Může zaměstnavatel nechat praní ochranných oděvů na zaměstnanci?

Stále častěji se v praxi setkávám se situací, kdy kontrolní orgán státního zdravotního dozoru, tedy příslušné územní pracoviště KHS, nařizuje zaměstnavateli, aby v rámci svých povinností zajistil zaměstnancům očistu (praní) pracovních oděvů jako osobního ochranného pracovního prostředku (§ 104 odst. 4 zákoníku práce). Podotýkám, že se nejedná o specifické oděvy jako OOPP, nýbrž o běžný pracovní oděv (montérky), který je poskytován z důvodu mimořádného znečištění. Tento kontrolní orgán neakceptuje skutečnost, že zaměstnavatel náhradou za tuto očistu (praní) poskytuje zaměstnancům nějaké množství pracího prášku na nějaké období. Ze strany inspektorátů práce je tento stav převážně akceptován. Rád bych se zeptal, zda je přístup k této problematice ze strany inspektorů oblastních inspektorátů práce možný. Domnívám se, že by bylo vhodné sjednotit stanovisko obou kontrolních orgánů k výše uvedenému.

Již v roce 2002, kdy nabylo účinnosti nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků, byl přijat výklad, že zaměstnavatel, který nemá možnost zajistit zaměstnanci vyprání pracovních oděvů, může zaměstnanci poskytovat buď přímo prací prostředek, nebo finanční úhradu. Tento výklad tedy drží i oblastní inspektoráty práce. Navíc tento výklad respektují i daňové předpisy, když podle § 6 odst. 7 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, se za příjmy ze závislé činnosti nepovažují a předmětem daně není hodnota osobních ochranných pracovních prostředků, pracovních oděvů a obuvi, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů poskytovaných v rozsahu stanoveném zvláštním předpisem, včetně nákladů na udržování osobních ochranných a pracovních prostředků, pracovních oděvů a obuvi.

Proč ale orgány ochrany veřejného zdraví se řídí „svým“ výkladem, skutečně nevím. Sjednotit jejich výklad by bylo samozřejmě dobré, ale to je ideál, o který se usilovalo již při přípravě zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce. V souvislosti s pracovnělékařskou péčí byl asi před rokem žádán hlavní hygienik, aby sjednotil přístup jednotlivých OHES ke kategorizaci prací (stejné práce se v různých krajích zařazují jinak) a on odpověděl, že jim nic nemůže nařizovat, neboť se řídí zákonem. Zde můžete pouze Vy napsat do odvolání, že postupujete tak a tak a že máte s oblastním inspektorátem konzultováno, že je to v pořádku.