Dočasné stavební konstrukce

V evropské technické komisi CEN/TC 53 "Temporary works equipment" vznikají normy pro dočasné stavební konstrukce, což je široká skupina výrobků, které nejsou trvalou součástí stavby, ale prakticky žádná se bez nich neobejde. Patří sem pracovní a podpěrná lešení, ale i konstrukce určené pro pažení výkopů a v přípravě jsou i normy pro systémová bednění. V České republice má tuto skupinu konstrukcí ve své působnosti technická normalizační komise č. 92.

Lešení patří mezi stanovené výrobky podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky. V Evropské unii však dosud nebyl vydán právní předpis (směrnice), upravující společné základní technické požadavky na tuto skupinu výrobků, který by mohl být v České republice převzat nařízením vlády jako u řady ostatních výrobků.

V českém právním systému byla proto lešení zařazena do nařízení vlády číslo 173/1997 Sb., kterým se stanoví vybrané výrobky k posuzování shody. Technické požadavky nejsou v tomto případě uvedeny v textu předpisu, ale za splnění základních požadavků se považuje splnění odpovídajících ustanovení příslušných českých technických norem, eventuálně zajištění bezpečnosti těchto výrobků na minimálně stejné úrovni jako v příslušných normách.

Z uvedeného vyplývá značný význam norem pro posuzování lešení a zároveň i potřeba, aby zpracované normy dostatečně pokrývaly celý rozsah konstrukcí dodávaných na trh. Ke splnění tohoto předpokladu v evropském měřítku došlo v plné míře až v posledních dvou letech, kdy byly vydány normy, které lze aplikovat univerzálně na všechny lešeňové konstrukce.

ZÁKLADNÍ NORMY PRO LEŠENÍ

Nejdůležitější normou z hlediska sjednocení evropských požadavků na lešeňové konstrukce je ČSN EN 12811 Dočasné stavební konstrukce. Norma má tři části, které vycházely v různých časových obdobích. Z hlediska požadavků na výrobky je nejzajímavější první část s názvem "Pracovní lešení - Požadavky na provedení a obecný návrh". V textu normy se objevuje řada rozměrových a návrhových parametrů, sjednocujících pohled na bezpečné lešení v evropských zemích, který až dosud scházel.

V souvislosti s univerzálními evropskými požadavky se u nás objevil problém výšky dočasného ochranného zábradlí. Bezpečnostní předpisy v České republice požadují výšku nejméně 1,1 m. Všechny evropské normy předpokládají minimální výšku zábradlí 1,0 m.

Nové nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na BOZP na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky, uvádí jako dostatečnou výšku zábradlí 1,1 m, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Tímto zvláštním předpisem je právě nařízení vlády č. 173/1997 Sb., díky němuž lze v České republice považovat výšku lešeňového zábradlí uvedenou v normě, tedy 1,0 m, za bezpečnou. Toto vysvětlení je možno použít u dílcových lešení, kde je výška zábradlí určena přímo konstrukcí a nelze ji měnit - v dané výšce jsou prvky pro uchycení apod. Není však žádný důvod, aby byla upravována dosud obvyklá výška zábradlí např. na trubkových lešeních. Zde jsou i při výšce 1,1 m dodrženy všechny další evropské požadavky.

Všechny nově zavedené evropské normy pro dočasné stavební konstrukce zavádějí vyšší dílčí součinitele spolehlivosti, než bylo požadováno v České republice. To má za následek zpřísnění podmínek statického výpočtu. Nově navrhované konstrukce jsou proto v porovnání s dřívějším stavem předimenzované. Česká republika, stejně jako ostatní státy sdružené v CEN, je zavázána k respektování nových evropských norem. Zároveň je potřeba si uvědomit, že u konstrukcí navrhovaných podle dřívějších postupů nebyla nikdy zaznamenána havárie, pokud byly postaveny a navrženy v souladu s požadavky národních norem. K selhání konstrukcí docházelo pouze v případech, kdy bylo podceněno kotvení nebo ztužení konstrukcí, případně byly konstrukce přetěžovány, zakryty sítí nebo plachtou bez doplňujících technických opatření apod.

Nových obecných požadavků na lešení se v normě objevuje celá řada. Dosavadní třídění lešení podle zatížení podlah je rozšířeno o další členění podle šířek podlah nebo podle podchozí výšky. Velká pozornost je věnována zatížení, včetně zatížení větrem, a celému postupu výpočtu.

Poměrně podrobně jsou rozvedeny požadavky na návod na montáž a používání a na příručku k výrobku. Tyto dokumenty musí být dodávány s každým lešeňovým systémem. Důraz kladený na návod má své opodstatnění, neboť v nových evropských bezpečnostních předpisech je tendence uvádět spíše obecně platné zásady a upozorňovat na základní ohrožení pracovníků při jednotlivých činnostech. Pokud jde o jejich konkretizaci, je to právě výrobce, který v rámci své odpovědnosti za výrobek musí uvést všechna rizika, související s jeho používáním, a poskytnout informace o montáži a demontáži, prohlídkách, údržbě, skladování a dalších souvisejících činnostech.

Zavedení obecně platných evropských norem pro lešení si vyžádalo i novelu české kmenové normy ČSN 73 8101 Lešení - Společná ustanovení. Kromě sjednocení textu s evropskými normami byly v normě upraveny některé národní požadavky, týkající se například vnitřního zábradlí na lešení, nerovností na podlahách nebo ověření únosnosti kotev na stavbě.

