Bude nezaznamenaný pracovní úraz promlčen?

Zaměstnanec informoval o svém pádu na pracovišti, k němuž ale došlo téměř před rokem. Úraz nebyl zaznamenán do knihy úrazů, ani o něm neinformoval nadřízeného. V důsledku úrazu je údajně dlouhodobě léčen a má pohybové problémy s kolenem. Lze s takovýmto odstupem věc vůbec řešit?

Každý pracovní úraz i ten sebemenší se musí včas a řádně zaměstnavateli ohlásit, to je zákonná povinnost zaměstnance. Podle ustanovení § 106 odst. 4 písm. h) zákoníku práce č. 262/2006 Sb. je zaměstnanec povinen bezodkladně oznamovat svému nadřízenému vedoucímu zaměstnanci svůj pracovní úraz, pokud mu to jeho zdravotní stav dovolí, a pracovní úraz jiného zaměstnance, popřípadě úraz jiné fyzické osoby, jehož byl svědkem, a spolupracovat při objasňování jeho příčin. Stejnou povinnost obsahoval samozřejmě i starý zákoník práce č. 65/1965 Sb., jenž platil do 31. 12. 2006. Pokud zaměstnanec tedy včas nesplnil svoji zákonnou povinnost, musel by dnes prokázat svůj úraz jinými důkazními prostředky, zejména svědecky. Za situace, kdy ani o úrazu neinformoval svého nadřízeného, pak bude dnes s odstupem času jeho důkazní situace velice obtížná. Z pohledu zaměstnavatele bych takovou situaci hodnotila především jako porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci. Jak jsem uvedla výše, oznámit úraz nadřízenému je zákonná povinnost každého zaměstnance, která mu vyplývá přímo ze zákoníku práce. Proto bych také s odškodněním úrazu nepospíchala, pokud se skutečně jednoznačně nevyšetří, kdy a za jakých okolností k úrazu došlo a jestli skutečně k němu došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Nakonec můžete zaměstnanci doporučit, aby celou záležitost řešil soudní cestou a pokud soud uzná (na základě jeho důkazních prostředků), že se skutečně jedná o pracovní úraz, pak že úraz samozřejmě odškodníte. V opačném případě, tedy když byste bez řádného prošetření příčin a okolností úrazu úraz odškodnili, mám vážné obavy, že by pojišťovna úraz neuznala za úraz pracovní a odškodnění Vám neproplatila.

Závěrem je třeba upozornit, že právo na náhradu škody z titulu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání se zásadně nepromlčuje, promlčují se pouze práva na jednotlivá plnění z nich vyplývající. Tato zásada byla za platnosti starého zákoníku obsažena v ustanovení § 261 odst. 2 zákoníku práce č. 65/1965 Sb.. Nový zákoník práce  v otázce lhůt a promlčení odkazuje na obecnou občanskoprávní úpravu, tedy na ustanovení §§ 100 odst. 1 a 2, 101, 103, 106, 107, 109, 110, 111 a 112 občanského zákoníku. Z ustanovení § 106 občanského zákoníku také vyplývá zásada, že práva na náhradu z titulu škody na zdraví se nepromlčují, promlčují se pouze práva na jednotlivá plnění, podle dnes platného zákoníku práce, resp. občanského zákoníku je promlčecí lhůta tříletá. Tato lhůta ale počíná běžet až od okamžiku, kdy se poškozený o škodě dozví. Zásadně se nepočítá od vzniku úrazu, počítá se až když dospěje nějaké právo na náhradu škody, např. u práva na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti je tím okamžikem ukončení pracovní neschopnosti. Tedy okamžik, kdy poškozený ví, jak dlouho byl z titulu úrazu nemocný a co mu v důsledku toho ušlo, u  práva na bolestné počíná běžet promlčecí lhůta vystavením lékařského posudku apod.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že právo na náhradu škody z titulu úrazu, ke kterému došlo před více jak rokem poškozený uplatnit dnes může, ale - jak jsem uvedla výše - bude asi zásadní otázkou prokázat vznik úrazu a  hlavně přímou příčinnou souvislost mezi úrazem a plněním pracovních úkolů.