Dobrý den. Mám specifický dotaz týkající se odpovědnosti za komunikaci mezi lékaři. Vykonáváme práce s vysoce toxickými látkami, které jsou z hlediska kategorizace zařazeny do III. rizikové skupiny. Z těchto důvodů se rovněž pravidelně účastníme preventivních prohlídek nařízených zaměstnavatelem. Nicméně, v rámci těchto prohlídek jsme pravidleně žádáni dotyčným lékařem ZPP o předložení písemného potvrzení od ošetřujícího praktického lékaře (formuláře) že u dotyčné osoby nedošlo za uplynulý kalendářní rok, resp. od minulého vyjádření k závažným zdravotním změnám, které by mohly ovlivnit zdravotní způsobilost k výkonu povolání. Lékařka ZPP se obecně odvolává na směrnici č.49/1967 Sb., která sice stanoví rozsah preventivních prohlídek v rámci ZPP, nicméně ve formuláři není ani zmínka o tom, že je to z důvodů práce s vysoce nebezpečnými toxickými látkami, tudíž praktický lékař ani netuší, kterou zdravotní kontraindikaci má u dotyčného sledovat z hlediska jeho pracovní činnosti. Navíc, i praktický lékař dotyčného vysílá na různá specializovaná vyšetření. V poslední době mám řadu osobních nepříjemných zkušeností s tím, že i praktický lékař po mě požaduje lékařskou zprávu ze specializovaného vyšetření, či mi dá přímo do ruky mojí zdravotní dokumentaci, nebo se zdráhá uvedený formulář potvrdit bez vyjádření specializovaného lékaře! Můžete prosím osvětlit, jak je to s odpovědností za komunikaci mezi lékaři? Tato odpovědnost je běžně lákaři přenášena na pacienta (klienta).Je to správně, když se klient stává "pošťákem" lékaře, přestože v dnešní době většina lékařů již může plně využívat moderních prostředků komunikace? Pokud praktický lékař odešle dotyčného na řadu dalších vyšetření u specialistů, stává se tento klient (pacient) chudákem, jelikož se na všechna odborná vyšetření musí nejprve objednat. Můžete to uvést na pravou míru včetně relevantní platné legislativy k této problematice?