Bezpečnost práce s dětmi při zvláštních činnostech a zahraniční akce pro kolektivy dětí a mládeže

6) Horská turistika

6) Horská turistika

Přesuny v horách jsou vždy mnohem náročnější, převýšení 1 km je totéž jako vzdálenost 10 km na rovině. Proto vzdálenost 10 km s převýšením 500 metrů musíme počítat jako vzdálenost 15 km (dle bývalých zátěžových norem tedy maximální túra pro třináctileté děti). Vysokohorská turistika (nad 2500 metrů nad mořem) by měla být pro akce s dětmi zcela vyloučena a má zvláštní pravidla.

V horách má velký význam dbát na tepelnou pohodu. Tepelná pohoda je dána zejména jako součinitel teploty, rychlosti větru (případně u lyžařů i rychlosti pohybu při sjezdu) a vzdušné vlhkosti (vlhký vzduch má vyšší tepelnou vodivost, tj. rychleji odvádí teplotu od oblečení a těla, vlhko dokáže zničit většinu tepelných izolací, tepelná vodivost vody je 240krát vyšší než nehybného suchého vzduchu - nejhorší kombinací je proto vlhko /zpocení, mlha, déšť/, chladno a vítr). Například při teplotě - 8 oC za rychlosti větru vyšší než 20 m za sekundu se na odkrytých částech pokožky objevují první omrzliny již po minutě. Zemřít podchlazením lze i v nejteplejší oblasti světa - Perském zálivu při +33 oC, je-li vysoká vzdušná vlhkost a vichřice. Z tohoto hlediska byly proto poněkud zavádějící hygienické normy, které stanovovaly hranici možného pobytu venku s dětmi pouze na základě teploty. Roli hraje samozřejmě otužilost a kvalita oděvu. Navíc se v horách intenzivně namáháme a můžeme mít pocit tepla až horka, ale pot a povrch těla je větrem silně ochlazován, takže nastydneme, či nás naopak slunce spálí (možné je i obojí současně). V horách proto vždy nosíme alespoň tričko a rezervní oblečení dle ročního období v batohu, vhodná je termoizolační fólie pro případ nuceného bivaku. Nevhodné je řešení chladu pomocí alkoholu, neboť ten potlačuje pouze pocit vnímání chladu, nikoli jeho účinky, alkohol navíc zrychluje oběh krve a způsobuje otevírání pórů na kůži a tím urychluje ochlazování organizmu. Tím vším celou situaci ještě zhoršuje, navíc ji můžeme snáze podcenit, nehledě na otázku orientace, správného (střízlivého) rozhodování, atp. K omrzlinám může dojít i z důvodu seškrcení cévního oběhu příliš těsným a svírajícím oděvem (např. malé ponožky, těsné boty, příliš utažené gumy u prádla), nebo špatně seřízenými popruhy batohů, nedostatkem pohybu, nedostatečnou stravou, vyčerpáním, přemírou alkoholu či jiných drog, dotykem s kovem a olejem, atp. Tepelná pohoda je důležitá i z opačného hlediska, čili přehřátí, zpocení. Po 15 minutách chůze bychom měli udělat zastávku a svléci přebytečný oděv. Naopak při zastavení se hned přiobléknout, abychom neprochladli. Optimální tepelný komfort závisí na naší činnosti, pro spánek to je minimálně 25 oC, pro odpočinek na místě 20 oC, pro pochod minimálně 5 oC. Oblečení by proto mělo mít takové izolační vlastnosti, aby bylo dosaženo nejméně uvedených teplot při daných činnostech, ale aby nedocházelo k přehřívání organizmu a nadměrnému pocení.

Je nutno pamatovat na rizika hor - náhlé změny počasí (vysoký počet lidí v horách bývá usmrcen bleskem, v případě blížící se bouřky tedy okamžitě sestupovat z hřebenů dolů jakýmkoli bezpečným terénem - i mimo cesty, vzdálit se zabezpečovacím kovovým lávkám, lanům, řetězům, odložit kovové části výstroje - nejlépe cca 20 metrů od sebe a co nejvýše /improvizovaný hromosvod/). Prudké svahy a skály - vyhnout se s dětmi exponovaným místům (poznámka v průvodci „cesta po řetězech” by pro nás správně měla znamenat „zákaz vstupu s dětmi”). V horách může být kluzký terén (sníh, led, tráva), je nutno věnovat velkou pozornost obuvi, vhodná je zejména s vibram podrážkou (hladkou a zejména koženou podrážku je nutno vyloučit).

"Jeden z mých nejhorších zážitků mne potkal ve Vysokých Tatrách. Byl jsem tam v květnu 1997 s dětmi ze čtvrtých a pátých tříd. Na těchto „horských” akcích jsem vždy dětem četl výstřižky článků „stalo se na horách”, které svého času vycházely v časopisu Krkonoše. Pro děti to bylo zábavné, ale hlavně poučné. Jednoho večera jsem četl článek „ledové hory” o tom, jak se na zledovatělém svahu v Krkonoších zabily dvě děti i učitelka, co je šla zachránit. A zdůrazňoval jsem jim, jak je důležité, aby když na prudkém svahu uklouznou, roztáhly ruce, nohy a zabránily tak „kutálení”, tak jak o tom ve článku psali.

