Multinormní oděvy pro práci v prostředí s nebezpečím výbuchu

Ochrana zaměstnanců prostřednictvím osobních ochranných pracovních prostředků je obecně řešena notoricky známými ustanovení zákoníku práce č. 262/2006 Sb. (§104) a příslušnými ustanoveními nařízení vlády č. 495/2001 Sb. Stěžejním předpisem pro oblast práce v prostředí s nebezpečím výbuchu je nařízení vlády č. 406/2004 Sb., kde je v části A Přílohy č. 2, bodu 3.3.1 obsažen požadavek na ochranný oděv a obuv zhotovený z materiálů, které nezpůsobují elektrostatické výboje schopné zažehnout  výbušnou atmosféru. Ustanovení tohoto předpisu se tedy soustřeďuje na zabránění (prevenci) iniciace výbušné atmosféry, kdy by vzniklá tepelná rizika mohla ohrozit zdraví/život zaměstnance.

Informace týkající se rizika výbuchu lze dohledat v dokumentu EIGA (Evropské asociace technických plynů) IGC 134/05. Tento dokument předpokládá, že vznícení hořlavé směsi plynu/vzduchu vyžaduje zdroj iniciace s energií < 1 mJ a páry z mnoha rozpouštědel vyžadují 0,1 až 3 mJ. Uvedené energie vznícení se vztahují ke směsi, ale těsně u horní a dolní meze výbušnosti může být požadovaná energie i stokrát větší.

Energie potřebná pro zapálení směsi by se měla porovnat s možnou energií vytvořenou zdrojem iniciace.

Fyzikální údaje látek lze dohledat v ČSN EN 60079-20-1 Výbušné atmosféry – část 20-1: Materiálové vlastnosti pro klasifikaci plynů a par – Zkušební metody a data. Minimální zdroje iniciace přebírá dokument EIGA z údajů Richtlinien Statischer Elektrizität,4/1980, BrG Chemie, Germany. Hodnoty minimální energie iniciace ve vzduchu se ale mohou v literatuře hodně lišit:

V normě ČSN 33 2030 Elektrostatika – Směrnice pro vyloučení nebezpečí od statické elektřiny se upozorňuje na nebezpečí vyplývající z oděvů ze syntetických látek. V ní se také uvádí, že oděvy pro použití ve výbušné atmosféře jsou osobní ochranné pracovní prostředky kategorie II a musí splňovat základní požadavky na ochranu zdraví a bezpečnost podle směrnice ES 89/686/EEC. Zkušební metody a požadavky na provedení pro osobní ochranné oděvy určené pro použití ve výbušné atmosféře jsou uvedeny v ČSN EN 1149-3 Ochranné oděvy – Elektrostatické vlastnosti.

Tento oděv musí při svém použití pokrývat tělo a zakrývat oděv, který nemá antistatické vlastnosti. Použití antistatické obuvi, eventuálně dalších doplňků, je podmínkou. Antistatické vlastnosti tkaniny je možné docílit dvěma možnými způsoby – a to buď vsazením kovových vláken/mřížky do tkaniny (starý systém, který se dnes téměř nepoužívá, uživatel musel být uzemněn) nebo použitím speciálních vláken (obvykle na bázi uhlíku), kdy dochází k vybití náboje na povrchu tkaniny tzv. pomocí systému „korona“.

Takto lze vyřešit zabránění iniciace výbušné atmosféry, ale to neřeší ochranu zaměstnance, kdy dojde vlivem např. technologické nehody k požáru nebo výbuchu. Zde je největší riziko vzplanutí oděvu a vystavení zaměstnance tepelným rizikům.

Proti tepelným projevům se na trhu nabízejí oděvy odpovídající normě ČSN EN ISO 11612 Ochrana proti teplu a plameni - Minimální technické požadavky. Použití těchto oděvů legislativa přímo nepředepisuje, záleží jenom na zaměstnavateli a jeho vyhodnocení rizik (a v neposlední řadě i na finančních možnostech), zda tento typ oděvů použije.

Tato norma definuje požadavky na konstrukci oděvů (např. zakrytí kapes patkami) a posuzuje oděvy z několika hledisek, a to:

• omezeného šíření plamene (písemný kód A),
• konvenčního tepla (písmenný kód B),
• sálavého tepla (písemný kód C),
• postřik roztaveným hliníkem (písemný kód D),
• postřik roztaveným železem (písemný kód E),
• kontaktní teplo (písemný kód F).

