Česká technická norma ČSN EN 1050:2001 Bezpečnost strojních zařízení - Zásady pro posouzení rizika (třídící znak 83 3010) bude v nejbližší době nahrazena normou ČSN EN ISO 14121-1. V krátkém článku nelze podrobně popsat všechny změny, které se v nové normě objevují, přesto přínášíme alespoň výčet některých novinek a poznámek.
(Poznámky k nové české technické normě ČSN EN ISO 14121-1)
Česká technická norma ČSN EN 1050:2001 Bezpečnost strojních zařízení - Zásady pro posouzení rizika (třídící znak 83 3010) bude v nejbližší době nahrazena normou ČSN EN ISO 14121-1. Nová norma popisuje zásady pro shodný systematický postup pro posouzení rizika, jak je stanoveno v kapitole 5 v ISO 12100-1:2003. Zde je potřeba uvést, že u ČSN EN 1050 bylo při posouzení rizika postupováno podle ČSN EN 292-1:2000, která je již čtyři roky nahrazena normou ČSN EN ISO 12100-1.
V krátkém článku nelze podrobně popsat všechny změny, které se v nové normě objevují. Zde je pouze výčet některých novinek a poznámek.
V Národní předmluvě jsou uvedeny oba platné normativní dokumenty EN ISO 12100-1:2003 i EN ISO 12100-2:2003 místo původních EN 292-1:1991a EN 292-2:1991/A1:1995, ale neuvádí se již EN 60204-1 – Bezpečnost strojních zařízení – Elektrická zařízení strojů - Část 1: Všeobecné požadavky.
V citovaných a souvisejících předpisech je uvedena směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/37/ES ve znění směrnice 98/79/ES. V ČR je tato směrnice zavedena nařízením vlády (NV) č. 24/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na strojní zařízení. V současné době je již vydaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/42/ES. Členské státy do 29. června 2008 přijmou a zveřejní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí a budou tyto předpisy používat s účinností od 29. prosince 2009. To znamená, že do 29. června 2008, musí vyjít v ČR NV, které nahradí NV č. 24/2003 Sb.
V Upozornění na národní poznámky je doplněna informace k článku 3.1, v němž je definována škoda. V Obsahu jsou dílčí změny názvů kapitol a jejich rozšíření. Norma je členěna takto:
Původní Příloha B Metody pro analýzu nebezpečí a odhad rizika je vypuštěna. Nyní k jednotlivým částem trochu podrobněji.
Úvod
ISO 14121-1 je norma typu A (základní bezpečnostní norma), dle ISO 12100-1, účelem této normy je popsat zásady pro shodný systematický postup pro posouzení rizika. Zabývat se budeme první částí normy, která je připravena k vydání. Tato část normy uvádí návod pro rozhodnutí, týkající se konstrukce strojního zařízení, praktické použití metod pro posouzení rizika je v ISO/TR 14121-2.
Předmět normy
Norma stanovuje všeobecné zásady, které mají být použity, aby byly splněny cíle spočívající ve snížení rizika. Zásady posouzení rizika slučují znalosti a zkušenosti z konstrukce a navrhování strojů, jejich používání, ale i souvisejících nehod, škod a úrazů tak, aby mohla být posouzena rizika ve všech fázích životního cyklu stroje. V normě jsou dále uvedeny pokyny, jak provést rozhodnutí, která se týkají bezpečnosti strojních zařízení a jaký druh dokumentace je požadován k ověření posouzení rizika. Norma neplatí pro rizika, kterým jsou vystavena domácí zvířata, majetek a prostředí.
Termíny a definice
Z této rozšířené části je možno uvést například:
Článek 3.1 termín „škoda“ vyjadřuje fyzické zranění nebo poškození zdraví (dříve se vztahoval termín škoda i na majetek a prostředí)
Článek 3.7 „strojní zařízení; stroj“ je montážní celek sestavený z částí nebo součástí, z nichž je alespoň jedna pohyblivá, s příslušnými pohonnými zařízeními, ovládacími a silovými obvody atd. U tohoto termínu by bylo vhodné doplnit o poznámku kam zařadit pohon, kde je vynaložena lidská či zvířecí síla (např.: ruční mlýnek na maso, žentour apod.)
Článek 3.4. „nebezpečná událost“ je událost, která může způsobit škodu - úraz (nový termín neuvedený ani v ISO 12100-1)
Článek 3.17 „úkol“ specifická činnost vykonávaná jednou nebo více osobami na stroji nebo v blízkosti stroje během jeho životního cyklu (nový termín, neuvedený ani v ISO 12100-1).
Všeobecné zásady
Článek 4.1 Se zabývá základními pojmy. Posouzení rizika je řada kroků, umožňující analyzovat a zhodnotit rizika strojních zařízení. Po jeho posouzení, je-li to nutné, následuje postup pro snížení rizika, případně opakovací postup.
Článek 4.2 „Informace o posouzení rizika“ je rozšířený a přesněji specifikovaný. Úvodní věta nyní zní: Informace pro posouzení rizika mají zahrnovat následující: (dříve bylo …musí zahrnovat…) a nově jsou formulovány i odstavce:
Za zmínku stojí i poznámka: Nehoda (tento výraz není uveden mezi definicemi v kapitole 3), která se může vyskytnout a vést ke škodě, může být nazývána jako „úraz“, kdežto nehoda, která se může vyskytnout a nevede ke škodě, může být nazývána „skoro nehoda“ nebo „nebezpečný výskyt“.
