Je vám na pracovišti horko?

S příchodem léta a teplých dnů dostáváme velice často dotazy týkající se teploty na pracovišti a poskytování ochranných nápojů vůbec. Připomeňme si alespoň základní zásady právní úpravy. Právní základ poskytování ochranných nápojů obsahuje ustanovení § 133a zákoníku práce. Podle tohoto ustanovení zaměstnavatel poskytne zaměstnanci bezplatně podle vlastního seznamu zpracovaného na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce osobní ochranné pracovní prostředky, mycí, čistící a dezinfekční prostředky a ochranné nápoje.

Ustanovení § 133a zákoníku práce bezprostředně navazuje na ustanovení § 132a zákoníku práce, ve kterém se zaměstnavateli ukládá povinnost prevence rizik. Problematikou prevence rizik se zabývá velice podrobně tzv. rámcová směrnice o BOZP (směrnice č. 89/391/EEC o zavádění opatření směřujících ke zvyšování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Prevence rizik je zde  definována jako soubor všech opatření vyplývajících z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik. V podstatě jde však o celý proces jehož cílem je optimalizace rizika. Tento proces sestává ze dvou částí, kde se první část zabývá identifikací, hodnocením a srovnáváním rizik, a přináší potřebné podklady pro druhou část procesu, ve které jsou přijímána opatření pro jejich snížení na minimální míru. Z výslovného ustanovení  § 132a odst. 4 zákoníku práce pak vyplývá, že nelze-li rizika odstranit, je zaměstnavatel povinen je vyhodnotit a přijmout opatření k omezení jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno.

A právě do této druhé části procesu prevence rizika za situace, kdy nejde rizika odstranit nebo dostatečně omezit technickými prostředky nebo opatřeními v oblasti organizace práce zapadá povinnost zaměstnavatele poskytovat zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky a ochranné nápoje. V ustanovení § 132a odst. 5 zákoníku jsou definovány "všeobecné preventivní zásady", ze kterých musí zaměstnavatel při všech opatřeních k prevenci rizik vycházet. V této souvislosti se ukládá zaměstnavateli povinnost dávat přednost prostředkům kolektivní ochrany oproti prostředkům individuální ochrany. Pod pojmem "kolektivní ochrana" se rozumí ochrana pro více zaměstnanců společně, např. zavedením nové technologie na pracovišti, odstraněním namáhavé práce apod. Pod pojmem "individuální ochrana" se rozumí poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, pracovních oděvů a obuvi, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů. Individuální ochrana však nastupuje až tam, kde nelze vyloučit škodlivé vlivy prostředky kolektivní ochrany.

Poskytování ochranných nápojů

Podmínky poskytování ochranných nápojů nejsou tedy upraveny nařízením vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků, ale nařízením vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů a to konkrétně jeho ustanovením § 5.

Toto ustanovení nahradilo starou hygienickou směrnici o poskytování ochranných nápojů při práci v horkých provozech č.j. HE-340.2-6.12.63, která byla ještě v první euronovele zákoníku práce uvedena v odkazu pod čarou. Na rozdíl od ní však upravilo mimo poskytování ochranných nápojů v horkých provozech ještě původně poskytování ochranných nápojů na venkovních pracovištích a při obsluze venkovních strojů, včetně dopravních prostředků, jejichž kabiny nejsou vybaveny účinným klimatizačním zařízením, jestliže teplota vzduchu na pracovním místě po dobu přesahující polovinu směny se rovná nebo je vyšší než 28 st. C a na pracovištích s teplotou 4st.C a nižší.

Ustanovení § 5 odst. 1 stanoví, že k ochraně  zdraví před  účinky tepelné  zátěže či zátěž chladem se poskytují zaměstnancům ochranné nápoje. Ochranné nápoje se  poskytují na  pracovišti nebo  v jeho  bezprostřední blízkosti tak,  aby  byly  snadno  a  bezpečně  dostupné. Ochranným nápojem, chránícím před  účinky tepelné zátěže, se  doplňuje ztráta tekutin a minerálních látek ztracených potem a dýcháním.

