Zkoušky z odborné způsobilosti ve Výzkumném ústavu bezpečnosti práce

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i., (VÚBP) patří mezi instituce, které získaly od Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (MPSV) akreditaci pro provádění zkoušek z odborné způsobilosti podle zákona 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Několik let pořádal ústav rekvalifikační kurzy pro osoby odborně způsobilé v prevenci rizik, letos nově zahájil i Přípravný kurz pro zkoušku z odborné způsobilosti k zajištění úkolů v prevenci rizik (v rozsahu 122 hodin) a Aktualizační kurz pro zkoušku z odborné způsobilosti k zajištění úkolů v prevenci rizik (dvoudenní kurz).

Dne 14.6.2007 zde probíhaly první zkoušky. Zkušební okruhy teoretických znalostí pro tuto zkoušku upravuje Příloha č. 1 k nařízení vlády 592/2006 Sb., o podmínkách akreditace a provádění zkoušek z odborné způsobilosti a jsou to:

• znalost právních předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci,
• znalost povinností zaměstnavatele a práv a povinností zaměstnanců a práv a povinností odborové organizace nebo zástupce pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci v bezpečnosti a ochraně zdraví při práci,
• znalost všeobecných preventivních zásad pro identifikaci nebezpečí, hodnocení, odstraňování popřípadě minimalizaci rizik při práci včetně metod předcházení pracovním úrazům a nemocem z povolání,
• dovednost při prevenci rizik spočívající v posouzení otázek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci včetně zpracování stanovené dokumentace,
• znalost povinností a podmínek poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, jejich používání, evidence a kontroly.

V Příloze č. 2 k tomuto nařízení vlády jsou zkušební okruhy teoretických znalostí pro zkoušku z odborné způsobilosti k činnostem koordinátora BOZP na staveništi.

Ucházet o zkoušku se mohou pouze ti, kteří splňují podmínky § 10 z. č. 309/2006 Sb. - to znamená minimálně střední vzdělání s maturitou a praxi (3 roky SŠ, 2 roky VOŠ, 1 rok VŠ). Tyto podmínky splnil i jeden z prvních zdejších absolventů, pan Martin Hašek, který pracuje jako odborně způsobilá osoba v prevenci rizik ve školství. "Hodnotil bych to pozitivně. Byli jsme zmatení, asi proto, že jsme byli první. Je to o náhodě, co si vytáhnete, ale dokázali nás nasměrovat a měli s námi trpělivost", líčí své pocity. Pan Hašek absolvoval ve VÚBP Aktualizační kurz pro zkoušku z odborné způsobilosti k zajištění úkolů v prevenci rizik. Na kurzu si osvěžil informace a dozvěděl se i mnoho nového, jaké předpisy se aktualizovaly apod. Kvalitní kurz jako přípravu ke zkoušce z odborné způsobilosti může doporučit i ostatním.

A jak probíhala zkouška samotná? Začala písemnou částí, zkoušení odpovídali na 50 otázek, měli na výběr ze dvou nebo tří odpovědí, z nichž pouze jedna byla správná. Poté následovala ústní část, kdy si podobně jako u maturity účastníci vytáhli číslo otázky. Každá otázka se skládala z pěti oblastí (okruhy stanoveny nařízením vlády 592/2006 Sb. - viz výše), jednou z nich byla praktická dovednost, kdy zkoušení měli stanovit rizika určitého zařízení. Po krátké přípravě zodpovídali otázku před tříčlennou komisí. Do pěti dnů po úspěšně vykonané zkoušce dostanou absolventi poštou osvědčení s časově neomezenou platností.

Více informací o zkoušce z odborné způsobilosti a přípravných kurzech naleznete zde.

Rozhovor naší redakci poskytl pan Václav Brabec, předseda komise.

Kolik bylo dnes uchazečů a uspěli všichni?

Devět uchazečů a uspěli všichni, do pěti dnů dostanou poštou osvědčení a kopie osvědčení půjde na MPSV.

Jak se tyto zkoušky liší od závěrečných zkoušek na kurzech pro odborně způsobilé osoby v prevenci rizik (OZO)?

Liší se velice významně. Uchazeči museli prokázat vědomosti a dovednosti. Vědomosti v pěti okruzích, které jsou stanovené zákonem a pokud jde o dovednost, tak museli pomocí předběžné analýzy jmenovat rizika určitého zařízení, což je úplné novum, při zkouškách se dovednost obvykle nevyžadovala. Pokud neudělali zásadní chyby, jen drobné chybičky, opravili si je a nemělo to vliv na celkové hodnocení. Takových zařízení může být desítky, tisíce. Šlo o to, aby stanovili hlavní rizika, proti kterým je třeba dělat opatření.

