Bezpečnost práce při mimoškolní výchově dětí a mládeže

Dnešní téma týdne bychom rádi věnovali bezpečnosti dětí a ochraně jejich zdraví při mimoškolních aktivitách. Pro někoho může být z hlediska BOZP toto téma okrajovou záležitostí, protože se ve volnočasových aktivitách nestává tolik úrazů nebo skoronehod, jako např. ve stavebnictví, ale bezpečnost našich dětí je přece velmi důležitá. Děti jsou naše budoucnost, a jak se jim věnujeme a staráme se o ně, se nám v budoucnu vrátí. Rádi bychom touto tematickou přílohou zpřístupnili informace rodičům a lidem pracujícím v mimoškolní výchově dětí a mládeže a upozornili na další související témata.

Za volnočasové aktivity se označují různé kroužky, oddíly či jiné organizované mimoškolní činnosti, které pomáhají dětem rozvíjet se, zvýšit sebevědomí, nalézt oblast, ve které vyniknou aj., a to vše pod dohledem zkušených pracovníků.

Z pohledu BOZP je složité především široké zaměření kroužků, oddílů, které se zabývají různými činnostmi od malování, keramiky přes modelářství až ke sportovním či turistickým oddílům. Z důvodu velké různorodosti kroužků či oddílů je v podstatě nereálné vytvořit pro volnočasové aktivity jednotná závazná bezpečnostní pravidla. Při organizované činnosti dětí ve volném čase je totiž nutné upřednostnit dvě základní kritéria, a to různorodost činností oddílů a zachování jejich volnosti a neformálnosti.

Z pohledu rodiče se jeví jako zásadní otázky typu: je mé dítě v bezpečí, jakou by měl mít vedoucí kvalifikaci aj. Není totiž například pravidlem, že by se každá organizace postarala o proškolení svých vedoucích z bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, natož zajistila rozsáhlejší kvalifikační kursy. Kde ale mají rodiče nalézt odpovědi na své otázky? Této problematice není věnováno mnoho prostoru, např. na internetu lze nalézt sice dílčí informace, prezentace zejména větších dětských organizací, např. jako Junák, Pionýr, ale není žádná centrální adresa, kde bychom nalezli komplexní přehled.

V současné době neexistuje v ČR jednotný závazný předpis v oblasti bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci s dětmi a mládeží při organizované činnosti ve volném čase. Na tuto oblast se totiž vztahuje řada právních předpisů, které obecně upravují bezpečnost a ochranu zdraví při práci, např. ustanovení zákoníku práce, právní předpisy z oblasti ochrany zdraví, požární ochrany, silničního provozu a další. Při posuzování jednotlivých případů jsou tedy příslušné předpisy z jiných oblastí aplikovány pouze „přiměřeně” a „obdobně.“ Existují také dílčí předpisy pro školství, které však jsou úzce zaměřené na charakteristickou školní činnost, a dílčí předpisy pro Domy dětí a mládeže, např. školský zákon, vyhláška o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti, ale tyto zase nejsou pro dobrovolné organizace závazné. V podstatě jediný základní předpis pro zájmovou činnost s kolektivy dětí tak je zákon o zdraví lidu a na něj navazující vyhláška o zotavovacích akcích.

Jeden příklad ze života:

Mladý tatínek si vzpomněl na svá léta v tábornickém oddíle a chtěl také svým dětem přiblížit romantiku táborů, sjíždění řek, putování do kopců v dětském kolektivu přesně tak, jak jim o tom často s nadšením vyprávěl. Protože se již 15 let věnoval studiu, práci a rodině, kontaktoval nejbližší občanské „dětské“ sdružení se svojí žádostí o poskytnutí zázemí. Byl však velmi zklamán, protože by byl povinen absolvovat školení, skládat zkoušky, poté být někomu „k ruce“ a vypadalo to na dlouhé lokte. Nevzdal se a se známými založili neformální dětský kolektiv. Nikde se neregistrovali, klubovnu si zřídili ve sklepě u kamaráda a začali fungovat jako standardní oddíl. Děti byly nadšené, rodiče spokojení, ve městě se již po 2 letech o nich vědělo, tábory se vedly. Vše se ale zvrtlo. Začalo to úplně nenápadně. Městský úřad jim chtěl dát peníze na připravovaný den dětí, ale zjistilo se, že nemají běžný účet. Banka jim ho sice zřídila, ale jako soukromý účet na jednoho tatínka, a to se zase nelíbilo městu, takže jim peníze nedalo. Před táborem se jedna maminka začala zajímat, jaká jsou vlastně organizace. Na táboře měli 25 dětí a přijela hygienická kontrola - pokuta byla 5.000 Kč. Po táboře se jeden rodič zajímal o zůstatek táborových peněz, protože mu jeho zaměstnavatel mohl na poplatek přispět, on ale vše platil „ze svého.“ V říjnu přišla do klubovny úřednice z finančního úřadu a zajímala se, kdo je vlastně vedoucí. Ani ne za týden přišla další úřednice ze sociálky a chtěla vidět klubovnu a doklady od lékaře. Poté v jeden den přišly na doručenku dopisy z finančního úřadu a živnostenského odboru města. Byla to velmi náročná jednání, ze kterých vyplynuly následující závěry: uhradit pokuty a zpětně dopočítané daně, zřídit si živnost (k tomu ale mít nějakou kvalifikaci), označit provozovnu, předložit účetnictví ke kontrole, doložit potvrzení od lékaře, změnu užívání skladu na klubovnu od stavebního úřadu aj. Nebýt dětí, tatínek by skončil. Takhle zatnul zuby, začal shánět informace a nakonec s celým oddílem přešel do jednoho občanského sdružení, které za něj vše „odúřadovalo.“

Z uvedeného lze konstatovat, že je nutné v oblasti bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci s dětmi a mládeží při organizované činnosti ve volném čase nalézt optimální minimum pravidel, předpisů a podmínek, které by na jedné straně poskytovalo záruku bezpečí dětí, na straně druhé by však neodrazovalo od práce s dětmi nadšence, kteří se dětem ve svém volném čase věnovat chtějí.

www.smop.cz 
www.crdm.cz