupů k řešení otázek v oblasti BOZP mají mezinárodní dokumenty těchto mezinárodních organizací (MOP, SZO) společné prvky:

• zaměřují se na všechny subjekty ve společnosti, tj. nejen subjekty v pracovním procesu,
• obsahují požadavky na prvky národní politiky jednotlivých států v BOZP a nástroje řešení,
• vycházejí důsledně z odpovědnosti zaměstnavatelů za úroveň zabezpečení BOZP pro zlepšování zdraví pracovníků,
• zdůrazňují význam prevence, zejména primární prevence, tj. zjišťování a postupné odstraňování rizik přijímáním konkrétních opatření,
• zdůrazňují význam informací a školení pracovníků pro vyšší úroveň jejich schopnosti ve zjišťování a odstraňování rizik,
• doporučují větší a aktivní účast pracovníků, resp. jejich zástupců a zaměstnavatelů na zlepšování pracovního prostředí se zaměřením na rozvoj služeb v BOZP,
• prosazují odpovídající zaškolení, výcvik a vzdělávání pracovníků,
• vyžadují posuzování zdravotního stavu pracovníků pro výkon konkrétní práce.

Mezinárodní organizace těmito dokumenty stanoví mezinárodní standardy národních politik BOZP jednotlivých členských států, jejichž úkolem je stanovit určité minimální požadavky na přijetí opatření v oblasti BOZP, kterými budou:

• zaplňována dosavadní "hluchá místa" mezi jednotlivými koncepcemi (tj. koncepce zdraví, životního prostředí a BOZP),
• právně upraveny dosud neupravené otázky BOZP,
• zmenšován nesoulad mezi platnou právní úpravou a reálnou situací na pracovištích.

Platná i připravovaná nová právní úprava v oblasti BOZP přibližuje Českou republiku základním zásadám a standardům obsaženým v úmluvách Mezinárodní organizace práce, směrnicích Evropské unie, popř. v materiálech Světové zdravotnické organizace. Součástí nové právní úpravy BOZP je i zásada účelného rozdělení úpravy této problematiky jednak do obecně závazných právních předpisů, jednak do technických norem. Systém odvolání se na normy (normové hodnoty) v právních předpisech se ukázal jako výhodný a účinný a je jedním z nejdůležitějších prvků tzv. "nového přístupu" Evropské komise k technické harmonizaci. Promítnutí tohoto principu do obecně závazných právních předpisů i v ČR je proto z výše uvedeného důvodu nejen žádoucí, ale nezbytné s ohledem na plnou harmonizaci národního práva s evropským právem. Platná právní úprava BOZP v ČR je obsažena především v zákoníku práce, zákoně o ochraně veřejného zdraví, zákoně o péči o zdraví lidu, zákoně o technických požadavcích na výrobky, zákoně o obecných požadavcích na bezpečnost výrobků a v zákoně o prevenci závažných havárií. Další důležité právní předpisy byly přijaty na úseku jaderné bezpečnosti, požární bezpečnosti, ochrany životního prostředí, na úseku báňské správy a řada právních předpisů se připravuje, např. zákon o inspekci práce, o koordinátorovi BOZP ve stavebnictví atd.

Prosazování a vynucování dodržování předpisů v BOZP je zajišťováno systémem orgánů státního odborného dozoru, který vychází z dlouholetých tradic. Jejich dozorčí a kontrolní činnost v této oblasti, která má ve svých důsledcích významný vliv na úroveň zajišťování BOZP v jednotlivých resortech a při různých činnostech, provádí v současné době řada orgánů na základě zmocnění v příslušných zákonech. Jde především tyto orgány: Český úřad bezpečnosti práce (zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů), orgány ochrany veřejného zdraví (zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů), Český báňský úřad (zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů), Státní úřad pro jadernou bezpečnost (zákon č.18/1997 Sb., o mírovém využití jaderné energie a ionizujícího záření, ve znění pozdějších předpisů), Drážní úřad (zákon č. 266/1994 Sb., o drahách, č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání), orgány státního požárního dozoru, a další.

Důležité úkoly v oblasti BOZP plní rovněž organizační útvary Ministerstva obrany, Ministerstva dopravy a spojů a Ministerstva vnitra, dále živnostenské úřady, orgány Ministerstva průmyslu a obchodu na úseku dohledu nad trhem při uvádění výrobků na trh, případně do provozu (zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů), Státní energetická inspekce, obce a krajské úřady (zejména zákon č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky a o změně zákona č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů), dopravní úřady, orgány dozoru v letecké a vodní dopravě, Česká školní inspekce, stavební úřady, vězeňská služba, rostlinolékařská správa, orgány veterinární správy, Česká inspekce životního prostředí, orgány obcí atd.

Vážným problémem je nedostatečná spolupráce mezi různými orgány státního odborného dozoru, popř. organizačními útvary ministerstev v oblastech, kde se dotýkají BOZP. Tato skutečnost nepříznivě ovlivňuje efektivnost prosazování právních předpisů, a to z pohledu komplexního přístupu v prosazování a vynucování plnění právních předpisů v oblasti BOZP, nehledě také na zaměstnavateli často kritizované jejich přílišné zatěžování postupným prováděním samostatných kontrolních akcí jednotlivými orgány státního odborného dozoru. Kromě orgánů státního odborného dozoru působí v  oblasti BOZP odborové orgány, které mají právo vykonávat kontrolu nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci u jednotlivých zaměstnavatelů podle §136 zákoníku práce.