Hygiena práce ve školství

Pracuji jako osoba odborně způsobilá v prevenci rizik, a ve své praxi řeším také bezpečnost a ochranu zdraví při práci ve školství. V rámci závěrečné práce distančního studia jsem sledovala z hlediska BOZP a hygieny ve školství deset základních škol v Praze a provedla jsem anketu učitelů prvního stupně, zaměřenou především na jejich psychické a fyzické zatížení během deseti měsíců školního roku.

Pracovní úvazek učitele prvního stupně činí 20-22 hodin přímé vyučovací povinnosti týdně. Učitelé mívají často vyšší úvazek především tehdy, pokud mají v aprobaci, např. výtvarnou nebo hudební výchovu. Dále mají týdně v průměru 2 hodiny dozoru na chodbě či v jídelně. Denně se učitelé několik hodin připravují na vyučování včetně přípravy tabule, opravy sešitů atd. Často také vedou zájmové kroužky, výchovné a metodické komise, knihovnu, spravují kabinet aj. Samozřejmostí jsou pro učitele doučování dětí, samovzdělávání, řešení  výchovných problémů s rodiči, sociálním odborem.

Ve vyučovacím procesu od  8,00 do 12,00 na prvním stupni základní školy jsou učitelé velmi vytíženi nejen v přímém vyučování. Mezi vyučovacími hodinami jsou sice krátké nejčastěji pětiminutové přestávky, jedna dvacetiminutová tzv.svačinová přestávka a po dvanácté hodině pauza na oběd, ale neznamená to, že má přestávku také učitel. Učitel mívá často dozor na chodbě, v šatné či v jídelně a komunikuje neustále se žáky. Obvykle nemá ani chvilku oddechu a začíná další hodina, výjimečně má hodinu volna, když zrovna nesupluje za nepřítomného kolegu. Přitom by měli učitelé dodržovat pitný režim při neustálé námaze hlasivek, v klidu se najíst nebo si dojít na toaletu. Učitel pracuje v neustálém psychickém a časovém tlaku. V anketě učitelé uváděli  celoroční vysokou fyzickou i psychickou zátěž - velkou  únavu především ke konci školního roku, poruchy spánku, nesoustředěnost, bolesti hlavy, psychické problémy, nevyrovnanost, nepřiměřené reakce na běžné podněty, nechuť do práce, syndrom vyhoření aj. Učitelé nemají ze zákona nebo jiného vhodného předpisu nárok na rehabilitace, lázeňské pobyty, včasný důchod s příslušnými náhradami, jako například policie či vojáci.

Rizika psychické zátěže učitelů nejsou specifikována. Nejvyšším potencionálním rizikem jsou pro učitele žáci nejen z hlediska psychické zátěže, ale také možnosti  ublížení na zdraví (střelba, použití nože a jiných zbraní) a rizika nevhodného chování žáků i rodičů k učitelům. Školy jsou sice finančně limitovány, ale podle mé osobní zkušenosti jsou některé z hlediska pracovních podmínek učitelů vhodněji vybaveny, rekonstruovány nežli jiné. Některé školy také využívají možnosti peněz z FKSP, např. na vitamínové programy zejména při výskytu vysoké nemocnosti, chřipek a nachlazení nebo vhodné zdravotní programy, např. masáže, či možnost využití rady psychologů. Záleží tedy nejen na finančních prostředcích školy, ale také na přístupu vedení a zřizovatele k BOZP ve škole.

