Zvukový teror: desatero snížení hluku v kuchyni

Někomu nevadí virblování bubnů, jiný šílí při zvucích vysavače.  Obecně však platí, že zdrojem nejhlučnějších činností v interiéru – tedy pokud nepočítáme reproduktory s techno hudbou, jež si pouští v bytě děti v nepřítomnosti rodičů – bývá kuchyně a provoz v ní. To, se dříve pokládalo za nevyhnutelný kuchyňský zvukový kolorit, však začíná mnohdy vadit. Jsme nervózní a unavení, stres ze zaměstnání nikomu také neprospívá.

Velký podíl má pak spojení kuchyně a obývacího pokoje, který často slouží ke sledování televize či dokonce přímo jako domácí kino. Jenže tak jako ruší kuchyňský provoz dění v obýváku, obdobně do kuchyně zasahuje zvuk televize, která se mnohde stává automatickým společníkem při stolování. Vadí také nebývalá koncentrace stále výkonnějších spotřebičů. Ty v interiérech s minimem akusticky pohltivých materiálů - například textilu - komplikují život.

"Když se podíváte na současné kuchyně, najdete v nich velmi mnoho skla, a to tichu zrovna neprospívá," říká Tomáš Pelc z Ateliéru kuchyní Gorenje. Na hluku v kuchyni se také výrazně podílejí použité materiály pracovních desek a podlah - zkuste si jen vybavit nepříjemně řezavé skřípání, které vydává posun židlí na dlažbě či na tvrdém povrchu laminátu, ale třeba i klepání masa na prkénku na nerezové či kamenné pracovní desce (zejména když dřevěná prkénka nahrazují plastová či z umělého kamene). Na radu babiček, že se prkénko při naklepávání řízků podkládá utěrkou (hospodyně si je dokonce často dávaly na klín), si vzpomene už jen málokdo.

V kuchyni mohou vadit - a často rodiče rozpálit doslova doběla - také ostré rány při razantním zavírání dvířek či zásuvek, jež má na svědomí hladový potomek. O tom, že hlučnost zvyšují například dnes tak oblíbené velké nerezové plochy, svědčí nejlépe fakt, že se do profesionálních kuchyní, kde se s nimi setkáte tradičně, používají na stropy speciální akustické panely(Ecophon Hygiene Performance) pro pohlcování zvuku, které lze i omývat.

Zvukový teror

Ve většině domácností bývá neoblíbený zejména zvuk vysavače. Ty nás zatěžují běžně hlukem kolem 76 decibelů a více, za extrémně tiché se pokládají spotřebiče pracující s hlučností 66 decibelů.  Vedle vysavače nám pak může drtič odpadků připadat jako broukající miminko, protože jeho provoz bývá tišší než u tyčového mixeru, který mívá hlučnost 56 decibelů. Malé spotřebiče - mlýnky, mixery, elektrické kráječe či nože - zpravidla tolerujeme, protože jejich provoz bývá časově omezen na pár desítek sekund, maximálně minut, horší situaci ovšem představují přístroje, jež pracují nepřetržitě i hodiny.

U moderních myček není výjimkou cyklus o délce 140 i více minut. Dobu mytí totiž prodlužuje zvolený cyklus - třeba s před mytím - nebo postupné ochlazování nádobí, jež je nezbytné zejména kvůli sklu. Jedním z nejsledovanějších technických údajů se proto u myček stala právě hlučnost. Z původních více než 70 decibelů se dnešní přístroje proměnily na tiše "předoucí" (jejich hluk klesá až pod 45 decibelů, což je mimochodem hlučnost odpovídající nárokům na provoz v knihovně), takže není problém využít levnější sazbu na noční proud a spustit myčku pomocí odloženého startu až v noci nebo k ránu. Samozřejmě pod podmínkou, že si vybereme tichý spotřebič. Důležitá je však také správná instalace tohoto důležitého kuchyňského pomocníka, jeho umístění i ukládání nádobí.  Vestavba totiž sníží hluk asi ještě o dva decibely, ledabyle uložené talíře či hrnce se vymstí na kvalitě mytí i hlučnosti.