FASÁDNÍ DÍLCOVÁ LEŠENÍ

Pro dílcová lešení existoval více než patnáct let harmonizovaný dokument HD 1000, zapracovaný do ČSN 73 8111. Jednalo se spíše o pokusný balónek, neboť text dokumentu zdaleka nepokrýval celou problematiku. Teprve nedávno byl nahrazen plnohodnotnou dvoudílnou normou, která v České republice vyšla jako ČSN EN 12810 Fasádní dílcová lešení. Svými požadavky navazuje na ČSN EN 12811. Zaměřuje se především na typové provedení lešení, na rozsah dílců lešeňového systému a další požadavky na podlahy, spoje nebo doplňkové dílce. Zpřesňuje rovněž způsoby konstrukčního řešení.

TRUBKOVÁ LEŠENÍ

Požadavky nových evropských norem na dimenzování se projevily i v novele naší národní normy pro trubkové lešení ČSN 73 8107, kde musely být upraveny tabulky používané při navrhování těchto konstrukcí. Zde bylo dalším důvodem také používání trubek z nového materiálu s lepšími pevnostními parametry, konkrétně oceli 11 375.

Další změnou, které asi odborná veřejnost nejvíce lituje, je vyřazení části o normalizovaných trubkových konstrukcích. Norma ovšem nemůže suplovat návod na používání pro konkrétní výrobek. Nebylo ani spravedlivé vůči dalším firmám, že výrobce trubkového lešení měl typové provedení svého výrobku přímo v normě. V současné době je tedy na výrobci trubkového lešení, aby, stejně jako ostatní subjekty na českém trhu, poskytoval uživatelům kompletní potřebnou dokumentaci.

V oblasti dokumentace trubkových lešení vzniklo bohužel určité vakuum u již používaných konstrukcí ze starších trubek z oceli 11 343. Návrhové tabulky ze staré normy ČSN 73 8107 nelze plně použít, neboť návrhové postupy se změnily. Současný typový návod uvažuje pouze trubky z oceli 11 375. Samozřejmě je vždy možno zpracovat individuální návrh, ale při množství trubkových konstrukcí by takové řešení nebylo efektivní. Pokud se typového návrhu trubkových lešení z trubek s nižšími pevnostními parametry neujme výrobce, dojde zřejmě k domluvě několika větších lešenářských firem, které si zpracování takového podkladu zajistí společně.

Pro objímkové spojky, používané spíše v doplňkových konstrukcích u lešení dílcových, platí ČSN EN 74. Norma byla v Evropě vydána již v roce 1988 a v současné době je v přípravě její třídílná novela. První část by měla vyjít v České republice v polovině letošního roku.

PODPĚRNÁ LEŠENÍ

Pro podpěrné konstrukce byly již dříve vydány normy, obsahující požadavky na jejich jednotlivé typy - ČSN EN 1065 pro podpěrné ocelové stojky, ČSN 13377 pro dřevěné podpěrné nosníky. Teprve před rokem byla vydána obecná norma ČSN EN 12812 Podpěrná lešení - Požadavky na provedení a obecný návrh, která je průřezovou normou pro tuto specifickou skupinu výrobků. Současně byla vydána i norma pro podpěrné dílcové věže ČSN EN 12813. Uvedenými normami je pokryt základní sortiment podpěrných konstrukcí. Vznikl komplex požadavků určených pro projektanty, výrobce i pro potřeby ověřování konstrukcí třetí stranou. Uživatelé by měli hledat informace především v návodech jednotlivých výrobců.

POJÍZDNÁ LEŠENÍ

Pro pojízdná lešení byl v Evropě více než deset let používán harmonizační dokument HD 1004, zavedený u nás jako ČSN 73 8112. Evropská norma, která jej nahradila, vyšla v České republice jako ČSN EN 1004 s účinností od září 2005. V případě pojízdných lešení byl původní harmonizační dokument zpracován na dobré úrovni a nahrazující evropská norma jeho obsah nijak podstatně nemění.

Za zmínku stojí vypuštění požadavku na poměrně komplikovanou zatěžovací zkoušku celé konstrukce pojízdného lešení. V nové normě jsou podrobněji rozvedena ustanovení pro návrh konstrukce. Z hlediska informací pro uživatele je v normě odkaz na stávající normu ČSN EN 1298 Pojízdná pracovní lešení - Pravidla a zásady pro vypracování návodu na montáž a používání.

OCHRANA VOLNÉHO OKRAJE

Samostatná norma byla vydána i pro speciální druh ochranných konstrukcí, montovaných na volném okraji v průběhu stavby nebo údržby budov a dalších konstrukcí. Jedná se o ČSN EN 13374 Systémy dočasné ochrany volného okraje - Specifikace výrobku, zkušební metody. Systémy se z hlediska účinnosti dělí do tří tříd, přičemž ochrana vyšší třídy musí být schopna zachytit i poměrně vysoká dynamická zatížení.

Pro úplnost je třeba uvést, že v rámci TC 53 byly zpracovány také normy určené pro pažicí systémy pro výkopy - ČSN EN 13331 a pro ručně ovládané hydraulické rozpěrné systémy pro výkopy - ČSN EN 14653.

V současné době nejsou v přípravě žádné normy, které by podstatně ovlivnily stávající stav. Kromě zmíněné třídílné EN 74 je v přípravě pouze norma upravující některé požadavky na systémová bednění. Nastávající období bude tedy věnováno především ověření nových norem v praxi.

ZDROJ:
Škréta, Karel. Dočasné stavební konstrukce - Evropské požadavky na lešení a české normy. In Stavitel [online]. Praha : Economia, 2006 [cit. 28-05-2006]. Dostupný z WWW: <http://stavitel.ihned.cz/1-10005540-18276660-G00000_d-f1>.