Zkušenosti z kontrol nelegálního zaměstnávání ve velkých firmách

Proto se nám osvědčil níže uvedený model provedení kontroly. Ke každé kontrole jsou vedoucím oddělení inspekce nelegální zaměstnanosti (NLZ) jmenováni dva inspektoři jako vedoucí kontrolní akce a dále jsou jmenováni případní vedoucí kontrolních skupin pro případ, že na pracovišti kontrolované osoby je více poskytovatelů pracovní síly nebo služeb pro kontrolovanou osobu. Vedoucí kontrolní akce připraví na poradu před kontrolní akcí veškeré podklady pro kontrolu na základě monitoringu kontrolovaného subjektu. Informují celý tým o podmínkách kontroly, činnosti kontrolované osoby, počtu zaměstnanců (údaje ČSSZ), dislokaci objektu, počtu vchodů a východů z objektu. Je nutné také posoudit a případně zajistit účast dalších složek při kontrole (PČR, Celního úřadu aj.) a stanovit další specifické podmínky provádění kontroly (např. použití OOPP inspektory pro kontrolu daného kontrolovaného objektu).

Vlastní provedení kontroly se neliší od ostatních kontrol nelegálního zaměstnávání. Je nutné si vyžádat nejen doklady, na základě kterých zde fyzické pracující osoby vykonávají práci, ale i seznam zaměstnanců, docházku a popř. doklady o vyplacené mzdě a zajistit výpovědi ostatních zaměstnanců pracujících na pracovišti ve stejné pozici. Důležitý je také správný postup při sepisování záznamů o poskytnutí součinnosti s fyzickými osobami pracujícími v době kontroly na daném pracovišti. Dobře zpracované a vedené záznamy o poskytnutí součinnosti jsou základem pro úspěšné vedení případného správního řízení a prokazování porušování pracovněprávních předpisů. Údaje sloužící jako podklady pro kontrolní zjištění a vedení správního řízení – pokud nejsou sepsány nebo ve formě dokladů získány přímo při kontrole na místě – bývají později zkreslovány, a tudíž je jejich následné využití kontraproduktivní.

Problémem u těchto kontrol je zpravidla ta skutečnost, že je kontrola zahájena s více subjekty, a to jak v postavení uživatele nebo příjemce služby, tak v roli poskytovatele pracovní síly nebo služby. Vedoucí kontrolní akce může kontrolu s uživatelem nebo příjemcem služby ukončit, až když ukončí své zjištění i ostatní vedoucí kontrolních skupin kontrolujících další poskytovatele pracovní síly nebo služeb (kontrolované osoby) na pracovišti.

Běžná praxe jiných oddělení OIP předpokládá ukončení kontroly v termínu poměrně krátkém. U kontrol prováděných bez ohlášení je spolupráce s kontrolovanou osobou problematická. Důvodem jsou zejména vzdálenosti sídel kontrolovaných osob, a tím i složitější předkládání dokladů. Proto se ukončení kontrol měří spíše na měsíce.

Dle našeho názoru je ideální kontrolní tým složen z 6 - 8 inspektorů. Plošné nasazení velkého počtu inspektorů vede k horší koordinovanosti práce inspektorů. Menší počet zase neúměrně zatěžuje inspektory zpracováváním dokladů a dalších podkladů pro kontrolní zjištění (psaní záznamů o poskytnutí součinnosti apod.), a tím může vést i k chybám v rámci kontrolního procesu.

Pokud bych měl kontroly u velkých kontrolovaných subjektů shrnout, jsou daleko efektivnější co do potírání nelegální zaměstnanosti z hlediska společenské škodlivosti. Kontroly prováděné u OSVČ s žádným nebo jedním potencionálním zaměstnancem třeba na zkrácený úvazek nebo při jednorázových akcích potírání problematiky NLZ neřeší. Co se týče velkých kontrolovaných subjektů, nelegální zaměstnávání se spíše nese v rovině zastřeného agenturního zaměstnávání, „švarcsystému“ a agenturního zaměstnávání s porušováním srovnatelných podmínek ve mzdách.