Nařízení vlády 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu - Úvod

Jaké byly důvody přijetí nařízení vlády č. 201/2010 Sb. ?

Dne 1. 1. 2007 nabyl účinnosti druhý zákoník práce, který starý zákoník práce zrušil. Tím pozbylo platnosti i zmocnění v ustanovení § 133c odst. 7 starého zákoníku práce, zmocňující vládu k vydání nařízení vlády o evidenci úrazů. Nařízení vlády č. 494/2001 Sb. však druhý zákoník práce ponechal v platnosti a v ustanovení § 394 odst. 1 písm. c) stanovil, že podle dosavadní právní úpravy se postupuje do vydání nového právního předpisu. V důsledku toho nelze dosud platné nařízení vlády novelizovat a musí se tzv. rekodifikovat, tedy vydat nové.

V devítiletém období aplikace nařízení vlády č. 494/2001 Sb. došlo k řadě nových skutečností, které muselo nové nařízení vlády reflektovat. Do nového nařízení vlády bylo třeba zakotvit nezbytné změny, vyplývající z požadavků vzniklých po dobu účinnosti nařízení vlády č. 494/2001 Sb. Změny souvisí nejen se zavedením nových identifikačních údajů subjektů nebo činností, ale i s celkovou potřebou zpřesnění statistických sledování, navazujících na evropské předpisy. Jedná se zejména o nové nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1338/2008 ze dne 16. prosince 2008 o statistice Společenství v oblasti veřejného zdraví a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ale i na Evropskou statistiku pracovních úrazů (ESAW), obsahující soubor ukazatelů, každoročně v členských zemích zjišťovaných. Nezbytné je nahrazení nepoužívaných identifikátorů novými OKEČ – CZ NACE a IČO – IČ a také nutnost zavedení kategorie zaměstnání KZAM. V souvislosti s ochranou osobních údajů nařízení vlády navazuje na směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se pracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, které odpovídá zákonu č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů.

Podstatným problémem nařízení vlády č. 494/2001 Sb. byla též skutečnost, že zachycuje pouze skutečnosti, které nastaly v době do pátého dne následujícího měsíci poté, co k úrazu došlo, neboť v té lhůtě se musí záznam o úrazu stanoveným orgánům a institucím zaslat. V důsledku toho však v něm nelze podchytit skutečnosti, které nastanou později. Vedle délky hospitalizace, zjištění jejich příčin či zdrojů úrazu či úmrtí úrazem postiženého zaměstnance v průběhu jednoho roku po úrazovém ději (nařízení vlády si definuje pro své účely smrtelný pracovní úraz jako úraz, na jehož následky úrazem postižený zaměstnanec nejpozději do 1 roku po úrazu zemřel), jde zejména o zachycení délky pracovní neschopnosti. Protože tento údaj v záznamu o úrazu vůbec nefiguruje, je nutno délku odhadovat, což zkresluje statistické vykazování. Eurostat v Evropské statistice pracovních úrazů (ESAW) však tento údaj požaduje a data poskytovaná z České republiky postrádají přesnost. Proto se zavádí nový formulář o úrazu – hlášení změn, který má podchytit nové skutečnosti, ke kterým po odeslání záznamu o úrazu došlo.

Nařízení vlády č. 494/2001 Sb. zejména v záznamu o úrazu:

• neobsahuje některé údaje, které je nutno doplnit,
• požaduje údaje ve struktuře, která se v současné době nepoužívá (např. OKEČ),
• používá pojmy, které již v právním řádu neexistují, např. porušení pracovní kázně, který byl zrušen,
• obsahuje pojmy, které vyvolávají aplikační nejasnosti, např. pokud jde o zdroje úrazu,
• nereflektuje skutečnost, že s ohledem na lhůty pro zasílání nemůže záznam o úrazu některé skutečnosti zahrnout, např. délku pracovní neschopnosti, kterou požaduje Evropská unie,
• se omezuje pouze na písemnou podobu záznamu o úrazu a nepředpokládá její ekonomičtější elektronické zasílání.

Tyto všechny změny a novinky jsou v novém nařízení vlády č. 201/2010 Sb. zapracovány.