Při novele nařízení vlády č. 178/2001 Sb. provedené nařízením vlády č. 523/2002 Sb. byl okruh zaměstnanců majících nárok na ochranné nápoje ještě rozšířen a byl zpřesněn ve vazbě na měření tepelné zátěže.

Dnes tedy platí, že nárok na ochranné nápoje mají zaměstnanci

1. při trvalé práci  zařazené v tabulce č. 2 části  A přílohy č. 1 do třídy  práce IIb a  vyšší, pokud je  vykonávána za podmínek,  kdy jsou překračovány v pracovním prostředí maximální přípustné operativní  teploty (to  max) stanovené  v uvedené  tabulce pro tuto třídu práce,
2. když   se  prokáže   měřením,   že   dochází  při   dané  práci  u zaměstnanců  ke ztrátě  tekutin  potem  a dýcháním  vyšší než 1,25  litru za  osmihodinovou směnu;  výpočet ztrát  tekutin se provádí vždy, když  je práce zařazená podle tabulky  č. 2 části A přílohy č. 1  do třídy IIb nebo vyšší  vykonávána v pracovním prostředí, v němž  je relativní vlhkost vzduchu vyšší  než 70 % nebo když práce vyžaduje použití pracovního oděvu, u něhož jsou tepelně   izolační  vlastnosti   vyšší  než   1  clo  (odpovídá třívrstvému oděvu),
3. při trvalé  práci na venkovních pracovištích,  pokud je teplota venkovního vzduchu  naměřená ve stínu  v časovém rozmezí  10 až 17 hodin vyšší než hodnota  to max operativní teploty stanovené pro danou třídu práce v tabulce č. 2 části A přílohy č. 1,
4. při  trvalé  práci  na  uzavřených  pracovištích,  kde musí být z technologických důvodů udržována teplota 4 st.C a nižší,
5. při  trvalé  práci  na   venkovních  pracovištích,  pokud  jsou nejnižší teploty venkovního vzduchu naměřené v průběhu pracovní doby nižší než 4 st.C.

Legislativní zkratka „trvalá práce“  zde používaná je zavedena již v ustanovení § 3 odst. 3 nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví způsob ochrany zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů a platí napříč celým nařízením vlády. Pod pojmem „trvalá práce“ se rozumí práce, kterou vykonává zaměstnanec pracující v riziku po dobu delší než 4 hodiny za směnu. V ustanovení § 3 je tento pojem zaveden v souvislosti s osvětlením, ale dále je běžně používán jak v ustanovení § 3 u osvětlení, tak v ustanovení § 4 u tepelné zátěže, v ustanovení § 5 u ochranných nápojů, tak v ustanovení § 27 u opatření k ochraně zdraví zaměstnanců při používání OOPP.

Při práci na venkovních pracovištích se teplota měří jakýmkoliv teploměrem – rtuťovým či digitálním, ale vždy ve stínu a v době od 10,00 hod. do 17,00 hod. ve výšce břicha zaměstnance. Pokud překročí stanovený únosný limit 26 – 27 0C je překročena maximální teplota. Na uzavřených pracovištích se měří energetický výdej zaměstnanců. 

Ve smyslu výše citovaného ustanovení § 5 nařízení vlády - opět v kontextu s ustanovením § 133a odst. 3 zákoníku práce - je zaměstnavatel povinen poskytovat zaměstnancům ochranné nápoje v množství odpovídajícím nejméně 70% tekutin ztracených za směnu potem a dýcháním a na pracovištích v chladu je zaměstnavatel povinen poskytovat teplé nápoje alespoň v rozsahu půl litru za směnu.

