Jak na kategorizaci prací

V rámci ní se hodnotí rizika z oblasti ochrany zdraví při práci (z oblastí pracovního prostředí a pracovních podmínek), a to na základě konkrétních podmínek výkonu práce. Do kategorizace prací se nezařazují práce prováděné na pracovištích staveb prozatímně užívaných ke zkušebnímu provozu, který nepřekročí jeden rok.

Právní rámec

Provádění, nikoliv pouhé provedení (zaměstnavatel je povinen soustavně vyhledávat rizika a hodnotit je), kategorizace prací je řešeno v několika právních předpisech. Je vyžadováno § 37 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jakož i § 102 odst. 3 zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů.

Způsob vlastního provádění je upraven v § 38 zákona o ochraně veřejného zdraví a ve vyhlášce č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli, ve znění pozdějších předpisů.

Způsob hodnocení jednotlivých rizikových faktorů, na základě kterých se kategorizace prací provádí, je především uveden v nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů. Dále je uveden v nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací a v nařízení vlády č. 291/2015 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením. V nich jsou též uvedena minimální opatření.

Postup při kategorizaci prací

Údaje uvedené v právních předpisech vytvářejí rámec požadavků, které mají být naplněny. Vlastní proces provádění kategorizace prací, včetně výstupního dokumentu, není podrobněji upraven, a proto zde uvedené je pouhým doporučením, které je možné využít. V příloze uvedený formulář splňuje funkci právním předpisem požadované žádosti o zařazení, jakož i dokumentu sloužícího k řízení rizik na pracovišti (obsahuje i údaje, které nejsou právním předpisem požadovány).

Všechny ve firmě nebo společnosti vykonávané práce je nutné posoudit a vyhodnotit u nich působení stanovených rizikových faktorů. Těmi jsou prach, chemické látky a směsi, hluk, vibrace, neionizující záření, fyzická zátěž, pracovní poloha, zátěž teplem, zátěž chladem, psychická zátěž, zraková zátěž, práce s biologickými činiteli a práce ve zvýšeném tlaku vzduchu.

Kategorizace prací se neprovádí na jednotlivé zaměstnance, ale na pracovní obsah profese, kterou vykonávají. Nejprve je tedy nutné vytvořit si seznam ve firmě nebo společnosti všech vykonávaných prací (funkcí). K tomu je možné využít CZ-ISCO kódů (někdy je nutný v kombinaci s pracovištěm, neboť na různých pracovištích stejně zařazení zaměstnanci mohou vykonávat práci pod vlivem různých rizikových faktorů). Následně by k jednotlivým pracím měli příslušní vedoucí zaměstnanci pracovišť definovat, který ze sledovaných faktorů se při výkonu práce vyskytuje (působí) a též předpokládanou dobu expozice zaměstnance tímto faktorem v charakteristické směně (směna, která probíhá za obvyklých provozních podmínek, při níž doba výkonu práce s jednotlivými rozhodujícími faktory v daném časovém úseku odpovídá celoročně nebo v rozhodujícím období skutečné míře zátěže těmto faktorům).

Stanovisko vedoucího zaměstnance by měla doplnit komise, nikoliv jen odborně způsobilá osoba k zajišťování úkolů v prevenci rizik. Komisi by měli tvořit již zmíněná odborně způsobilá osoba k zajišťování úkolů v prevenci rizik a dále lékař, který zaměstnavateli poskytuje pracovnělékařské služby [jedná se o součást poskytovaných služeb v rámci pracovnělékařských služeb – viz § 2 písm. b) bod 9 vyhlášky č. 79/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů] a vedoucí zaměstnanec pracoviště, kde je posuzovaná práce vykonávána. Případně i zástupce zaměstnanců (tím není myšlen zástupce zaměstnanců pro oblast BOZP, ale zástupce zaměstnanců posuzovaného pracoviště mající znalosti o výkonu posuzování práce). Tak by měl vzniknout konečný seznam faktorů, které je nutné k hodnocení jednotlivé práce posoudit.

Poté je nutné zajistit provedení příslušného měření nebo vyšetření faktoru pracovních podmínek. Ta může provést jen držitel osvědčení o akreditaci nebo držitel autorizace k příslušným měřením nebo vyšetřením, pokud zaměstnavatel sám nemá takovou kvalifikaci.

Na základě získaných výsledků a v souladu s kritérii stanovenými ve vyhlášce č. 432/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se navrhne zařazení práce do kategorie podle každého jednotlivého faktoru, jež byl identifikován. Dále se navrhne posuzovanou práci zařadit do výsledné kategorie. Tou je ta, jež je nejvyšší u některého z posuzovaných rizikových faktorů (nejméně příznivé hodnocení faktoru).