Druhý den odpoledne jsme sestupovali ke Zbojnické chatě, když jedna dívka uklouzla na mokré trávě (měla boty s hladkou koženou podrážkou). A pak jsem již jen sledoval, jak se kutálí po prudkém svahu, přesně jako v tom článku, co jsem jim četl. O kus níž si ji již v dost vysoké rychlosti „podaly” vyčnívající kameny a zmizela v rokli. Rokle byla hluboká více než patnáct metrů. Jediným štěstím bylo, že se dívka nezachytila nikde o skálu a dopadla dole do šikmého jazyka měkkého a hlubokého sněhu. Kromě dvou stehů v obočí od horních kamenů vyvázla bez zranění. Byl to malý zázrak. Nevyplatí se podceňovat ani zdánlivé maličkosti a preventivní poučení má bohužel také jen omezenou působnost."

Pokud se děti bojí nějakého úseku exponované cesty, mají závratě, úzkost, atp., tak se jim nikdy nesmát, pokud možno se raději vrátit, v nouzi jim poskytnout záchranu a pomoc. Naopak ale pozor i na „haury“, co všechno zvládnou a vylezou bez bázně až na Everest... Při putování v horách je třeba pamatovat na výběr trasy podle denního času a ročního období (např. na jaře mohou být ve stínu zledovatělá místa, na sluncem ozářených svazích se častěji tvoří laviny, atp.), v hlubokém sněhu střídat v čele fyzicky nejzdatnější účastníky, kteří prošlapávají cestu ostatním.

Při výstupu v zimních horách nechodit v blízkosti osluněných skal, ale alespoň 3 až 4 metry od nich, na skalách odtává voda a podél skály se tvoří volný prostor i desítky metrů hluboký.

"V zimě jsme ve Vysokých Tatrách s kamarády vystupovali do sedla sevřeného mezi kolmé štíty. Většina stoupala středem kuželu, jen jeden kamarád šel ke stěně, po níž vedly řetězy. Náhle se propadl a zůstal viset za rozpažené ruce. Když jsme jej vytáhli, říkal, že měl nohy volně ve vzduchu, žádný sníh tam nebyl. V létě jsme si toto místo prohlédli. Kdyby se byl propadl úplně, zapadl by zřejmě do hloubky 10 až 15 metrů. Je otázka, zda by se takový pád mezi stěnou sněhu a skálou obešel bez úrazu a zda by se nám jej podařilo včas vyprostit."

Pokud vznikne nutnost přejít lavinové pole, je třeba se přes něj pohybovat vždy co nejvýše a v co nejužším místě, po spádnici či šikmo vzhůru, jeden po druhém, či ve větších rozestupech a rychle. Využívají se skalky, stromy, křoviska, tj. místa, kde je odtržení laviny méně pravděpodobné, předem vyhledáváme ústupové cesty pro případ odtržení laviny. Je vhodné použít tzv. „lavinové šňůry”, 20 až 30 metrů dlouhé šňůry v červené či jinak výrazné barvě uvázané k tělu, které usnadňují možnost včasného nalezení zasypaného člověka. Při chůzi lavinovým svahem je třeba mít uvolněné lyže, hole a batoh, aby je bylo možné v případě laviny odhodit (lyže a hůlky na nohou a rukou či batoh na zádech nám znemožní pohyb v proudu laviny i možnost vlastní záchrany vyhrabáním, navíc mohou být příčinou zlomenin). Přes obličej má být uvázaný šátek či šála proti vnikání prachového sněhu do úst a nosu. V případě laviny se snažit „plavat” naznak nohama po proudu, paží si chránit obličej, po zastavení laviny si pažemi vytvořit před obličejem vzduchovou kapsu. Pokud je sníh měkký a volný, lze se pokusit prohrabat. Zorientovat se, kterým směrem je nahoru či dolů, lze podle stékání sliny. Pokud je sníh tuhý, nevysilovat se zbytečným pohybem. Volat o pomoc má smysl pouze tehdy, když uslyšíme zvuky zachránců.

V prudkém svahu hor (ale i na haldách starých dolů a ve svazích obecně) se nikdy nepohybovat po spádnici pod sebou (padající kameny, klacky a těla jsou nebezpečná...), pokud možno volit na prudších svazích výstup i sestup serpentinami. V případě pádu na záda či na hlavu postupovat opatrně, raději navštívit lékaře (riziko výronu krve do mozku, poškození páteře, atp.). Minimální počet účastníků horské túry jsou z bezpečnostních důvodů tři osoby, velmi vhodnou součástí vybavení jsou:

• mobilní telefon, měli bychom mít zapsané či v mobilu uložené číslo na horskou službu (mezinárodní tísňové volání z mobilu: 112),
• píšťalka (nejlépe vícetónová, jejíž tón nesplyne s hvízdáním větru),
• spolehlivá baterka (nejlépe čelovka) + náhradní baterie,
• termoizolační fólie,
• lano, barevné (lavinové) šňůry,
• lékárnička první pomoci (úrazová).

Před odchodem vždy zkontrolovat vybavení účastníků (u dětí - před chatou všichni ukážou, že mají čepici, rukavice, pláštěnku, návleky, atp., nespoléhat jen na slovní potvrzení), chybějící části výstroje mohou mít za následek omrzliny, úrazy i smrt. Nutnou částí výstroje v zimních horách jsou i tmavé brýle (ve vysokohorském terénu “ledovcové brýle” s chráničem nosu), opalovací krém.