Jednotlivá hlediska se pak dále rozdělují do „tříd“ (číselně označených od 1 do max. 4). Ty pak označují úroveň ochrany před daným rizikem. Z hlediska ochrany zaměstnance v prostředí s nebezpečím výbuchu jsou důležitá písemná označení A, B, C.

Mezi nepovinnou, ale důležitou zkoušku dle ČSN EN ISO 11612 je zkoušení celého oděvu za účelem prognózy poranění popálenin. Ta se provádí na figuríně opatřené čidly. Výsledkem jsou plochy popálenin druhého/třetího stupně, které by vznikly při nehodové události. Ta je simulována tepelným tokem 84 kW/m² po dobu 4 s (u jednovrstvých oděvů), respektive 8 s (u vícevrstvých oděvů). Výsledky těchto testů jsou (hlavně) marketingově využívány jednotlivými výrobci, určitě je třeba se jimi zabývat, na druhou stranu je třeba brát s určitou rezervou a vždy si zkontrolovat podmínky daného testu. Výsledky zkoušek celého oděvu provedené v různých zkušebnách nelze přímo srovnávat, protože prozatím existuje mnoho odchylek ve výsledcích mezi zkušebnami. Někteří zaměstnavatelé na základě zkušeností z reálných nehod požadují po výrobcích zesílení (zdvojení) tkaniny na exponovaných místech, kde dochází k nejčastějšímu ohrožení tepelnými riziky.

Ukázka testu na figuríně

Co se týká provedení, tak jsou na trhu k dispozici oděvy, které mohou být vyrobeny ze dvou základních skupin materiálů:

Tkaniny, které mají dodatečnou úpravu - které jsou chemicky ošetřeny (např. Proban, Pyrovatex). Tato chemická úprava - impregnace - dává tkanině (např. bavlně) vlastnosti snížené hořlavosti. Pořízení není finančně náročné, ale oděv má sníženou životnost omezenou počtem pracích cyklů (obvykle 50). Výrobci udávají i horší výsledky na figuríně (Manekin test) ve srovnání s tkaninami z inherentně nehořlavých vláken.

Tkaniny (např. Nomex®, Lenzing FR) jsou utkány z inherentně (= ze své podstaty) nehořlavých vláken. Tento typ oděvů není omezen pracími cykly, ale jsou dražší.

Hybridní tkaniny - tkaniny, které v sobě obsahují jak inherentní nehořlavá vlákna, tak vlákna „hořlavá“ bez dodatečných úprav, např. bavlnu, celulózu. Cenově jsou oděvy z těchto tkanin mezi oděvy s dodatečnou úpravou a oděvy z inherentně nehořlavých vláken.

Antistatické oděvy se sníženou hořlavostí tak mohou zabránit nebo omezit zranění při exotermických projevech při nehodách a haváriích v chemickém průmyslu, které mohou mít dopady daleko za prostor s nebezpečím výbuchu. Může se na příklad jednat o výron hořlavého plynu, hořlavé kapaliny nebo jejich par a následný požár nebo výbuch.

V neposlední řadě jsou to nehody spojené např. se zahořením kyslíku v části technologického zařízení. V tomto případě je zaměstnanec krátkodobě vystaven účinkům plamene a roztaveným částečkám kovu. Zde formálně vůbec nemusí být stanoveno prostředí s nebezpečím výbuchu.

Z těchto důvodů jsou oděvy nasazovány i v prostorech, kde formálně není stanoveno prostředí s nebezpečím výbuchu. Zároveň zaměstnanci mohou vykonávat i jiné/další činnosti. Může se jednat např.:

• o údržbu zařízení, která je spojená se svařováním, údržba el. zařízení,
• pohyb v prostorech, kde je zvýšené riziko dopravy (je zapotřebí zabezpečit vyšší viditelnost zaměstnanců),
• pohyb na venkovních pracovištích za jakéhokoliv počasí,
• pohyb venku v zimních měsících.

Také není ideální, aby se zaměstnanci stále převlékali do různých druhů oděvů nebo si oblékali/svlékali reflexní vesty apod. Navíc používání speciálních oděvů pro jednotlivé činnosti může znamenat vzrůst nákladů a zvyšuje se i riziko záměny. Proto se stále více prosazují pracovní oděvy, které chrání zaměstnance proti širšímu spektru rizik, které jsou certifikovány podle více norem. Odtud název multinormní oděvy.

