Centrální registr rizik na stavbě

Zákon č. 309/2006 Sb., má už ve svém názvu uvedeno, že: ,,upravuje DALŠÍ požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci …“, a současně je v úvodním ustanovení stejného zákona, v § 1 uvedeno: ,,upravuje V NÁVAZNOSTI na zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, DALŠÍ POŽADAVKY bezpečnosti a ochrany zdraví při práci …“. Vzhledem k shora uvedenému je nutné pokládat odpověď zaměstnance Státního úřadu inspekce práce za zmatečnou. Zákoník práce dopadá na oblast BOZP vždy, tzn. dopadá i na staveniště. Výjimkou není ani případ, kdy je na staveništi instalován koordinátor BOZP na staveništi. Z toho důvodu není možné hovořit v souvislosti s předáváním rizik mezi zaměstnavateli na staveništi tak, jakoby zákoník práce na staveniště ve shora uvedené věci nedopadal: ,,Tento předpis se použije v případě, kdy při práci na staveništi nevzniká povinnost určit koordinátora BOZP na staveništi.“ Mylné úvahy zaměstnance SÚIP jsou dále rozvíjeny: ,,V případě, že na stavbě je určen koordinátor BOZP, je problematika předávání rizik řešena zákonem č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, § 16 písm. a): …“. Žádám Státní úřad inspekce práce, aby odpověď byla uvedla do souladu s právními předpisy a s aktuální judikaturou vyšších soudů. Zpracoval: Zdeněk Šenk

Vážení kolegové, dle mého názoru existence funkce koordinátora BOZP na staveništi nezbavuje zaměstnavatele, jejichž zaměstnanci plní pracovní úkoly na společném pracovišti, povinnosti dle § 101 odst. 3 zákoníku práce, tedy zejména povinnosti se vzájemně písemně informovat o rizicích a ochranných opatřeních. Toto ustanovení zákoníku práce je transpozicí odst. 4. čl. 6 směrnice Rady 89/391/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci. Tato směrnice v odst. 1 čl. 16 zmocňuje Radu přijímat samostatné směrnice např. i pro dočasná a mobilní staveniště. Samostatná směrnice byla přijata a jedná se o směrnici Rady 92/57/EHS o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví na dočasných nebo mobilních staveništích a byla transponována právě do zákona č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o BOZP), a to včetně požadavků na určení koordinátora BOZP na staveništi. Směrnice 89/391/EHS však v uvedeném zmocňovacím ustanovení dále uvádí, cituji: „Tato směrnice se použije plně na všechny oblasti, na které se vztahují samostatné směrnice, aniž tím jsou dotčena přísnější nebo zvláštní ustanovení těchto samostatných směrnic.“ Takže samostatná směrnice Rady pojednávající, mimo jiné, o určení koordinátora nemůže omezit směrnici výchozí, která právě pojednává i o vzájemném informování se dotčených zaměstnavatelů o rizicích. Stejná pravidla by měla být respektována i při transpozici uvedených směrnic Rady do národní právní úpravy. Ještě bych upozornil na fakt, že samostatná směrnice Rady o staveništích obsahuje čl. 8 s názvem Uplatňování článku 6 směrnice 89/391/EHS. Zde je uvedeno, cituji: „Při provádění stavby jsou uplatňovány zásady vymezené v článku 6 směrnice 89/391/EHS…“. Jinými slovy speciální směrnice Rady o staveništích, kterou jsme transponovali do zákona o BOZP říká, že vzájemné informování probíhá mezi zúčastněnými zaměstnavateli, tak jak stanoví zákoník práce v odst. 3 § 101. Navíc nelze předpokládat, že by povinnost stanovená zaměstnavateli zákonem byla přenesena na koordinátora jen proto, že koordinuje BOZP. Vždyť by se v některých případech jednalo o přenesení povinnosti za desítky zaměstnavatelů zúčastněných na staveništi na jednu osobu. Dalším faktem je, že koordinátor BOZP na staveništi nemá jednoznačnou možnost získat informace o rizicích od zaměstnavatelů, kteří nenaplňují definici zhotovitele dle zákona o BOZP. Již z důvodové zprávy ke změně zákona o BOZP (zákonem č. 88/2016) vyplývá, že u pojmu zhotovitel je důležité od zhotovitele ve smyslu § 3 odst. 1 zákona o BOZP odlišovat např. pouhého dodavatele materiálu. V situaci, kdy si zhotovitel objedná stavební materiál a nechá si jej dovézt na stanovené místo na staveništi s tím, že ten, kdo materiál doveze, nebude provádět stavbu jako zhotovitel stavebních, montážních, stavebně montážních, bouracích nebo udržovacích prací, a to ani částečně, nemá být takový dodavatel materiálu považován za zhotovitele ve smyslu § 3 odst. 1. Takový dodavatel pouze vykoná pro zhotovitele službu a nevykonává činnost stavebního charakteru, ani se na ní nepodílí. Takový subjekt, který není zhotovitelem nemá ze zákona ani povinnost předat informace o rizicích koordinátorovi. Takovým subjektem může být například zkušební technik s radiosondou, která obsahuje radionuklidový zářič. Já osobně nevidím v diskutovaném případě prostor pro aplikaci kolizního pravidla lex specialis derogat generalis, protože zákon o BOZP není zvláštní právní úpravou. Dle mého názoru zákon o BOZP pouze doplňuje požadavky zákoníku práce (stanuje DALŠÍ požadavky, jak uvádí Bc. Šenk), stejně jako samostatná směrnice Rady 92/57/EHS pouze doplňuje základní směrnici Rady 89/391/EHS. Pokud bychom tvrdili opak, tak bychom přiznali, že jsme transponovali dotčené směrnice v rozporu s jejich požadavky. Rád si přečtu další názory na tuto problematiku.