Pracovní zátěž učitelů psychická i  fyzická není také správně hodnocena a doceněna z hlediska bezpečnosti a hygieny práce. Podle Kategorizace práce dle zákona 258/2000 Sb., patří učitelé do kategorie 2 psychická zátěž. Nepodařilo se ale zhodnotit jednotlivá pracoviště, provést měření hluku, např. v tělocvičně nebo školní jídelně, kde je vysoká koncentrace žáků a hluku (OOPP na ochranu uší nelze použít) a přitom hluk prokazatelně působí na psychiku učitelů. Nebyly zhodnoceny též pracovní polohy a vlivy na psychickou zátěž učitelů. Například podle vyhl. 410/2005 Sb. o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých musí být výška lavic ergonomický vhodná k výšce dětem v první třídě a výšce každého žáka. Učitelka v první třídě se několikrát za hodinu předklání, vede dětem ruku při psaní, sedí ve dřepu a ukazuje dětem v slabikáři, kontroluje sešity v předklonu a přechází od dítěte k dítěti. Pracovní poloha tedy odpovídá výše uvedené vyhlášce, ale pracovní poloha je pro učitelku velmi náročná.

V rámci  závěrečné práce jsem se zúčastnila jedné vyučovací hodiny českého jazyka v první třídě a práci učitelky v první třídě bych zde ráda zprostředkovala:

Hodina začala rozcvičkou,  děti se po třídě pohybovaly. Poté vytvořily skupinky a nacvičovaly skládání písmen na slova, které učitelka u všech zkontrolovala. Vrátily se do lavic, četly z tabule a vymýšlely slova na písmenko, které se učily. Učitelka zapojovala také nesoustředěné děti do hodiny. Následovalo otevření učebnic a čtení. Učitelka kontrolovala, zda měly všechny děti učebnice na lavici, pomáhala vyndat učebnici z tašky, a to vše v plném soustředění. Ukazovala dětem v slabikáři, pomáhala číst a opravovala chyby. Následovalo psaní do sešitu, nácvik písmenka, důraz na otevření sešitu na správné straně, správné držení těla, dobré uchopení tužky, učení se správným návykům při psaní.  Učitelka procházela mezi dětmi, vedla jim ruku, předpisovala levákům na druhou stranu řádky, aby viděli písmenka, protože si je zakrývali. Rychlejší děti dostávaly další drobný úkol, aby nerušily ostatní. Celá vyučovací hodina probíhala v živém tempu, děti bylo nutné občas uklidnit či usměrnit. Během jedné vyučovací hodiny (45 minut) se učitelka nezastavila. O přestávce se stále věnovala dětem, které se potřebovaly na něco zeptat nebo "vyprávěly". Následující vyučovací hodiny včetně přestávek strávila učitelka téměř celé ve třídě, pouze o "velké přestávce" si odskočila na toaletu, uvařila čaj a do 10 minut byla opět ve třídě.

Závěrem bych konstatovala, že na učitele jsou kladeny nejen vysoké odborné, ale také  psychické a fyzické nároky. Podle mého názoru by k zajištění bezpečnosti a hygieny práce  učitelů na školách přispěla následující opatření. Jsem si ovšem vědoma, že jsou z různých důvodů ve školách v současné době obtížně realizovatelná, takže snad v budoucnu.

1. Pravidelné zdravotní prohlídky a kontroly zejména psychiky, hlasivek, kardiovaskulárních potíží a vysokého tlaku, bolestí různých částí těla (hlava, páteř).
2. Vhodné pracovní prostředí, osvětlení, mikroklimatické podmínky, dodržování pitného režimu, životosprávy, spolupráce s kolegy a vedením školy.
3. Bezpečnostní přestávky v práci - možnost krátkého odpočinku, pití, možnost odskočit si na toaletu.
4. Vhodné školení a seznámení s předpisy o bezpečnosti práce, bezpečnosti a odpovědnosti za žáky.
5. U žáků, kteří mají zdravotní a psychické problémy a jsou zařazeni do běžné základní školy, je nutná spolupráce s  asistentem žáka.
6. Vhodný a bezpečně zvládnutelný počet žáků na jednoho učitele ve třídách, při doprovodech na  školní akce, školy v přírodě, lyžařské výcviky. Možnost přestávek a volna mezi směnami (noční vychovatelky ŠvP, lyžařský výcvik).