Informace poskytované výrobcem prostředků ochrany proti pádu - kotvících zařízení ČÁST III.

Autor si je vědom, že určitá konstatování vyvolají zejména u některých instalačních firem nesouhlasné reakce. Považuje však za nutné alespoň zahájit diskusi o tomto tématu. V této části příspěvku vychází nejen z citovaných ČSN, ale i řady právních předpisů včetně soudních precedentů.

ČSN EN 795 platná do února 2013 (dále jen ČSN EN 795-1998) se vztahovala ke kotvícím zařízením určených k ochraně před pádem bez ohledu na počet osob, které zařízení používají. Od února 2013 je tato norma (dále jen ČSN EN 795 – 2013) platná pouze pro použití jednou osobou, avšak některá ustanovení, jako jsou informace poskytované výrobcem a obsah instalační dokumentace, jsou platná pro obě normy, tedy i ČSN P CEN/TS 16415 Prostředky ochrany osob proti pádu – Kotvící zařízení – Doporučení pro kotvící zařízení v případě použití více než jednou osobou. Informacím poskytovaným výrobcem a návodem na dokumentaci dodanou po instalaci jsem se zabýval v prvé a druhé část těchto článků.

Kotvící zařízení instalovaná dle ČSN EN 795-1998 budou ještě velmi dlouhou dobu předmětem periodických kontrol. Je tedy potřebné uvést, jaké požadavky na instalaci měla ČSN EN 795-1998.

ČSN EN 795-1998 v Příloze A se zabývá upevněním kotvícího zařízení a případným výpočtem tohoto upevnění kvalifikovaným inženýrem:

• U třídy A1 a A2 – pro upevnění v ocelové konstrukci nebo dřevěném trámu by měl kvalifikovaný inženýr výpočtem ověřit, že konstrukce a instalace jsou schopny vydržet sílu typové zkoušky.

Názor autora: Tato třída zahrnovala „jednotlivá“ kotvící zařízení bez poddajného vedení. Podmiňovací způsob je zvolen proto, že lze také zvolit jinou cestu ověření upevnění a to laboratorní zkoušky upevnění v daném typu ocelové nebo dřevěné konstrukce provedené akreditovanou laboratoří. Také je potřebné brát v úvahu, že provádění tahových zkoušek pro upevnění ČSN EN 795-1998 nepředpokládala.

• U třídy B se uvádí, že realizovatelnost instalace by měla být prověřena kvalifikovaným inženýrem.

Názor autora: Do třídy B byla zařazena přenosná dočasná kotvící zařízení. Jeví se jako logické, že ověřit realizovatelnost instalace u těchto zařízení je potřebné všude tam, kde není zcela jednoznačně doložitelné, že přenosné dočasné kotvící zařízením je instalováno tak, že jsou splněny požadavky na sílu typové zkoušky.

• U třídy C se uvádí, že tam, kde je to vhodné, mělo by být zařízení instalováno na konstrukcích, jenž umožňují zařízení zkoušet. Není-li možné vystavit hlavní nosnou konstrukci zkušebním silám, měly by mít všechny v zařízení použité koncové a střední konstrukční kotvení předem prokázanou schopnost vydržet dvojnásobek maximální očekávané síly. Výpočty provedené kvalifikovaným inženýrem by měly prověřit, že hlavní nosná konstrukce s koncovým a středním konstrukčním kotvením vydrží takovéto síly.

Názor autora: Z této citace lze dovodit, že existuje pouze dvojí způsob ověření instalace na konstrukcích. Samozřejmě mimo provedení zkoušek po instalaci, což je většinou vyloučené. Buď s ohledem na konstrukci, nebo s ohledem na kotvící zařízení. Ověření předem lze za průkazné považovat pouze tehdy, když bylo provedeno k tomu oprávněným pracovištěm. Pokud tato zkouška nebyla provedena, nezbývá, než provést výpočet. Jedinou výjimku tvoří situace, kde není možnost ověření výpočtem, např. mechanické vlastnosti instalačních materiálů nejsou známy, je přesunuta odpovědnost za ověření požadavků ČSN EN 795-1998 na montéra. Ve stavebnictví se tato situace vyskytuje jen okrajově.

• U třídy D je stanoven požadavek ověřit upevnění ocelové nebo dřevěné konstrukce výpočtem kvalifikovaného inženýra. U jiných materiálů by měl montér ověřit vhodnost upevnění provedením zkoušky na vzorku materiálu.

Názor autora: Jen obtížně si umím představit, že montér bude mít dostatek možností ověřit vhodnost provedením zkoušky.

• Pro třídu E nejsou v příloze ČSN EN 795-1998 stanoveny žádné požadavky.

Názor autora: Lze očekávat, že tyto požadavky stanoví výrobce. Dle mého názoru ČSN EN 795-1998 opakovaně uváděla nutnost ověřit vhodnost materiálů určených k upevnění kotvících zařízení. Harmonizované evropské normy, které jsou vydávány se zpravidla vztahují k tomu, jaké vlastnosti daný výrobek má splňovat a jakými metodami se tyto vlastnosti ověřují. Použití výrobků je věcí národního práva. Z tohoto důvodu je potřebné vzít v úvahu právní předpisy České republiky. Jako příklad uvedu vyhl. č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, zejména § 8 a § 9.

