Koronavirus a odpovědi na dotazy z oblasti bezpečnosti práce

Má zaměstnavatel povinnost vybavit zaměstnance rouškou v souvislostech s šířením koronaviru?

Dle názoru Ministerstva zdravotnictví bylo dne 18. března 2020 vydáno Usnesení vlády České republiky č. 247, kterým vláda zakázala s účinností od 19. března 2020 od 00:00 hod. všem osobám pohyb a pobyt na všech místech mimo bydliště bez ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa) jako je respirátor, rouška, ústenka, šátek, šál nebo jiné prostředky, které brání šíření kapének.

Dle usnesení vlády vzniká povinnost nosit roušky, popř. jinou ochranu nosu a úst, občanům České republiky, a to i po dobu jejich výkonu práce (pokud místo práce není v místě trvalého bydliště). Usnesení vlády tedy přikazuje, aby občan ochranný prostředek užíval i v práci. Neexistuje zde ale pro zaměstnavatele vyvstávající povinnost vybavit zaměstnance rouškami či jiným ochranným prostředkem dýchacích cest.

Přestupky a pokuty vycházejí ze zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a ze zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů. Nikoli tedy ze zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

Je zaměstnavatel povinen zajistit zaměstnancům pravidelné školení BOZP v době nouzového stavu? 

V souladu s ustanovením § 103 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, je zaměstnavatel povinen zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána, a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování.

Způsob zajištění školení stejně jako odpovědnost za jeho provedení je na zaměstnavateli. Skutečnost, že smluvní partneři nemohou realizovat své závazky v podobě uskutečnění školení, zřejmě nemůže zaměstnavatele omluvit z plnění jeho zákonné povinnosti. Tento názor potvrzuje i ustálená judikatura v této oblasti. Zaměstnavatel určuje obsah, rozsah, četnost, formu a způsob školení. Vše musí být dostatečně průkazné a potvrzující faktickou realizaci. Zaměstnavatel může zajistit školení i vlastními zaměstnanci, mají-li k tomu patřičné vědomosti. Školení může být prezenční, kombinované i distanční. V současné době digitálních technologií zde existuje bezpočet možností, jak školení provádět, ať již online ve formě interaktivních testovacích platforem a video školení, tzv. webinářů, podcastových vysílání atd. Zaměstnavatel tedy i za současných podmínek má možnost na základě organizačních, administrativních a dalších opatření tuto svou povinnost zajistit.

Jak je to s platností propadlých osvědčení dle vyhlášky 50/1978 Sb. po dobu nouzového stavu? Mohou osoby, jimž skončila platnost osvědčení během tohoto nouzového stavu, vykonávat činnosti v příslušném rozsahu tohoto osvědčení na území České republiky, a to po dobu trvání nouzového stavu, či nikoliv? 

V souvislosti s vyhlášením nouzového stavu vláda v současné době stanovila pouze výjimky v oblasti ochrany zdraví při práci, a to v Usnesení Vlády ČR č. 214 (pracovnělékařské prohlídky) a dále v Usnesení Vlády ČR č. 247 (o přijetí krizového opatření v souvislosti s ochranou zdraví občanů na veřejnosti). K jiným výjimkám v oblasti plnění požadavků právních a ostatních předpisů v oblasti BOZP nebylo takové usnesení nebo jiné opatření ze strany Vlády ČR přijato.

Co se týká problematiky školení o právních a ostatních předpisech, tzn. i vyhlášky 50/1978 Sb., zaměstnavatel je povinen v souladu s ustanovením § 103 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána, a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování.

Způsob zajištění školení stejně jako odpovědnost za jeho provedení je na zaměstnavateli. Skutečnost, že smluvní partneři nemohou realizovat své závazky v podobě uskutečnění školení, zřejmě nemůže zaměstnavatele omluvit z plnění jeho zákonné povinnosti. Tento názor potvrzuje i ustálená judikatura v této oblasti. Zaměstnavatel určuje obsah, rozsah, četnost, formu a způsob školení. Vše musí být dostatečně průkazné a potvrzující faktickou realizaci. Zaměstnavatel může zajistit školení i vlastními zaměstnanci, mají-li k tomu patřičné vědomosti. Školení může být prezenční, kombinované i distanční. V současné době digitálních technologií zde existuje bezpočet možností, jak školení provádět, ať již online ve formě interaktivních testovacích platforem a video školení, tzv. webinářů, podcastových vysílání atd.

Státní úřad inspekce práce tak zastává názor, že zaměstnavatel má i v této složité situaci dostatek možností (administrativní, organizační), jak své povinnosti naplnit a bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci zajistit.

Vnímáme však i situace, kdy je zaměstnavatel nucen omezit možnost vstupu externích osob do společnosti nebo větší počet zaměstnanců není fyzicky přítomno na svých pracovištích, případně není v jeho reálných možnostech zajistit odborně způsobilou osobu. V takových případech je SÚIP připraveno tyto objektivní důvody zohlednit s tím, že bezprostředně po zrušení nouzového stavu bude zaměstnavatelem vše uvedeno do souladu s právními předpisy.

Článek je aktuální k 1. 4. 2020.