V případě, že je zaměstnanec vystaven rizikům souvisejí s jeho (malou) viditelností, je třeba zajistit, aby oděv splňoval požadavky ČSN EN ISO 20471 Oděvy s vysokou viditelností – Zkušební metody a požadavky. V těchto případech je třeba vzít v úvahu, jak hodně zvýšit „nápadnost“ zaměstnance a kterou ze tří tříd, podle kterých lze oděv vyrobit, zvolit. Ty jsou definovány podle tří různých minimálních oblastí retroreflexního, fluorescenčního a/nebo kombinovaného provedení materiálů. Každá ze tříd poskytuje jinou úroveň nápadnosti, třída 3 poskytuje nejvyšší stupeň. Norma také definuje konstrukční provedení (např. rozmístění retroreflexních pásů) a udává příklady provedení.

Při výběru je třeba brát v úvahu, která část oděvu se např. více špiní a zvolit takové provedení, aby rozmístění žlutých/oranžových ploch nebylo pokud možno v těchto místech (to může být také někdy neřešitelný problém). To se týká nižších tříd oděvů. Zaměstnanci mohou být vizuálně vnímáni jako špinavější, oděvy se musí často prát, může dojít ke snížení viditelnosti zaměstnance.

Při výběru třídy oděvu je určitě vhodné prostudovat i Národní přílohu NA výše zmiňované normy, která doporučuje oděvy podle jednotlivých tříd podle prováděné práce.

Pro sváření je třeba zabezpečit, aby oděv také vyhovoval normě ČSN EN ISO 11611 - Ochranný oděv pro použití při svařování a příbuzných postupech. Podlé této normy mohou být svářečské oděvy třídy 1 nebo 2. Oděvy třídy 2 jsou navrženy tak, aby byly více odolné.

Další nebezpečí, kterému mohou být zaměstnanci vystaveni, je tepelný účinek elektrického oblouku. Této problematice se věnují normy ČSN EN 61482-1-1 a ČSN EN 61482-1-2. Uvedené normy neřeší další dopady účinků elektrického oblouku – úraz el. proudem, šok apod. 

Jestliže jsou zaměstnanci vystaveni dešti, je vhodné, aby oděv odpovídal ČSN EN 343 Ochranné oděvy – ochrana proti dešti, v zimních měsících pak ČSN EN 342 Ochranné oděvy – Soupravy a oděvní součásti na ochranu proti chladu nebo ČSN EN 14058 Ochranné oděvy – Oděvní součásti na ochranu proti chladnému prostředí..

Výrobci a dodavatelé také nabízejí oděvy dle ČSN 13034 Ochranný oděv proti kapalným chemikáliím – Požadavky na provedení pro ochranné oděvy proti chemikáliím (typ 6). Zde je třeba mít na zřeteli, že se jedná o nejnižší stupeň ochrany proti kapalným chemikáliím a rozhodně nenahrazuje oděvy tříd s vyšší odolností. Chrání pouze proti expozici malému množství postřiku nebo náhodných malých objemů kapalin. Oděvy musí splňovat základní konstrukční požadavky. V návodu je potřeba vždy zkontrolovat, jak bylo dosaženo příslušné ochrany. Aby oděvy vyhověly požadavkům normy, jsou opatřeny penetrací. Tato penetrace má omezenou životnost danou pracími cykly (zpravidla do 20), je pouze na zaměstnavateli, zda tuto penetraci bude obnovovat.

Nakonec je třeba připomenout, že multinormní oděvy se sníženou hořlavostí mají také své limity. Nechrání proti atmosféře nasycené kyslíkem, kde může dojít k nasycení oděvu kyslíkem a jeho vzplanutí při případné nechtěné iniciaci. Také neposkytují ochranu při potřísnění hořlavou kapalinou.

Při výběru oděvu mimo výše uvedená kritéria je třeba také brát v potaz jeho využití, za jakých podmínek se bude používat a k čemu bude sloužit. Oděvy je třeba používat důsledně zapnuté a to může být někdy problém v případě práce v letních měsících v neklimatizovaných prostorech nebo v prostorech, kde technologie zvyšuje teplotu na pracovišti. Proto je třeba brát v potaz další faktory, jako tloušťka tkaniny (gramáž), ze které je oděv zhotoven a její prodyšnost. V některých případech může mít negativní vliv na pohodlí uživatele i nevhodné rozmístění retroreflexních pásů nebo nevhodně použitý typ tohoto pásu na úpletu nebo nevhodné rozmístění kapes. V neposlední řadě výslednou podobu oděvu ovlivňují i požadavky zaměstnavatele na barvu, rozmístění log a dalších nápisů.

Poznámka na závěr: Při výběru finálního oděvu je třeba po dodavateli důsledně požadovat certifikaci celého oděvu. Certifikace pouze tkaniny nepostačuje.