Ptáte se například i na obor, kde dotyčný působí jako "bezpečák"?

Obor, ve kterém uchazeči pracují, nás zajímal, ale nezohledňovali jsme to při zkoušce. Měli prokázat obecné vědomosti o právních a ostatních předpisech, které se týkají všech základních oblastí bezpečnosti práce.

Všimla jsem si, že někteří absolventi zkoušky neznali čísla předpisů, nevěděli, zda-li určitý předpis je vyhláška nebo nařízení vlády. Znamená to tedy, že zkouška je více prakticky zaměřená a tohle znát nemusejí?

To nemůžeme říct, že zkouška je zaměřena na praxi. Pro nás je důležité, aby uchazeč věděl, jak se postupuje v prevenci rizik a věděl, kde potřebné informace najít. Pokud se dopracuje k tomu, že je to zákon, nařízení vlády nebo vyhláška, nezná číslo, ale ví, co obsahuje, komise je spokojena. Víme, že v praxi čísla předpisů člověk vyhledá na internetu a nakonec to bude znát nazpaměť jako my.

Slyšela jsem, že zkoušku budou muset absolvovat i ti, kteří vystudovali vysokou školu se zaměřením na BOZP. Jaký máte na tyto zkoušky názor, souhlasíte s nimi nebo jako mnoho našich uživatelů se přikláníte k názoru, že nejvíce dá člověku praxe a tudíž moc důležité nejsou?

Vysoká škola, která by se zaměřovala na obecnou bezpečnost práce vlastně neexistuje - to může být pouze část zkoušek nebo přípravy absolventů VŠ. Snad kromě vysoké školy báňské, kde je bezpečnost součástí a absolventi musí tyto otázky zvládnout. Zákon jednoznačně říká, kdo chce mít odbornou způsobilost, musí složit tuto zkoušku a absolventi VŠ mají výhodu v tom, že mají předepsanou kratší praxi, než ostatní. Jinak musí prokazovat vědomosti jako ostatní, musí mít přehled o právních předpisech, mít vědomosti z obchodního práva, občanského… Protože v bezpečnosti práce se ty vztahy prolínají.

Co si myslíte o zákonu 309/2006 Sb. – je dobře napsaný, nebo má nějaké nedostatky?

Všechny předpisy, které jsou harmonizovány s předpisy Evropského společenství jsou tady vytvořeny poprvé, vychází z minulých zákonů a z předpisů EU, teprve čas je bude prověřovat a stoprocentně bude docházet k jejich novelizaci. Ale můžeme říci, že v zásadě jsou to zákony potřebné, zákony, které jsou pro praxi. Pokud jsou tam některé věci, které nám nebudou vyhovovat společensky, technicky, tak se budou upravovat tak, aby skutečně vedly k prevenci bezpečnosti práce.

Má OZO nějakou odpovědnost? V případě, že se stane pracovní úraz a zjistí se pochybení z její strany.

Bezpečnostní technik, pokud je zaměstnanec, tak je zaměstnanec jako jakýkoli jiný a vztahuje se na něj zákoník práce včetně případných sankcí, které podle zákona proti němu může zaměstnavatel uplatnit. Pokud mu prokáže, že způsobil škodu nezodpovědným chováním, opomenutím, tak mu může uložit náhradu škody podle ustanovení zákoníku práce, např. do výše 4 a půl měsíčních platů. Když je OSVČ nese za kvalitu práce a za svá rozhodnutí odpovědnost, a vymáhat škodu na něm může ten, kdo si ho objednal. Samozřejmě bude záležet na tom, jakou kvalitní smlouvu si mezi sebou udělají.

Jak si člověk, který s touto profesí začíná a má patřičné vzdělání, může udělat praxi, když se všude vyžaduje pouze OZO s praxí? Dejme tomu, že bude mít kurz u VÚBP a co dál?

Zákon stanoví, že buď má praxi v oboru bezpečnosti práce nebo v oboru, kde chce tuto práci vykonávat. Musí nám předložit čestné prohlášení o tom, že např. tři roky byl zaměstnaný nebo potvrzení od zaměstnavatele a taková praxe se uzná. Nemusí mít přímo praxi v oblasti bezpečnosti práce. Samozřejmě nelze, aby přišel absolvent školy a za měsíc tu chtěl složit zkoušku.