Nařízení vlády č. 201/2010 Sb. – Jednotlivé paragrafy – Část I.

Nařízení vlády č. 201/2010 - paragrafy - část 1.1

Nařízení vlády č. 201/2010 - paragrafy - část 1.1

V § 1 nařízení vlády č. 201/2010 Sb. se pojednává o příslušných předpisech Evropské unie. Co se tím rozumí?

Úvodem nařízení vlády odkazuje na směrnici Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení BOZP. Ta totiž ve svém článku 10 stanoví, že:

„1. Zaměstnavatel musí

1. zajistit hodnocení rizik pro bezpečnost a zdraví při práci, včetně těch, která se vztahují na zvlášť ohrožené skupiny zaměstnanců;
2. určit ochranná opatření, která musí být přijata, a v případě nutnosti i ochranné prostředky, které musí být použity;
3. vést seznam pracovních úrazů, které měly za následek pracovní neschopnost delší než tři pracovní dny;
4. ) vypracovávat pro příslušné úřady v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi zprávy o pracovních úrazech, které utrpěli jeho zaměstnanci.

2. S ohledem na povahu činností a velikost podniku vymezí členské státy povinnosti týkající se vypracovávání dokumentů stanovených odst. 1 písm. a) a b) a přípravy dokumentů stanovených odst. 1 písm. c) a d), které musí být plněny různými kategoriemi podniků.“

a nový přímo použitelný předpis Evropského společenství – Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1338/2008 ze dne 16. prosince o statistice Společenství v oblasti veřejného zdraví a BOZP. Podle článku 2 tohoto Nařízení poskytují členské státy Komisi (Eurostatu) statistické údaje týkající se

• zdravotního stavu a zdravotních determinant podle přílohy I.,
• zdravotní péče podle přílohy II.,
• příčin smrti podle přílohy III.,
• pracovních úrazů podle přílohy IV.,
• nemocí z povolání a dalších zdravotních problémů a onemocnění souvisejících s prací podle přílohy V.

Nařízení vlády č 201/2010 Sb., tedy realizuje statistiku pracovních úrazů podle přílohy č. IV. Nařízení ES.  Kromě odkazu na relevantní předpisy Evropské unie vymezuje předmětné ustanovení předmět právní úpravy nařízení vlády v souladu se zmocněním obsaženém v ustanovení § 105 odst. 7 zákoníku práce, které je zde citováno v plném rozsahu (na rozdíl od názvu nařízení vlády).

Vysvětlete, prosím, ustanovení § 2 odst. 1  nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o knize úrazů.

Z ustanovení § 105 zákoníku práce vyplývá, že zaměstnavatel vyhotovuje záznamy a vede dokumentaci o všech pracovních úrazech, jejichž následkem došlo k poškození zdraví zaměstnance s pracovní neschopností delší než tři kalendářní dny nebo k úmrtí zaměstnance, to znamená, že záznam o úrazu se vypisuje pouze u tohoto okruhu pracovních úrazů.

To však neznačí, že by u pracovních úrazů s neschopností kratší než tři kalendářní dny nebo s žádnou pracovní neschopností zaměstnavatel neměl povinnost okamžitě přistupovat k účinným preventivním opatřením a neměl úraz vyšetřit.  

Zaměstnavatel proto musí evidovat všechny úrazy, i ty, které se zpočátku jeví jako úrazy s krátkodobou pracovní neschopností nebo úrazy, jejichž následkem nebude zaměstnanci vůbec vystavena neschopenka k práci, neboť nikdy neví  dopředu se stoprocentní jistotou, zda se zdravotní stav zaměstnance nezhorší a dodatečně mu nebude vystavena neschopenka na dobu delší tři kalendářní dny. To by pak mělo pro něho následek, že by musel vyhotovit záznam o úrazu podle přílohy uvedené k nařízení vlády č. 201/2010 Sb.

Jak bylo též zdůrazněno, je zákonnou povinností zaměstnance ve smyslu ustanovení § 106 odst. 4 písm. h) zákoníku práce bezodkladně oznamovat svému nadřízenému svůj pracovní úraz, pokud mu to jeho zdravotní stav dovolí a spolupracovat při vyšetřování jeho příčin. Proto bude též i v zájmu samotného zaměstnance, aby úraz byl řádně zaevidován v knize úrazů, neboť to bude mít zásadní význam pro pozdější uplatňování jeho nároků na náhradu škody. 
Zápisy obsažené v knize úrazů se nehlásí orgánům dozoru, nebudou mít tedy vliv na údaje v národní statistice pracovních úrazů ani v EUROSTATU. Mají však dva hlavní úkoly. Jednak zaevidovanou prvotní informaci o každém – byť sebemenším – pracovním úrazu, která bude dostatečným podkladem pro odškodnění pracovního úrazu, zejména v takových mezních situacích, kdy z na první pohled zanedbatelného úrazu (např. bolest v zádech po zvednutí břemena) se časem vyvine dlouhodobá pracovní neschopnost, vedoucí třeba i k invaliditě zaměstnance (např. výhřez meziobratlové ploténky). Druhým úkolem knihy úrazů je pak objektivní informace pro zaměstnavatele samotného, k jakým úrazům na pracovištích dochází, jak často, co je jejich příčinou a v čem je tedy hlavní rizikovost pracovního prostředí, aby v souladu s ustanovením § 102 zákoníku práce mohl přijímat opatření k prevenci rizik.

Povinnost evidence všech úrazů v knize úrazů má tedy význam jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele. Evidence – jak vyplývá z ustanovení § 105 odst. 2 zákoníku práce, se vede v tzv. knize úrazů a vede se zásadně o všech pracovních úrazech, tedy i o těch, jimiž nebyla způsobena pracovní neschopnost nebo byla způsobena pracovní neschopnost nepřesahující tři kalendářní dny.   Vzhledem k tomu, že evidence práce neschopných zaměstnanců pro nemoc a úraz (pro účely statistiky) obsahuje jen úrazy, které zanechaly pracovní neschopnost delší než 3 kalendářní dny, ukazuje se, že je nezbytné, aby si zaměstnavatel vedl centrální knihu úrazů, z které bude vycházet při stanovení nápravných opatření i odškodnění pracovních úrazů včetně jednání s příslušnými pojišťovnami. Praxe ukazuje, že někteří zaměstnavatelé používají v knize úrazů nečíslované formuláře záznamu o úrazu, které se nebudou statisticky vykazovat. S ohledem na možné budoucí povinnosti spojené s odškodněním pracovního úrazu toto však nedoporučujeme.