Na rozdíl od zrušené směrnice již není ničím stanoveno celkovém množství ochranných nápojů za směnu. Ustanovení § 5 odst. 4 nařízení vlády č. 178/2001 Sb. pouze stanoví, že ochranné nápoje musí být zdravotně nezávadné, musí mít vhodnou teplotu a nesmí obsahovat více než 6,5 hmotnostních procent cukru a že nápoje pro mladistvé nesmí obsahovat alkohol. Záleží proto na zaměstnavateli samotném, jak vyhodnotí na svém pracovišti rizika a jaké množství určí pro zaměstnance za směnu. Přitom by měl tuto otázku konzultovat s lékařem preventivní péče, resp. s hygienikem, který u něj provádí zařazování zaměstnanců do pracovních kategorií apod. Množství a podmínky poskytování ochranných nápojů nad rámec citovaného nařízení vlády lze sjednat ještě v kolektivní smlouvě nebo stanovit vnitřním předpisem zaměstnavatele.

Hygienici doporučují, aby teplota ochranného nápoje byla 16 o C a minimálně 10 o C. Obsah vitamínů není nutný, ale optimální hodnoty hlavních minerálních látek by měly být Ca2+ větší 40-80mg/l, Mg2+ větší 20 mg/l, K+ větší 1 mg/l, Na+ menší 20 mg/l, Cl- menší 25 mg/l, SO42- menší 240 mg/l, NO3- menší 10 mg/l.

Podle ustanovení § 6 odst. 9 písm.c) zákona č. 586/1992 Sb. o dani z příjmu, ve znění pozdějších předpisů je od daně z příjmu osvobozena hodnota nealkoholických nápojů poskytovaných jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti a také zákon o daních neurčuje maximální množství nápojů na směnu, které by bylo osvobozeno od daně.

V praxi však největší potíže činí zodpovězení otázka o které konkrétní nápoje se jedná. Zrušená směrnice stanovila, že k výběru mají být vždy dva druhy nápojů a tam , kde je méně než 30 zaměstnanců, že stačí jeden druh, který má být postupně měněn. To lze v každém případě doporučit i do budoucna. Nařízení vlády dalo totiž zaměstnavatelům v jejich rozhodování v tomto směru naprostou volnost v rozhodování a ponechalo řešení konkrétního výběru ochranných nápojů na nich již také s ohledem na fakt, že jsou plně odpovědni za bezpečnost a ochranu zdraví při práci a sami si volí opatření proti předcházením rizikům. Vyskytují se však ale i ještě dnes případy, kdy zaměstnavatelé poskytují pouze zaměstnancům jako ochranný nápoj sifon nebo tvrdí, že na pracovišti je k disposici pitná voda a že to stačí. Tento přístup samozřejmě není správný. Žádný lékař ani lékař závodní preventivní péče nemůže zaměstnavateli a priori doporučit pro všechny zaměstnance, kterým bude ochranné nápoje poskytovat, aby ji dával jen sifon, když řadě zaměstnanců může působit žaludeční potíže, neboť nesnesou tzv. „bublinkovou vodu“, proto právě staré předpisy nařizovali poskytování minimálně dvou ochranných nápojů, z nichž si mohl zaměstnanec sám vybrat. Jinak zajištění pitné vody na pracovišti je zcela jiná otázka, to upravuje ustanovení § 28 nařízení vlády č. 178/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů a nelze ji zaměňovat s poskytováním ochranných nápojů. Pitná voda je základní požadavek minimální hygieny na pracovišti, ne ochranný nápoj.

Pokud se týká konkrétních nápojů, je dnes již na trhu široký výběr různých druhů minerálních vod, čajů apod., že skutečně záleží především na zaměstnavateli, který by měl svoje rozhodnutí o výběru konkrétního nápoje za ochranný nápoj konzultovat předem i s dotyčnými zaměstnanci. To již jen třeba proto, že mu ustanovení § 18 zákoníku práce ukládá, aby všechny otázky z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se zaměstnanci konzultoval. V horkých provozech je zvykem, že se poskytuje pivo se snížených obsahem alkoholu.

Pokud se týká pojmu "pivo se sníženým obsahem alkoholu" tak tento pojem zavedla do našeho právního řádu vyhláška č. 45/2000 Sb., kterou se mění vyhláška č. 335/1997 Sb., kterou se provádí § 18 písm. a),d),h), i), j) a k) a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, pro nealkoholické nápoje a koncentráty k přípravě nealkoholických nápojů, ovocná vína, ostatní vína a medovinu, pivo, konzumní líh, lihoviny a ostatní alkoholické nápoje, kvasný ocet a droždí, která zavedla nové členění a označování piva.

