Má zaměstnavatel právo nutit zaměstnance obědvat na pracovišti?

Přeji dobrý den Není pochyb o výkladu, který je v oblasti pracovních přestávek presentován. Problém bývá poměrně často v interpretaci ,co je to pracoviště? Zda je to například celý areál velkého, či většího závodu, nebo konkrétní dílna, či snad pracoviště u stroje, zařízení apod. Ona opticky bude vypadat situace jinak, pokud budeme situaci popisovat u pracovníků, kteří pracují téměř v rodinném domku v počtu např. tří zaměstnanců a jinak ve velkém závodu, kde pracuje např. 300 zaměstnanců, kteří ke všemu mají zajištěnou stravu v závodní jídelně, mnohdy na úrovni dobré restaurace. Osobně se domnívám, že i tak by teoreticky mohli zaměstnanci závod opustit. Jenomže na takovýchto pracovištích je dáno vnitřním předpisem, že opustit závod lze jen na propustku a za určitých podmínek, kde se označí čipem příchod a odchod. Propustku musí schválit ten konkrétní vedoucí - manažer apod. Tady by bylo asi otázkou, zda takovýto vnitřní předpis, který zakazuje v době pracovní přestávky opustit prostor závodu (např. pracovní řád) je secundum legem. (1) Pravděpodobně nikoliv, neboť jistě není nadán a ani nemůže být nadán stejnou právní silou jako Zákoník práce, který , co by oblast práva soukromého, se řídí zásadou, co není zakázáno je dovoleno. Na druhou stranu je dost dobře možné, že zaměstnavatel na základě vyhodnocení rizik, či jiných důvodů, (dle Zákoníku práce) implementoval do svého vnitřního předpisu skutečnost, že například při velkém shromáždění zaměstnanců na vrátnici, ,,při hromadném odchodu" na pracovní přestávku mohou vznikat určitá rizika, která by mohla vést k úrazu a tudíž nejsou žádoucí a proto odchody zakázal. (např. ve vztahu k vnitropodnikové dopravě apod.). Pokud by argumentoval riziky na veřejných komunikacích již mimo areál, snad pro dobro a ochranu zaměstnance, pak by zřejmě neuspěl, neboť tato oblast komunikací je již mimo působnost zaměstnavatele. Nutno ale také říci, že pracovní přestávka je jaksi součástí pracovního procesu, rozvržení celého pracovního dne a tedy i její nezbytnou a povinnou součástí a není možné se zcela spoléhat jen na to, že se do pracovní doby nezapočítává. Osobně jsem přesvědčen, stejně jako autor článku, že zaměstnavatel nesmí nutit zaměstnance trávit pracovní přestávku na pracovišti, současně se však domnívám, že za určitých okolností je to možné, kdy toto své interdictum (2) řádně odůvodní tak, aby nebylo contra legem(3). Zdraví Dr. Gabriel Zmnátlo, DiS. (1) V souladu s právem (2) Zákaz (3) Proti zákonu

Vážená redakce, jsem opravdu překvapen, že i při dvanáctihodinové službě má právo zaměstnanec jen na 30 min. přestávky. Co jsem si do teď myslel, že nárok má na 60 min. přestávky při dvanácti hodinové směně. Tak jakže to vlastně je? Děkuji za případnou odpověd a jsem s pozdravem JAN TATAR