Proč má nové nařízení vlády č. 201/2010 Sb. jen stručný název oproti nařízení vlády č. 494/2001 Sb.?

Na rozdíl od nařízení vlády č. 494/2001 Sb. je nadpis nařízení vlády č. 201/2010 Sb. zestručněn, nicméně úvodní věta odkazuje na zmocnění v ustanovení § 105 odst. 7 zákoníku práce, tedy na zmocnění, které vládě ukládá stanovit způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu. Tento postup je v souladu s Legislativními pravidly vlády ČR.

Je však  třeba hned úvodem upozornit, že zákonodárce není ani v ustanovení § 105 zákoníku práce přesný ve vyjadřování. Ve většině ustanovení pojednává o „pracovních úrazech“ a v některých (a mimo jiné i v odst. 7) pojednává pouze o úraze, aniž by zavedl legislativní zkratku „úraz“ pro pojem „pracovní úraz“ užívaný v zákoníku práce. Z toho důvodu nařízení vlády č. 201/2010 Sb., používá také pouze pojmu „úraz“ ve významu „pracovní úraz“.  Je rovněž třeba zdůraznit, že se nařízení vlády zásadně nevztahuje na úrazy mimopracovní, na excesy apod.  Dále pak na rozdíl od nařízení vlády č. 494/2001 Sb. je toto nařízení vlády vydáno nejen k provedení ustanovení § 105 odst. 5 zákoníku práce v platném znění, ale i k provedení zákona č. 309/2006 Sb., o BOZP.

Vztahuje se nařízení vlády č. 201/2010 Sb. i na OSVČ?

Ano vztahuje, nařízení vlády č. 201/2010 Sb. je totiž na rozdíl od nařízení vlády č. 494/2001 Sb. vydáno nejen k provedení ustanovení § 105 odst. 5 zákoníku práce, ale i k provedení zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy.

Z toho důvodu pro účely evidence úrazů nastal určitý problém s definicí pojmu zaměstnavatel. Nařízení vlády vychází sice ze zmocnění obsaženého v ustanovení § 105 odst. 7 zákoníku práce, ale bezprostředně se dotýká ustanovení § 12 zákona o BOZP. Podle ustanovení § 12 zákona o BOZP platí, že na právní vztahy týkající se zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy, jde-li o zaměstnavatele, který je fyzickou osobou  a sám též pracuje, fyzickou osobou, která provozuje samostatně výdělečnou činnost podle zvláštního právního předpisu (např. živnostenského zákona), spolupracujícího manžela nebo dítě osob uvedených výše, fyzickou nebo právnickou osobu, která je zadavatelem stavby (stavebník) nebo jejím zhotovitelem, popřípadě se na zhotovení stavby podílí, se vztahuje ustanovení  § 101 odst. 1 a 2, § 102, 104 a 105 zákoníku práce a ustanovení § 2 až 11 s přihlédnutím k podmínkám vykonávané činnosti nebo poskytování služeb a jejich rozsahu. Na zde vyjmenované osoby však nelze bez dalšího vztáhnout definici pojmu zaměstnavatel uvedenou v zákoníku práce.

Z uvedeného vyplývá, že i fyzická osoba, která provozuje samostatnou výdělečnou činnost podle živnostenského zákona a nikoho nezaměstnává, se musí řídit ustanovením § 105 zákoníku práce a evidovat, tj. oznamovat a hlásit své pracovní úrazy orgánům a institucím stanoveným v ustanovení § 105 zákoníku práce a nařízením vlády č. 201/2010 Sb.

Původně se chtělo najít vhodné synonymum pro zaměstnavatele podle ustanovení § 7 až § 10 zákoníku práce a pro osoby vyjmenované v ustanovení § 12 zákona o BOZP, ale nezdařilo se, a proto nařízení vlády č. 201/2010 Sb. používá nadále pouze pojem zaměstnavatel. Nicméně platí, že i pro osoby uvedené v ustanovení § 12 zákona o BOZP platí plně povinnosti stanovené v ustanovení § 105 zákoníku práce a v nařízení vlády č. 201/2010 Sb.