Bezpečnost a ochrana zdraví v novém zákoníku práce

Zákoník práce zařadil do své páté části právní úpravu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

K provádění a stanovení bližších požadavků zákoníku práce jsou vydávány prováděcí předpisy, mezi které patří především zákon číslo 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, nařízení vlády číslo 591/2006 Sb., o bližších minimálních podmínkách na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, nařízení vlády číslo 592/2006 Sb., o podmínkách akreditace a provádění zkoušek odborné způsobilosti a dále nařízení vlády upravující stanovení způsobu organizace práce a pracovních postupů.

Vzhledem k tomu, že lze v budoucnu očekávat stoupající pozornost ze strany zaměstnanců o důsledky či dopady pracovního prostředí nebo vykonávané práce na jejich zdravotní stav, je užitečné si připomenout, jaké povinnosti má zaměstnavatel ze zákona plnit.

Právní úprava klade důraz na hlavní cíl při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jímž je předcházení nebo omezování rizik, která ohrožují při výkonu práce zdraví zaměstnanců (preventivní povinnost zaměstnavatele). Zcela adresně se pak péče o bezpečnost a ochranu zdraví vztahuje k plnění pracovních povinností vedoucích zaměstnanců.

PŘEDCHÁZENÍ OHROŽENÍ ZDRAVÍ PŘI PRÁCI

Zákon upřesňuje i situace, kdy na jednom pracovišti plní úkoly zaměstnanci dvou a více zaměstnavatelů, což bývá v praxi dost časté (např. zaměstnanci agentury práce spolu se zaměstnanci dalšího zaměstnavatele montující zařízení na pracovišti). V tomto směru se vyskytovaly různé nejasnosti v tom, jaké povinnosti náleží ze zákona jednotlivým zaměstnavatelům. Zákon odstraňuje tyto pochybnosti a stanoví, že zúčastnění zaměstnavatelé jsou povinni se vzájemně písemně informovat o rizicích a opatřeních, která mají vztah k vykonávané práci a vzájemně spolupracovat při zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci pro všechny zaměstnance na pracovišti.

Zároveň je zaměstnavatelům uloženo, aby se písemně dohodli na tom, že pověří jednoho z nich, aby koordinoval opatření, která bude zapotřebí provádět k ochraně bezpečnosti a zdraví zaměstnanců. Rovněž je pamatováno na to, aby činnost jednotlivých zaměstnavatelů byla organizována a prováděna tak, aby byli chránění i zaměstnanci ostatních zaměstnavatelů. Navíc musí dostatečně a bez zbytečného odkladu informovat odborovou organizaci či zástupce zaměstnanců pro bezpečnost (nepůsobí-li u něj, tak přímo zaměstnance ) o rizicích a přijatých opatřeních.

Zákon jde v právní úpravě ještě dále a stanoví zaměstnavateli povinnost zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci nejen pro zaměstnance, ale pro všechny fyzické osoby, které se na jeho pracovištích s jeho souhlasem zdržují.

Uvedené povinnosti zaměstnavatele jsou náročné nejen pro důslednou organizaci prací a jejich postupů, ale taky pokud jde o náklady na ně vynaložené, protože tyto jdou k tíži zaměstnavatele a nelze je přenášet, a to ani nepřímo na zaměstnance.

JAK POSTUPOVAT PŘI PREVENCI RIZIK

Prevence rizik není zcela novou záležitostí, protože již od roku 2000 máme provedenou harmonizaci našeho práva s právem Evropské unie. Zaměstnavatel je především povinen soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy a zjišťovat jejich příčiny a zdroje. Na základě zjištění vyhledává a hodnotí možná rizika a poté přijímá a provádí opatření k jejich odstranění.

Pokud nastane taková situace, že se bude jednat o neodstranitelné riziko, musí zaměstnavatel přijmou taková opatření, aby riziko pro zaměstnance bylo co nejmenší. O těchto opatřeních stejně tak jako o vyhledávání a vyhodnocování rizik vede evidenci.

VŠEOBECNÉ PREVENTIVNÍ ZÁSADY

Zákon stanoví zásady pro přijímání a provádění opatření k prevenci rizik. Mezi tyto zásady patří zejména omezování vzniku rizik, a pokud již nějaká vzniknou, jde o odstraňování u jejich zdroje původu, soustavné přizpůsobování pracovních podmínek potřebám zaměstnanců tak, aby byly omezeny negativní vlivy na jejich zdraví, nahrazování fyzicky namáhavých prací novými technologickými a pracovními postupy. Zaměstnavatel má dávat přednost prostředkům kolektivní ochrany před prostředky ochrany individuální, to znamená, že půjde o prostředky technického, technologického nebo organizačního charakteru, které umožní chránit větší počet zaměstnanců najednou. Do individuální ochrany řadíme vybavení zaměstnance osobními ochrannými pracovními prostředky.

Zákon poukazuje i na to, že zaměstnavatel udílí zaměstnancům vhodné pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a to konkrétními pokyny dané zaměstnanci jeho nadřízenými.

