Základní požárně technické charakteristiky a jejich význam v technické praxi

Podstata výbušnosti hořlavých prachů

Podstata výbušnosti hořlavých prachů

Stupeň rozmělnění pevné látky má podstatný vliv na požární nebezpečí látky. Snižuje teplotu vznícení, a tak se může stát, že látka v kompaktním stavu, za normálních podmínek nehořlavá, ve formě prachu velice dobře hoří a vybuchuje. Lze říci, že ve formě prachu hoří téměř všechny látky s výjimkou čistě anorganických, jako je dolomit, vápenec a další oxidy a soli kovů.

Ze samostatných prvků jsou nebezpečné prachy kovů jako hliník, který má největší rychlost narůstání tlaku a jednu z nejvyšších hodnot maximálního výbuchového tlaku, dále hořčík, případně titan, zirkon, železo a další.

Z nekovových prachů je nebezpečný prach síry, která má nízkou teplotu vznícení a sklon k tvorbě elektrostatických nábojů. Uhelný prach je nebezpečný výbuchem hlavně v dolech, výbušnost závisí na kvalitě uhlí a výbuch uhelného prachu bývá většinou následný po výbuchu metanu, který rozvíří uhelný prach a iniciuje ho. Samozřejmě rozvířený uhelný prach je výbušný i v jiných uzavřených technologiích.

Řada přírodních výbušných prachů je skoro neomezená. Veškeré organické prachy jsou výbušné, ať už vznikají jako nežádoucí produkt při zpracování nebo jsou hlavním produktem výroby. Je to senný a obilní prach, škroby a mouky, cukr, kakao, čaj, koření, tabák, kávoviny, sušené mléko, dřevěný a korkový prach, prachy vláknitých látek – lnu, bavlny, buničiny, koudele, konopí, juty. Jsou velmi náchylné k tvorbě elektrostatického náboje a mají nízké dolní meze výbušnosti. Patří sem i prachy vyráběných látek jako jsou mýdlové prášky, barviva, léčiva, výbušniny, tuhé uhlovodíky, plasty aj.

Výbuchy prachů jsou známy více než 200 let. Jejich výskyt je spojen s mletím obilí. Od samého počátku mletí obilí na mouku ve větrných mlýnech docházelo k výbuchům přímo v mlecích stolicích, dopravnících a silech. Dále pak v továrnách na výrobu škrobu, v rafineriích cukru a v zařízeních, v nichž se zpracovával hliník, čokoláda, papír, guma nebo koření.

Mylný dojem, že zařízení zpracovávající prach není nebezpečné, pokud mnoho let nedošlo k výbuchu, bylo už mnohokrát vyvráceno. Skutečnost, že asi jedna třetina výbuchů prachů je spojena s lidským selháním, lehkovážností, nedbalostí nebo lhostejností, předurčuje odbornou veřejnost ke stálému vysvětlování této problematiky.