Uznali mi nemoc z povolání a nemohu najít práci. Mám nárok na rentu?

Dostala jsem výpověď z organizačních důvodů s pětiměsíčním odstupným. Mezitím mi byla uznána nemoc z povolání, odškodnění jsem dostala. Momentálně jsem hlášena na úřadu práce. Chci se zeptat, jestli mám nárok na rentu, když si nemohu najít práci ze zdravotních důvodů.

Omlouvám se, ale bohužel nemohu odpovědět na Váš dotaz přesně, protože nevím, kdy přesně byla uznána Vaše nemoc z povolání a kdy skončil pracovní poměr. Také je důležité, jestli odpovědným zaměstnavatelem za nemoc z povolání je poslední Váš zaměstnavatel. To je patrno z posudku o uznání nemoci z povolání. Nemoc z povolání není pracovní úraz, u nemoci odpovídá poslední zaměstnavatel, u kterého pracoval zaměstnanec za podmínek, z nichž nemoc z povolání vzniká.

Pokud nemoc z povolání byla uznána před skončením pracovního poměru a Vám již u zaměstnavatele vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti podle § 371 ZP, pak se nic neděje a právo na náhradu za ztrátu na výdělku je Vám zachováno ve výši poslední renty, kterou jste u zaměstnavatele obdržela. Tomu judikatura říká stop výdělek. Odstupné neovlivňuje nárok na náhradu za ztrátu na výdělku, to se vůbec nepočítá, stejně se nepočítá podpora v nezaměstnanosti. Odstupné je náhrada za ztrátu zaměstnání a nemá spojitost s odškodněním nemoci z povolání. Pro nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti je rozhodující výše průměrného výdělku před vznikem škody a výše výdělku po vzniku škody, to je rovnice, z které se stanoví výše renty.

Pokud ale nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti Vám nevznikl u zaměstnavatele za trvání pracovního poměru, pak je třeba vycházet z judikátu Nejvyššího soudu 21 Cdo 1199/2002. Soudy se zde ustálily v názoru, že ke ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nemusí vždy dojít již za trvání pracovního poměru u zaměstnavatele, který zaměstnanci odpovídá za škodu vzniklou následkem nemoci z povolání. Došlo-li u zaměstnance ke ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti až v době po rozvázání tohoto pracovního poměru, je zaměstnavatel povinen mu tuto škodu nahradit, jestliže byly splněny předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu při nemocech z povolání, tedy že nemoc z povolání vznikla za podmínek stanovených v nařízení vlády č. 290/1995 Sb. a že je potvrzen vznik škody a příčinná souvislost mezi nemocí z povolání a vznikem škody.

V případě, že ke ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti došlo až po skončení pracovního poměru u zaměstnavatele, který za škodu při nemoci z povolání odpovídá, je pro posouzení nároku na náhradu za tuto ztrátu na výdělku významné také to, zda k rozvázání pracovního poměru došlo pro následky nemoci z povolání nebo zda jeho důvodem byla jiná skutečnost. Byla-li příčinou rozvázání pracovního poměru jiná skutečnost než nemoc z povolání (a to jde ve Vašem případě, protože důvodem skončení pracovního poměru byly organizační důvody u zaměstnavatele), že zaměstnavatel nemá povinnost přidělovat poškozenému práci, a že tedy zaměstnanec nadále nemůže dosahovat stejný výdělek jako před poškozením (pobíraný u bývalého zaměstnavatele), i kdyby nemocí z povolání nebyl postižen. Jestliže tedy ztráta na výdělku nevznikla následkem nepříznivého zdravotního stavu způsobeného nemocí z povolání, ale proto, že na základě jiné skutečnosti zaměstnanec nemohl u (bývalého) zaměstnavatele dále pracovat, není mezi ztrátou na výdělku, který zaměstnanec dosahoval u (bývalého) zaměstnavatele a nemocí z povolání vztah příčinné souvislosti; na odškodnění této ztráty na výdělku zaměstnanec nemůže mít nárok.

Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za této situace může poškozenému (bývalému) zaměstnanci vzniknout (z hlediska příčinné souvislosti) jen tehdy, kdyby nebyl pro následky nemoci z povolání schopen konat stejnou práci (práci stejného druhu), kterou konal u (bývalého) zaměstnavatele před zjištěním nemoci z povolání a kdyby byl pro následky nemoci z povolání  schopen konat jinou, méně placenou práci.

Východiskem pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti není průměrný výdělek před zjištěním nemoci z povolání, ale průměrný výdělek poškozeného před vznikem škody. Vznikl-li nárok na náhradu za tuto ztrátu na výdělku až po skončení pracovního poměru poškozeného zaměstnance u zaměstnavatele, který mu za škodu odpovídá, a nemohou-li být  při stanovení průměrného výdělku před vznikem škody brány v úvahu příjmy, které poškozený pobíral od bývalého zaměstnavatele, je třeba přihlédnout k tomu, že zaměstnanec (neodchází-li současně do starobního důchodu nebo do předčasného starobního důchodu, kdy mu nárok na náhradu za ztrátu na výdělku  nenáleží - srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 9. 1995, sp. zn. 6 Cdo 127/94, uveřejněný pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1996) svou pracovní způsobilost - kdyby nebyla následkem nemoci z povolání snížena (omezena) nebo nezanikla - využil nebo byl schopen využít k dosažení výdělku u jiného zaměstnavatele. V příčinné souvislosti s nemocí z povolání je proto v tomto případě taková ztráta na výdělku, která vychází z průměrného výdělku, jehož by poškozený zaměstnanec prokazatelně dosáhl u jiného zaměstnavatele za práci, kterou by pro něj vykonal, kdyby k poškození na zdraví způsobenému nemocí z povolání nedošlo (srov. též právní názor týkající se obdobné věci vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 350/98, uveřejněném pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 1999, a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1185/2002).

Na základě toho Vás bude tedy pojišťovna (Kooperativa nebo Česká pojišťovna) odškodňovat. Podle mého názoru je třeba ještě tuto otázku dořešit s bývalým (odpovědným) zaměstnavatelem, aby on vešel v jednání s pojišťovnou, jak budete odškodňována. Jinak byste musela svůj nárok uplatnit soudní cestou.