Dříve, než se budu věnovat současně platným ČSN pro kotvící zařízení, považuji za potřebné uvést, že kotvící zařízení patří mezi ocelové konstrukce ve smyslu ČSN EN 1090-1+A1 a ČSN EN1090-2+A1. ČSN EN 1090-1+A1 stanovuje požadavky na posouzení shody dílců, které vyplývají ze shody funkčních charakteristik uváděných výrobcem dílců. Tato skutečnost je velmi významná. Je pravděpodobně málo lidí, kteří se domnívají, že provádět a instalovat (v terminologii ČSN EN 795 – 2013) ocelové konstrukce lze bez potřebných zkoušek nebo výpočtů kvalifikovaným inženýrem.

ČSN EN 795 – 2013 pro ověření instalace přenáší většinu úkolů na výrobce, který by měl v informaci dodávané k výrobku poskytnout mimo jiné následující rady a informace:

• instalace by měla být přiměřeně ověřena, např. výpočtem nebo zkoušením;
• o vhodnosti základních materiálů, konstrukčního vedení nebo upevňovacích prvků, jsou-li použity, vzhledem k zatížení zaznamenaném na kotvícím zařízení v průběhu zkoušek dynamické pevnosti a celistvosti.

Instalační firma pak v instalační dokumentaci mimo jiné deklaruje, že kotvící zařízení bylo vybaveno v souladu s informacemi výrobce a že bylo připevněno k určenému podkladu.

Názor autora: Konstatování, že ověření by mělo být přiměřeně ověřeno např. výpočtem nebo zkoušením, neznamená, že není nutné provést jedno nebo druhé. Za důležité považuji zvážit, jak jinak doložit budoucímu uživateli, že instalace byla řádně provedena – viz čl. A.2.1 ČSN EN 795 – 2013. Formulace „by mělo být“ je běžně používaná formulace evropských předpisů, nového občanského zákoníku a dalších. Tato formulace předpokládá, že takto uvozený požadavek bude naplněn v předpise uvedeným nebo adekvátním způsobem. Dovodit si, že rozhodnutí, zda tyto požadavky naplnit nebo ne, je nezávazné, není správný závěr.

Evropské technické posouzení hovoří o „zamýšleném použití“ stavebních výrobků. Bezpečné zabudování stavebních výrobků do stavby je věcí národních předpisů – viz např. Nařízení Evropského parlamentu a rady č. 305/2011. Za rozhodují pro stanovisko, že je nutné prokázat vhodnost upevnění kotvících zařízení při zabudování do stavby výpočtem, nebo provedením zkoušky pracovištěm oprávněním pro tuto zkoušku, považuji zejména dva právní předpisy:

a) vyhl. č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby,

b) nař. vl. č.3 62/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky.

Kotvící zařízení náleží mezi stavební prvky (výrobky a v určitých případech i konstrukce) a požadavek na stabilitu (také § 8 a § 9 odst. 3 vyhl. č. 268/2009 Sb.) patří mezi základní požadavky na stavby. Dalším základním požadavkem na stavby – viz § 8 písm. e) vyhl. č. 268/2009 Sb. je bezpečnost při užívání. V § 55 odst. 2) této vyhlášky je pak uvedeno, že odchylky od norem jsou přípustné, pokud se prokáže, že navržené řešení odpovídá nejméně základním požadavkům na stavby uvedeným v § 8. Autor si z této formulace dovozuje, že normy se vztahem k základním požadavkům na stavby jsou závazné a pokud dojde k odchylce, je nezbytné prokázat naplnění základních požadavků na stavby, nebo že bylo zvoleno řešení lepší.

Nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky v příloze II. odst. 5 určuje, že místo kotvení osobního ochranného pracovního prostředku proti pádu musí být ve směru pádu dostatečně odolné. Z uvedených skutečností je zřejmé, že dostatečnou odolnost je nutné prokázat nebo prověřit.

Za důležité považuji zmínit, že kotvící zařízení náleží i pod ČSN EN 1090-1 Provádění ocelových konstrukcí a hliníkových konstrukcí. Sama tato skutečnost jen podtrhuje tvrzení, že je nutné ve smyslu § 8 odst.1 písm. a) vyhl. č. 268/2009 Sb. prokázat mechanickou odolnost a stabilitu.

Dostatečnou odolnost je nezbytné prověřit například při použití stávajících konstrukcí k upevnění kotvícího zařízení typu B, neboť odolnost stávající konstrukce je rozhodná pro odolnost celkovou.

Prokázání dostatečné odolnosti je nezbytné vždy, kdy je použit upevňovací prvek pro spojení/upevnění ke konstrukci. Prokazatelně doložit tuto odolnost pak není fakticky možné jinak, než doložením provedení zkoušky dynamické pevnosti a celistvosti nebo výpočtem kvalifikovaného inženýra.