Zařazení do třetí a čtvrté kategorie zaměstnavatel pouze navrhuje, a to do třiceti kalendářních dnů ode dne zahájení výkonu práce, případně bezodkladně, jedná-li se o změny podmínek odůvodňujících vyřazení nebo přeřazení rizikové práce. Na jeho návrh o něm rozhoduje orgán ochrany veřejného zdraví (příslušná hygienická stanice).

Do druhé kategorie zařazuje práce sám zaměstnavatel (do třiceti dnů od zahájení výkonu práce nebo změny podmínek, resp. do deseti kalendářních dnů od dne vykonatelnosti rozhodnutí o vyřazení práce z rizikových prací). Je však povinen neprodleně oznámit orgánu ochrany veřejného zdraví práce, které takto zařadil, včetně údajů rozhodných pro toto zařazení. Současně musí předložit protokoly o měření nebo vyšetření faktorů pracovních podmínek. Ostatní práce jsou automaticky zařazeny do první kategorie.
Návrh na zařazení práce do kategorie podepisuje vedoucí zaměstnanec pracoviště, neboť ten je v souladu se zákoníkem práce odpovědný za zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na jím řízeném pracovišti. Odborně způsobilá osoba k zajišťování úkolů v prevenci rizik a lékař, který zaměstnavateli poskytuje pracovnělékařské služby, se vyjadřují pouze k odbornému zdůvodnění zařazení (zdůvodnění, proč je zařazení jiné, než do první kategorie napomáhá k přijetí vhodných opatření).

Práce, kterou orgán ochrany veřejného zdraví zařadil do třetí nebo čtvrté kategorie, je automaticky rizikovou prací. Orgán ochrany veřejného zdraví může z moci úřední rozhodnout o zařazení práce první nebo druhé kategorie do kategorie rizikových prací (například v případech přiblížení se hranici hygienického limitu nebo souběhu faktorů).

U kategorizace prací není stanovena podoba protokolu o zařazení do kategorie, resp. výstupního dokumentu. Pouze je stanoven obsah žádosti o zařazení práce do kategorie. Jeho možné provedení, které zohledňuje i další náležitosti související s kategorizací prací, včetně údajů požadovaných v žádosti, je uvedeno v příloze (některé v něm uvedené rubriky nejsou právním předpisem požadovány, např. počet mladistvých). Jako jeho přílohy se uvedou protokoly o provedených měřeních apod. Protokoly prací, které se navrhují k zařazení do třetí nebo čtvrté kategorie, se vyhotoví ve dvou výtiscích a jeden z nich se odešle orgánu ochrany veřejného zdraví k vyjádření (včetně protokolu o měření nebo vyšetření faktoru pracovních podmínek).

Přijetí opatření

Podle § 102 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen provádět taková opatření, aby v důsledku příznivějších pracovních podmínek a úrovně rozhodujících faktorů práce, která je zařazena jako riziková, mohla být zařazena do kategorie nižší. Proto v příloze uvedený formulář obsahuje i položku „Přijatá opatření“. Může se jednat o opatření technická (výměna zařízení, odsávání, ergonomická úprava zařízení atd.), technologická (změna suroviny atd.), organizační, o úpravu pracovních podmínek a o používání osobních ochranných pracovních prostředků (až poslední možnost řešení). Minimální opatření, která musí být realizována, uvádí příslušné právní předpisy (výše uvedená nařízení vlády). Další opatření si zaměstnavatel může stanovit v protokolu o zařazení. Schválit je má k tomu oprávněný vedoucí zaměstnanec (odborně způsobilá osoba k zajišťování úkolů v prevenci rizik k tomu není oprávněna).

Kategorizace prací musí odpovídat aktuálnímu stavu, a proto je nutné ji průběžně aktualizovat v závislosti na měnících se podmínkách. Z tohoto důvodu je zvláště ve větší společnosti výhodné ji mít provedenu po jednotlivých listech pro každou vykonávanou práci, nikoliv v jedné tabulce (výjimku tvoří mikrofirmy).

Na závěr jen dvě drobná připomenutí. Zaměstnavatel je povinen informovat zaměstnance o tom, kdo které kategorie byla jimi vykonávaná práce zařazena (měl by mít o tom doklad). Dále je kopii rozhodnutí o zařazení prací do kategorií povinen zaslat lékaři, který mu poskytuje pracovnělékařské služby.