K největším hříšníkům, tedy pokud jde o hluk v kuchyni, patří digestoř, byť mnohdy nevinně. "Špatná instalace odtahu zvýší hlučnost klidně třikrát, pak vám je i sebetišší spotřebič na nic," tvrdí Dalibor Hladký z firmy Miele. Vedle zbytečných ohybů je podle něho největším nešvarem používání zúžení odtahového potrubí. Zatímco digestoř má vývod s průměrem třeba 15 centimetrů, při montáži řemeslník použije redukci - a vložené investice jdou vniveč. Při instalaci je také třeba dát přednost trubkám s vnitřním hladkým povrchem, protože třecí odpor vzduchu bývá u takzvaného flexo potrubí poměrně značný a hlučnost se zbytečně zvyšuje. I při nákupu odsavače je samozřejmě nutné nejdříve zkontrolovat, jaké údaje o hlučnosti uvádí výrobce (a to pro všechny stupně výkonu), tak také možnost instalace v konkrétním prostoru. Použít tři ohyby do pravého úhlu skončí jediným způsobem - v kuchyni budete mít při spuštění pocit, že stojíte pod fukarem na sýpce.

V kuchyni to klapat nemusí

Kuchyňský nábytek - dvířka či zásuvky - se již řadu let vybavuje takzvanými tichými dorazy. Systém tlumení funguje podobně jako tlumiče u auta a způsobí, že se brzdný účinek přizpůsobí velikosti síly zavírání, případně rychlosti pohybu dvířek (tlumicí kapalina je v uzavřeném prostoru, proto se na systém dává doživotní záruka, může však dojít k nechtěnému mechanickému poškození).

"Jako novinka se začalo tlumení používat také u výklopů horních skříněk. Dvířka lze navíc bez problémů polohovat podle potřeby, drží v jakékoli poloze," vysvětluje Jaroslav Doutnáč z firmy Blum. Je víc než příjemné, že stačí jen lehce ťuknout třeba do zásuvky se šířkou 120 centimetrů naplněné až po okraj talíři či hrnci, a ona potichu zajede do skříňky. Vyplatí se i připlatit si na vnitřní vybavení zásuvky, třeba na dřevěné nebo plastové zarážky na talíře či hrnce, jež brání jejich posunu. Tiché dorazy oceníte hlavně u výsuvných rámů spížních skříní, stačí zatlačit do dvířek - a celá skříň tiše zajede do skříňky. Nosnost zásuvek opatřených plnovýsuvy a tichými dorazy bývá nejčastěji 30, 50 a 80 kilogramů, na trhu by se měly objevit i typy s nosností 65 kilogramů. "Musíte si dát ale pozor, abyste zásuvky nepřetížili, musíte totiž připočíst hmotnost celé zásuvky včetně ´čílka´," varuje Jaroslav Doutnáč, "výsuv bude sice fungovat i pro vyšší zatížení, ale časem se mohou poškodit třeba válečky. Na problém s přetížením vás upozorní už samotný zvuk při zavírání, správně byste při něm totiž neměli slyšet nic. Je to jako v autě - vyplatí se naslouchat." Velmi oblíbené jsou u dvířek miniaturní pístové tlumiče - Blumotion, které tlumí dovírání, takže ani při prudkém prásknutí s dvířky nic neuslyšíte. Tyto tlumiče se montují již při výrobě nábytku zavrtáním do čelní hrany nebo pomocí adaptéru na vnitřní bok skříně.

A jak ještě snížit hluk v kuchyni? "Nesmí tam být manželka," říká s úsměvem Jiří Stopka z firmy Stopka, který založil již před lety první unikátní kuchyňské studio u nás i ve střední Evropě. Ale vážně: podle něho jsou základem kvalitní spotřebiče a také takzvané tiché dorazy u zásuvek i dvířek. Na rozdíl od svých kolegů však není přesvědčený, že by musely být na elektrický pohon. Paradoxně jejich tichý chod může být i nebezpečný. "Bývají tak citlivé, že je snadno vy nebo děti nechtěným dotykem uvedete do chodu. Když si toho nevšimnete, můžete o zásuvku, která se vám tiše otevřela za zády, klidně zakopnout. A když nepůjde proud, to se nedostanete do zásuvky?" říká zkušený odborník.

Desatero snížení hluku v kuchyni

• vybírat spotřebiče s nejtišším provozem
• dbát na jejich správnou instalaci, umístění i používání
• vyhnout se současnému spuštění více spotřebičů
• využívat možnost nočního provozu
• předcházet hluku při použití skla a nerezu (třeba pomocí akustických panelů)
• použít zvukově pohltivé materiály
• v případě dlažby, mramoru, laminátu apod. mít u nohou židlí podložky z plsti
• na skleněné desky stolu dávat pod talíře textilní prostírky (či z přírodních materiálů – bambusu apod.)
• nábytek nechat vybavit tichými dorazy
• nepouštět televizor jako zvukovou kulisu, která má překrýt zvuk spotřebičů