Bezpečnost při údržbě stavby z pohledu ochrany před pádem

V § 8 odst. 1 vyhlášky se uvádí: "Stavba musí být navržena a provedena tak, aby byla při respektování hospodárnosti vhodná pro určené využití a aby současně splnila základní požadavky". Jedním z těchto základních požadavků je bezpečnost při užívání (§ 8 odst. 1  písm. e) vyhlášky).

V praxi se stále setkáváme s tím, že tento požadavek je projektanty i zhotoviteli staveb různě interpretován. Zvláště často se vyskytuje názor, že jde pouze o požadavek na ty, kteří stavbu užívají. Skutečnost, že je nutné pamatovat také na bezpečnost osob, které stavbu udržují (v terminologii stavebního zákona osob, které provádí udržovací práce), je často opomíjena. Při posuzování toho, co požadavek bezpečnosti při užívání zahrnuje, je nutné si uvědomit, že tento požadavek vznikl jako důsledek zásad určených nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 ze dne 9. března 2011, kterým se mimo jiné zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS. Tato směrnice stála na počátku sjednocení základních požadavků na stavby. Zde považuji za vhodné uvést, že jsme si nezvykli sledovat a seznamovat se s nařízeními Evropského parlamentu a Rady EU. Tato nařízení jsou závazná v celém rozsahu pro všechny státy EU a pro praxi v nich lze najít potřebné informace pro pochopení mnoha požadavků našich zákonů, vyhlášek a nařízení vlády. To se týká i získání podrobnějšího přehledu k základním požadavkům na stavby v citované vyhlášce.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 v Příloze 1 podrobněji rozepisuje 7 základních požadavků na stavby. Ve vyhlášce je uvedeno pouze 6 požadavků, ale od platnosti tohoto nařízení platí v pořadí již 7. základní požadavek, který se týká povinnosti navrhnout, provést a zbourat stavbu s ohledem na udržitelné využití přírodních zdrojů. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR zatím nereagovalo úpravou vyhlášky pro řádné uplatňování tohoto sedmého požadavku.

Příloha 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 v bodu 4 Bezpečnost a přístupnost při užívání, určuje: "Stavba musí být navržena a provedena takovým způsobem, aby při jejím užívání a provozu nevznikalo nepřijatelné nebezpečí nehod nebo poškození, např. uklouznutím, pádem, nárazem, popálením, zásahem elektrickým proudem, zraněním výbuchem a vloupání. Důraz je kladen na přístupnost pro osoby se zdravotním postižením a použití těmito osobami." Pro účely tohoto příspěvku se dále zaměřím „pouze“ na bezpečnost související s možností bezpečného provádění udržovacích prací.

Zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů, používá nejčastěji termín „udržovací práce“, ale občas i termín „údržba“ (viz § 133 odst. 2 písm. g) a § 139 stavebního zákona). Osobně se domnívám, že to lze chápat tak, že údržba se provádí formou udržovacích prací, je to však pouze můj osobní názor. Proto tedy pro lepší představu, co je nutné zahrnout do oblasti údržby stavby, použiji definici Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Tato evropská agentura zahrnuje do oblasti údržby zejména tyto oblasti: prohlídky, zkoušky, měření, výměny, úpravy, opravy a zjišťování poruch (dále jen „údržba"). Je nepochybné, že při užívání a provozu stavby (viz Příloha 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 – Bezpečnost a přístupnost při užívání) je nutné stavbu navrhnout a provést tak, aby bylo možné bezpečně provádět údržbu stavby. To však neznamená, že existuje jen jedno možné řešení. Jako příhodný příklad pro zajištění ochrany před pádem při údržbě (ochranu před pádem uvádím proto, že je to jedno z nejčastějších rizik při údržbě stavby) považuji zvážit vhodnost a účelnost použití: vysokozdvižné plošiny, žebříku, ochranného zábradlí nebo systému zachycení či zadržení pádu apod.

Hlavní odpovědnost za to, že stavbu bude možné bezpečně udržovat, spočívá na autorovi projektové dokumentace stavby. On je tím prvním, který umí stanovit, v jakém rozsahu a jakým způsobem bude nutné údržbu provádět. Pokud existuje více možností, je na něm, aby s investorem (zadavatelem stavby) projednal, která z možných variant bude nejvhodnější. Následně pak navrhnout taková stavebně technická opatření, která umožní bezpečné provádění údržby stavby.

Svůj díl odpovědnosti má i zhotovitel. V případě, že projektová dokumentace nepamatuje na možnost bezpečně provádět údržbu stavby (jako vhodný příklad se mně jeví nutnost bezpečného odstraňování nadměrného množství sněhu při riziku překročení povoleného zatížení střechy nebo při ohrožení sněhem osob na přilehlém chodníku), je povinen zhotovitel na tuto vadu projektu upozornit. Pokud tak neučiní, považuji skutečnost, že stavbu nelze bezpečně udržovat, i za vadu díla. Je pochopitelné, že se jedná o ty udržovací práce, při kterých vzniká riziko ohrožení zdraví a života a nelze je bezpečně a hospodárně provádět jiným způsobem než například ze střechy a střecha není vybavena možností ochrany před pádem. 

Často se zapomíná například na požadavek čl. 5.6.7 ČSN 73 1901 Navrhování střech, který uvádí, že konstrukce střechy musí umožňovat osazení, kontrolu a údržbu zařízení na ochranu před bleskem. Podobný příklad, kdy také není vždy řešena bezpečnost údržby, je péče o světlíky, které nejsou chráněné proti propadnutí. Vyhláška platí od srpna 2009, a přesto stále není vždy respektována. Z logiky stavebního zákona by se dalo předpokládat, že stavební úřady při povolování stavby a při kolaudační prohlídce na tyto skutečnosti upozorní a zjednají nápravu. Z vlastních poznatků se mi však zdá, že stavebních úřadů, které si tyto skutečnosti uvědomují, je poměrně málo.

www.mojmirklas.cz