Piva se nyní člení na :

1. lehká,
2. výčepní,
3. ležáky,
4. speciální,
5. portery,
6. se sníženým obsahem alkoholu,
7. se sníženým obsahem cukrů,
8. pšeničná,
9. kvasnicová,
10. nealkoholická,
11. ochucená.

Lehkým pivem se rozumí pivo vyrobené převážně z ječných sladů s extraktem původní mladiny do 7 hmotnostních procent a s obsahem využitelné energie nejvýše 130 kJ/100 ml,

výčepním pivem se rozumí pivo vyrobené převážně z ječných sladů s extraktem původní mladiny 8 až 10 hmotnostních procent,

ležákem se rozumí pivo vyrobené převážně z ječných sladů s extraktem původní mladiny 11 až 12 hmotnostních procent,
pivem speciálním se rozumí pivo vyrobené převážně z ječných sladů s extraktem původní mladiny 13 hmotnostních procent a vyšším,

porterem se rozumí tmavé pivo vyrobené převážně z ječných sladů s extraktem původní mladiny 18 hmotnostních procent a vyšším,

pivem se sníženým obsahem alkoholu se rozumí pivo s obsahem alkoholu nejvýše 1,2 objemových procent (1,0 hmotnostního procenta) a

nealkoholickým pivem se rozumí pivo s obsahem alkoholu nejvýše 0,5 objemového procenta (0,4 hmotnostního procenta).

Výrobci piva již neuvádějí na etiketách označení stupňů, ale hmotnostních procent alkoholu, z čehož se dá lehce rozpoznat kategorie, do které se příslušné pivo řadí.

Z výše uvedeného vyplývá, že pivo se sníženým obsahem alkoholu nemá více než 1,0 hmotnostního procenta alkoholu a že tedy splňuje podmínku ochranného nápoje danou ustanovením § 5 nařízení vlády č. 178/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

V každém případě - i když to zákoník práce ani nařízení vlády výslovně neukládá - však ochranné nápoje musí být poskytovány přímo na pracovištích nebo v jejich bezprostřední blízkosti, aby zaměstnanci nebyli vystaveni prudkým mikroklimatickým změnám. Prostory, kde se nápoje vydávají stejně jako nádoby, v nichž se skladují musí být trvale udržovány v čistotě a musí odpovídat hygienickým požadavkům.

Závěrem :

Jak bylo konstatováno hned úvodem tohoto pojednání, je třeba v praxi považovat ochranné nápoje pouze za následné prostředky ochrany zaměstnanců před riziky, které se používají tam, kde zaměstnavatel nemůže zajistit ochranu zaměstnanců jiným způsobem, zejména prostředky kolektivní ochrany jako je nová technologie apod. Nicméně  i tak existuje stále velké množství pracovišť, kde by zaměstnanci ani bez ochranných nápojů pracovat nemohli a proto je třeba přistupovat v praxi k naplnění zásad obsažených v ustavení § 133a zákoníku práce i ustanovení § 5 nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů nadmíru zodpovědně. Zaměstnavatelé musí poskytovat ochranných nápojů s vědomím, že jejich prvořadou povinností je zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců za všech situací po celou dobu jejich přítomnosti na pracovišti a když toto není možné, že musí vynaložit zvýšené náklady na dostatečné zajištění ochranných nápojů stejně jako na vybavení zaměstnanců vhodnými OOPP. Je třeba mít na paměti, že poskytování ochranných nápojů je otázkou prevence před pracovními úrazy způsobených přehřátím zaměstnance (jako např. úpal, úžeh apod. ).

Doporučujeme:

Pracovní podmínky v horku - na dotaz o mikroklimatických podmínkách na pracovišti odpovídala pro BOZPinfo.cz JUDr. Eva Dandová