POVINNOSTI ZAMĚSTNAVATELE

Zaměstnavateli jsou ve vztahu k zaměstnanci stanoveny zákonem taxativně vymezené povinnosti, jež významně zasahují do výkonu práce všech nebo určených skupin zaměstnanců. Zaměstnavatel nesmí připustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost neodpovídá jeho schopnostem (to by měl posoudit zaměstnavatel v návaznosti na odbornou znalost vykonávané práce) a zdravotní způsobilosti. Zaměstnavatel musí informovat zaměstnance, do jaké kategorie jím vykonávaná práce je zařazena (dle zvláštního předpisu o kategorizaci prací). Zaměstnanci musí být sděleno, jaké lékařské prohlídky a jaká vyšetření či očkování jsou nutná s ohledem na charakter vykonávané práce, které zdravotnické zařízení poskytuje pracovně lékařskou péči (za zařízení pracovně lékařské péče je považováno zařízení poskytující závodní preventivní péči podle dosavadních předpisů, jelikož ještě nebyl vydán zákon o zdravotní péči). Zaměstnavatel má informovat zaměstnance i o rizicích z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a o přijatých opatřeních. Toto se týká i zaměstnanců agentur práce, nebo těch, kteří pracují na dobu určitou či zaměstnanců jiného zaměstnavatele. Další povinnosti pak jsou vlastní některým skupinám zaměstnanců, jako jsou těhotné ženy, kojící matky, apod. Mezi další povinnosti náleží i zajištění dodržování zákazu kouření na pracovištích dle zvláštního předpisu (zák. č. 379/2005 Sb.) a poskytnutí první pomoci.

O informacích a pokynech je zaměstnavatel povinen vést dokumentaci, a to písemnou, i když zákon toto neurčuje písemnou formou, ale vyplývá to z povahy věci.

Zajistit pro zaměstnance školení o právních a ostatních předpisech z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je již samozřejmostí, neboť tyto předpisy doplňují odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce. Nejen samotné školení, ale zejména dodržování předpisů je z hlediska praktického to podstatné, a proto je zaměstnavatel povinen vyžadovat a kontrolovat dodržování předpisů zaměstnanci. Zákon určuje, v kterých případech je povinen zaměstnavatel zajistit školení, kupříkladu jde-li o nástup zaměstnance do práce, při změně pracovního zařazení, druhu práce, apod.

Zaměstnanci je rovněž uloženo, aby se zajímal o nedostatky a závady na pracovišti, které ohrožují nebo by mohly bezprostředně a závažně ohrožovat bezpečnost a zdraví zaměstnanců, což se týká i poruch na strojích či jiných zařízeních, nedostatků organizačních opatření, apod.

Jedno ze základních práv, které náleží zaměstnancům, je právo účasti na řešení otázek souvisejících s bezpečností a ochranou zdraví při práci. Toto právo je uskutečněno přímo (tam, kde nepůsobí odborová organizace nebo zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci) nebo prostřednictvím odborové organizace.

Právní úpravu zmiňovanou v tomto článku naleznete v ustanoveních § 101 až § 108 zákoníku práce.

Jaká práva a povinnosti má zaměstnanec

Zaměstnanci náleží při výkonu práce právo na zajištění bezpečnosti a ochrany jeho zdraví. Důležitá je počáteční informovanost o tom, jaká rizika s sebou nese práce, kterou má vykonávat, a jaká opatření k zabránění negativních vlivů může očekávat, protože existence negativních vlivů může vést mnohé zaměstnance k zvažování toho, zda nastoupí do práce či nikoliv. Zákon zde výslovně stanoví, že poskytnutá informace musí být pro zaměstnance srozumitelná, to znamená, že u každého konkrétního zaměstnance musí být nesporné, že dané informaci porozuměl.

K významnému právu zaměstnance patří právo odmítnout práci, o níž se důvodně domnívá, že ohrožuje bezprostředně závažně jeho život nebo zdraví nebo život či zdraví jiných osob. Jistě nejde o běžné situace, ale pouze o takové případy, které jsou tak závažného charakteru, že naplňují všechny uváděné znaky. Pokud by zaměstnanec v tomto případě takovou práci odmítl vykonat, pak tento jeho přístup nelze posoudit jako nesplnění jeho povinností.

Na straně druhé je však i zaměstnanec povinen dodržovat zákonem stanovené povinnosti, a to znamená podrobit se lékařským prohlídkám, vyšetřením nebo očkováním podle zvláštních právních předpisů, účastnit se školení zajišťovaných zaměstnavatelem k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, dodržovat právní a ostatní předpisy a pokyny zaměstnavatele z této oblasti, s nimiž byl řádně seznámen, a řídit se zásadami bezpečného chování na pracovišti, dodržovat stanovené postupy, používat stanovené pracovní a dopravní prostředky, osobní ochranné pracovní prostředky, nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, podrobit se zjištění, zda není pod vlivem uvedených látek, nekouřit tam, kde jsou účinkům kouření vystaveni nekuřáci.

ZDROJ:
Holubcová, Jana. Bezpečnost a ochrana zdraví v novém zákoníku práce. HRM, č. 3, 2007, s. 72 - 73.