Určení mezních hodnot strojního zařízení
Tato kapitola je podstatně rozšířena. Článek 5.1 „Všeobecně – Posouzení rizika“ začíná určením mezních hodnot strojního zařízení s ohledem na všechny fáze jeho životnosti. Článek 5.2 „Vymezení používání“ zahrnuje předpokládané i předvídatelně nesprávné použití strojního zařízení s ohledem na různé provozní režimy, na jeho používání, na úroveň uživatelů a na nebezpečí pro jiné osoby. Článek 5.3 „Vymezení prostoru“ zahrnuje rozsah pohybu, požadavky na prostor, působení lidí a rozhraní „stroj – dodávka energie“. V článku 5.4 „Vymezení doby“ je zahrnuto vymezení životnosti zařízení i jeho součástí s ohledem na použití a intervaly údržby. Ostatní vymezení jsou uvedena v článku 5.5. Jedná se o prostředí, čistotu a vlastnosti zpracovávaného materiálu.
Identifikace nebezpečí
Po určení mezních hodnot strojního zařízení se identifikují rozumně předvídatelná nebezpečí (dříve všechna nebezpečí) ve všech fázích životního cyklu. Existuje-li nebezpečí a nejsou-li přijata opatření pro jeho vyloučení je vždy nebezpečí škody – úrazu. Jsou-li identifikovaná nebezpečí mohou být přijaty kroky k jejich odstranění či snížení.
Odhad rizika
Všeobecně je požadováno, aby po identifikaci nebezpečí byl pro každou nebezpečnou situaci proveden odhad rizika určením prvků rizika, s přihlédnutí ke všem hlediskům. V dalším článku jsou zmíněny prvky rizika. Riziko spojené s nebezpečnou situací je závislé na závažnosti škody – úrazu - a jeho rozsahu a na pravděpodobnosti výskytu této škody. Pravděpodobnost výskytu škody závisí na vystavení osob nebezpečím, výskytu nebezpečné události a možnosti vyvarování se škody. Ve třetím článku jsou zmiňována hlediska, která mají být uvažována při odhadu (dříve stanovení prvků) rizika. Mezi tato hlediska se počítají vystavené osoby (dříve ohrožené osoby), druh, četnost a doba trvání (dříve vystavení), vztah mezi vystavením (dříve ohrožením) a účinky, lidské faktory, vhodnost ochranných opatření (dříve spolehlivost bezpečnostních funkcí), možnosti vyřazení nebo obejití ochranných (dříve bezpečnostních) opatření, možnost udržení ochranných (dříve bezpečnostních) opatření a informace pro používání.
Zhodnocení rizika
Úvodní článek obsahuje všeobecné požadavky. Po odhadu rizika musí být provedeno zhodnocení rizika pro určení, zda je požadováno jeho snížení. Je-li to požadováno, musí být zvolena a použita vhodná ochranná opatření a postup. Při opakovacím postupu se musí dbát na to, zda nevznikají další nebezpečí nebo se jiná rizika nezvyšují. Dosažení odpovídajícího snížení rizika a příznivý výsledek porovnání rizika, je-li to prakticky možné (nově v této normě), dává důvěru, že riziko bylo sníženo. Další článek je věnován dosažení odpovídajícího snížení rizika (dříve – dosažení cílů snížení rizika). Snížení rizika lze docílit konstrukcí, bezpečnostní ochranou, informacemi apod. Článek o porovnání rizik uvádí, že součástí procesu zhodnocení rizika může být porovnání rizik s podobnými strojními zařízeními.
Dokumentace
Dokumentace posouzení rizika musí prokázat postup, který byl použit a výsledky, kterých bylo dosaženo a dle použitelnosti obsahuje:
Popis zařízení, relevantní předpoklady, identifikovaná nebezpečí, informace pro posouzení rizika, cíle snížení rizika, ochranná opatření, zbytková rizika, výsledek posouzení rizika a všechny formuláře vyplněné při posouzení rizika.
Příloha A normy uvádí příklady nebezpečí, nebezpečných situací a nebezpečných událostí. V tabulkách jsou příklady nebezpečí (tabulky A.1 a A.2) , nebezpečných situací (tabulka A.3) a nebezpečných událostí (tabulka A.4). Oproti původní normě, kde byla uvedena pouze jedna tabulka, se jedná o podstatné rozšíření. V tabulce A.1 jsou nebezpečí seskupena podle jejich „druhu“ (nyní 10 – dříve 37) a pro podrobnější informace doplněna o zdroj nebezpečí a možné následky, vše s odkazem na ISO 12100-1 a ISO 12100-2. Mezi současné uváděné druhy nebezpečí patří: mechanická, elektrická, tepelná, hluku, vibrací, záření, materiálů/látek, ergonomická, spojená s prostředím a kombinace nebezpečí. Tabulka A.2 je podmnožinou tabulky A.1 a uvádí některé příklady nebezpečí, kde zdroj nebezpečí je vztažen k možným následkům.
Nebezpečné situace jsou okolnosti, za kterých je osoba vystavena alespoň jednomu nebezpečí, často důsledkem vykonávání činnosti na stroji. V textu jsou uvedeny některé příklady nebezpečných situací. V tabulce A.3 jsou uvedeny fáze životního cyklu stroje a příklady úkolů.
Příklady nebezpečných událostí s odkazem na články ISO 12100-2 jsou v tabulce A.4 této normy.
Závěrem
Nové rozšířené znění normy by měla pomoci zlepšit postupy při posuzování rizik strojních zařízení. Praxe ukáže, zda se tento záměr podařil.
Vkládat příspěvky do diskuzí mohou pouze přihlášení uživatelé. Využijte přihlašovací a registrační formulář.