Uznávání onemocnění covid-19 jako nemoc z povolání

Na webových stránkách Ministerstva zdravotnictví koronavirus.mzcr.cz v rubrice Pro zaměstnance a zaměstnavatele v článku Nejčastější otázky odškodnění za prodělání onemocnění covid-19 jako nemoci z povolání se uvádí, že obecně lze konstatovat, že splnění podmínek vzniku nemoci z povolání u covid-19 se dá předpokládat zejména:

• u zdravotnických pracovníků, kteří poskytují zdravotní péči ambulantní, jednodenní, lůžkovou či ve vlastním sociálním prostředí pacienta nebo vykonávají činnosti přímo související s poskytováním zdravotní péče nebo hospicovou péči,
• u pracovníků zařízení sociálních služeb s pobytovou sociální službou, kteří poskytují pomoc při osobní hygieně, asistenci při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu či pečovatelskou činnost v domácnosti klienta; pracovníků dalších zařízení obdobného charakteru včetně hospicové péče,
• u studentů v souvislosti s nařízenou pracovní povinností k zajištění poskytování zdravotních a sociálních služeb,
• u pedagogických pracovníků, zejména při práci se zdravotně znevýhodněnými skupinami s obtížnější schopností obecně dodržovat hygienická pravidla,
• u příslušníků Policie České republiky, strážníků obecní policie, armády, u příslušníků Hasičského záchranného sboru České republiky, kdy nelze zcela jednoznačně vyloučit přenos infekce při rizikovém kontaktu s osobou při výkonu jejich práce.

Naproti tomu u jiných profesí, jako jsou různé administrativní pozice, výkon maloobchodního prodeje či pracovní činnosti ve výrobních závodech, se za dodržení platných protiepidemických opatření nepředpokládá vyšší pravděpodobnost šíření nákazy covid-19 než je tomu u obecné populace.

Podle údajů z Národního registru nemocí z povolání uvedených v publikaci Nemoci z povolání v ČR v roce 2021 zveřejněné na webových stránkách Státního zdravotního ústavu byly v roce 2021 hlášeny případy covid-19 kromě výše zmíněných profesí také u pomocných a dělnických profesí (96), administrativních pracovníků (56), ostatních profesí (130).