Stížnost vůči Státnímu úřadu inspekce práce, z důvodu prezentování neodborných stanovisek k problematice BOZP. Články a veřejná prohlášení zaměstnanců Státního úřadu inspekce práce jsou bedlivě sledovány odbornou veřejností a pokud dojde k evidentnímu pochybení v odborných věcech, mají svůj dopad na SÚIP a jeho vnímání odbornou veřejností. Shora uvedený článek zaměstnance SÚIP pana Zdeňka Neseta (ze dne 22. 2. 2023) nebyl autorem změněn a opraven tak, aby neobsahoval chybný pohled na problematiku výměny informací o rizicích a o opatřeních na jejich snížení a dohod o koordinaci uzavíraných mezi zaměstnavateli na staveništi, při současné instalaci koordinátora BOZP na staveništi. Lze předpokládat, že pan Zdeněk Neset opírá svoji argumentaci o stanovisko MPSV, které mám také k dispozici, (viz níže uvedené), ale vnímám jeho obsah jinak než pan Z. Neset. Pro úplnost je stanovisko z roku 2009 dále ocitováno. Odpověď MPSV na dotaz z roku 2009: ,,Věc: Uzavírání dohod zaměstnavatelů o koordinaci provádění opatření k ochraně bezpečnosti a zdraví zaměstnanců na staveništi – vyjádření. Vážený pane, k Vaší žádosti o vyjádření k aplikaci ustanovení § 101 odst. 3 zákoníku práce na staveništi, pro něž byl určen koordinátor bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi ve smyslu části třetí zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, Vám sděluji, že Ministerstvo práce a sociálních věcí, jež je předkladatelem návrhů obou citovaných zákonů, v této věci zastává stanovisko, že na staveništi, pro něž je určen koordinátor BOZP na staveništi podle § 14 zákona č. 309/2006 Sb., ve znění zákona č. 362/2007 Sb., se ustanovení § 101 odst. 3 zákoníku práce neuplatní. Jedná se o aplikaci zásady, že úprava zvláštní ("lex specialis") reprezentovaná v tomto případě ustanovením § 14 a dalšími zákona č. 309/2006. Sb., ve znění zákona č. 362/2007 Sb., má přednost před úpravou obecnou ("lex generalis") podle zákoníku práce. Při prosazování této nové právní úpravy pro staveniště bylo argumentováno mimo jiné tím, že zavedení koordinátora jako zprostředkovatele výměny informací o rizicích přinese pro zúčastněné subjekty zjednodušení a zefektivnění oproti obecné úpravě, kdy by museli komunikovat vzájemně se všemi zbývajícími subjekty. Není-li smluvně stanoveno jinak, je koordinátor BOZP na staveništi oprávněn na zhotoviteli vyžadovat toliko zjednání nápravy v případě zjištěných nedostatků v uplatňování požadavků na BOZP na zhotovitelem převzatém pracovišti. S pozdravem Ing. Jiří Stonawský, v.r. ředitel odboru pracovněprávních vztahů.“ Konec citace stanoviska MPSV. Vzhledem k tomu, že komentář pana Z. Šenka (ze dne 27. 2. 2023), ani komentář pana Eduarda Šimánka ze dne 16. 3. 2023 nepřesvědčil autora, aby upravil článek do souladu s právními ustanoveními, byla dne 23. 3. 2023 na Státní úřad inspekce práce podána k dané věci stížnost. Vzhledem k tomu, že pan Šimánek postavil svoji argumentaci na ,,nadnárodních pramenech práva“, není nutné dále k problematice diskutovat. Uvedené zcela prokazuje, že historický přístup MPSV (viz stanovisko z roku 2009) k shora uvedené problematice byl chybný a obdobně je nyní na chybných základech postavena i argumentace pana Zdeňka Neseta ze SÚIP. Žádám generálního inspektora SÚIP, aby v co nejkratší době zajistil aktualizaci chybných informací umístěných na webu bozpinfo.cz. Současně doporučuji, nastavit systém zveřejňování informací zaměstnanci SÚIP směrem k odborné veřejnosti tak, aby k podobným excesům už nedocházelo. Kopie dokumentu (stížnosti) byla současně předána dne 23. 3. 2023 na Ministerstvo práce a sociálních věci. Zpracoval: Zdeněk Šenk

Jak to člověk tak čte i s komentáři, tak zjistí, že stejně nebylo odpovězeno na otázku :-D