Má zaměstnanec ohrožený nemocí z povolání nárok na gelovou podložku pod myš?

Pracuji v americké firmě celý den na počítači. Začaly mě bolet ruce, došla jsem k lékaři a bylo zjištěno, že mám na obou rukou zánět karpálních tunelů. Na jedné ruce je postižení středně těžké na druhé středně lehké. Napsala jsem si požadavek na gelovou podložku pod myš a klávesnici, žádost mi byla zamítnuta. Je to tak správně? Existuje zákon, který by zaměstnavateli nařizoval tyto podložky zakoupit, pracuji cca 10 hodin denně. Jaký bude postup při pracovní neschopnosti, lékař mě upozornil na možnost operace, léčení je dlouhodobé. Jak je to s nemocí z povolání a ohrožením?

Ano práce se zobrazovacími jednotkami je vysoce riziková právě z důvodu možného vzniku zánětu karpálních tunelů a potíží zrakových. Z toho důvodu i země Evropských společenství přijaly směrnici č. 90/270/EC o minimálních zdravotních a bezpečnostních požadavcích na práci se zobrazovacími jednotkami a ta byla transponována do nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně do ustanovení § 11 a 12 a do přílohy č. 6. Podle ustanovení § 12 platí, že práce na zařízeních se zobrazovacími jednotkami vykonávaná zaměstnanci jako pravidelná součást jejich obvyklé pracovní činnosti musí být během pracovní doby přerušována bezpečnostními přestávkami nebo změnami činnosti, jejichž účelem je snížit pracovní zátěž vyplývající z povahy práce se zobrazovací jednotkou. Bezpečnostní přestávky v délce 5 až 10 minut musí být zařazeny po každých dvou hodinách nepřetržité práce. V příloze č. 6 nařízení vlády jsou pak uvedeny požadavky na vybavení pracoviště. O tom, že zaměstnavatel musí vybavit pracoviště gelovou podložkou se v předpise výslovně nehovoří, ale obecně se tam stanoví, že hodnocení rizika práce na zařízeních se zobrazovacími jednotkami musí zahrnovat zejména zjištění a vyhodnocení možnosti nepříznivého vlivu této práce na zrak a psychickou zátěž, jakož i možnosti vzniku obtíží pohybového aparátu z nevhodně uspořádaného pracovního místa. Hodnocení rizika musí dále přihlédnout k tomu, že současné působení jednotlivých faktorů může zvyšovat závažnost výsledného působení. Z provedeného vyhodnocení rizik při práci u počítače pak musí vyplynout opatření, která zaměstnavatel přijme. Nakonec gelová podložka pod myš není dnes již takový náklad, který by zaměstnavatel finančně neunesl a nemohl vynaložit, i když právní předpis mu to neukládá. Je to třeba chápat jako opatření k prevenci rizik, zejména když u vás lékaři již avizovali počátek nemoci z povolání. Pokud se týká ohrožení nemocí z povolání tak dnes (podle zákoníku práce č. 262/2006 Sb.) platí, když zaměstnanec nesmí podle lékařského posudku vydaného zařízením pracovnělékařské péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává (rozuměj závodní preventivní péče), dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice, je zaměstnavatel povinen jej převést na jinou práci (ustanovení § 41 zákoníku práce) a platit mu doplatek do výše průměrného výdělku podle § 139 odst. 1 zákoníku práce („Jestliže byl zaměstnanec převeden na jinou práci, než je sjednána, za niž přísluší nižší mzda nebo plat, z důvodů uvedených v § 41 odst. 1 písm. a) až d) a odst. 4, přísluší mu po dobu převedení ke mzdě nebo platu doplatek do výše průměrného výdělku, kterého dosahoval před převedením.“). Doplatek do průměrného výdělku poskytovaný zaměstnanci převedenému na jinou práci z důvodů uvedených v § 41 odst. 1 písm. b) přísluší i tehdy, jestliže ukončil pracovní poměr a nastoupil práci v pracovním poměru u jiného zaměstnavatele, protože dosavadní zaměstnavatel pro něj nemá jinou vhodnou práci. Dnes to znamená, že stejně tak jako zaměstnanci ohroženému nemocí z povolání, tak zaměstnanci, který má již nemoc z povolání, přísluší doplatek a tento přísluší i při skončení pracovního poměru, když zaměstnanec ukončí pracovní poměr a nastoupí k jinému zaměstnavateli. Tento doplatek se poskytuje po neomezeně dlouhou dobu. Podle staré právní úpravy platilo, že doplatek se poskytoval pouze zaměstnanci převedenému na jinou práci pro ohrožení nemocí z povolání. Zaměstnanci, kterému byla již uznána nemoc z povolání, příslušela tzv. náhrada za ztrátu na výdělku z titulu nemoci z povolání. Rozdíl mezi doplatkem a náhradou za ztrátu na výdělku byl v tom, že doplatek se nevalorizuje (tedy pravidelně nezvyšuje), ale náhrada za ztrátu na výdělku se pravidelně každý rok valorizuje. Technická novela, která by měla odstranit některé legislativně technické nedostatky zákoníku práce, by měla provést také úpravu ustanovení § 139 zákoníku práce o doplatku s tím, že by doplatek příslušel zase jen v případě ohrožení nemocí z povolání a v případě nemoci z povolání by příslušely jednotlivé druhy náhrady škody z titulu pracovního úrazu a nemoci povolání, které za zaměstnavatele hradí příslušná pojišťovna, neboť zaměstnavatel je pro případ pracovního úrazu a nemoci z povolání ze zákona pojištěn. Zatím je však návrh technické novely zákoníku práce v připomínkovém řízení a předpokládá se, že by novela měla nabýt účinnosti 1. července 2008.

JUDr. Eva Dandová