Úvaha o právní úpravě poskytování první pomoci

Máme problém s "dešifrováním" zákonného znění v otázce "Povinnosti zaměstnavatelů v organizování první pomoci". V zákoníku práce § 102 odst. 6 se o poskytování 1. pomoci nepíše. Cituji: "Zaměstnavatel je povinen přijmout opatření…; při poskytování první pomoci spolupracuje s poskytovatelem pracovnělékařských služeb. Zaměstnavatel je povinen zajistit a určit podle druhu činnosti a velikosti pracoviště potřebný počet zaměstnanců, kteří ORGANIZUJÍ poskytnutí první pomoci, zajišťují přivolání zejména zdravotnické záchranné služby, Hasičského záchranného sboru České republiky a Policie České republiky a organizují evakuaci zaměstnanců. " Je jisté, že slova "organizují" a "poskytují" jsou od sebe diametrálně odlišná. Tento samý problém s neurčitým názvoslovím je obsažen taktéž ve vyhl. č. 79/2013 Sb., kdy se v § 2 Obsah pracovnělékařských služeb písm. b) píše, že poradenství jsou poradenské činnosti spočívající v provádění školení zaměstnanců URČENÝCH zaměstnavatelem V PRVNÍ POMOCI a zpracování…" Naskýtá se otázka na tvůrce tohoto zákonného předpisu: ŠKOLENÍ V ČEM??? V POSKYTOVÁNÍ? / ORGANIZOVÁNÍ? / NAKUPOVÁNÍ? / ZPROSTŘEDKOVÁNÍ? V tomto případě zde není uvedeno ani to slovo "organizování“. Tato vyhláška dává poskytovateli pracovnělékařských služeb POVINNOST poradenské činnosti spočívající v provádění školení zaměstnanců určených zaměstnavatelem v první pomoci, nicméně jedná se o povinnost poskytovatele pracovnělékařských služeb, nikoliv zaměstnavatele. Co s tímto naprosto nejednoznačným významem, kdy se mne jako odborně způsobilé osoby v prevenci rizik klienti (občas) zeptají, jak si mají vykládat tuto část zákonných předpisů a já bych jim to měl umět vysvětlit. Dát do zákona povinnost, že každý občan musí poskytnout (aktivně) první pomoc to asi nejde, protože co s lidmi, kteří například při pohledu na krev upadají do mdlob - tyto osoby budeme trestat v rámci neposkytnutí první pomoci a zavírat je? A co když nastane situace, že zaměstnavatel nebude mít na pracovišti nikoho, kdo by byl schopen poskytovat první pomoc? To asi bude muset tento zaměstnavatel ukončit svoji činnost… Je to stejný případ jako v zákoně č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, kde není jednoznačně stanoveno (ani v prováděcí vyhlášce), že každý je povinen provádět HASEBNÍ ZÁSAH bez ohledu na své zdraví či ohrožení života zachraňujícího "kolemjdoucího" občana. Jak chápat tuto část zákonných předpisů vztahujících se k poskytování první pomoci?

Děkuji za váš příspěvek. Přesně jste popsal celou situaci kolem první pomoci. Poskytnutí první pomoci je dnes bráno jako součást dobrých mravů, tedy jednoho ze základních principů dobře fungující společnosti, a proto také bylo již před lety zrušeno ustanovení zákona o péči o zdraví lidu (č. 20/1966 Sb.) o tom, že v zájmu svého zdraví a zdraví spoluobčanů je každý povinen poskytnout nebo zprostředkovat nezbytnou pomoc osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky závažné poruchy zdraví a účastnit se zdravotnického školení a výcviku uloženého z důvodu obecného zájmu. Je to občanská povinnost každého slušného člověka.

Pokud se týká právních předpisů, musíme rozlišovat, co v kterém lze upravit a co upravit nelze. Zákoník práce patří do oblasti civilního práva a tam se povinnosti ukládají jen v minimální možné míře a v oblasti BOZP to platí dvojnásob.

Za BOZP jednoznačně odpovídá zaměstnavatel a ten si musí s ohledem na rizika svého pracoviště zařídit vše potřebné, případně i první pomoc. To asi nejde uložit každému zaměstnanci, že se účastní kurzu první pomoci, jak jste uváděl, ne každý ji také může poskytovat, ale například v provozech, kde se pracuje s chemikáliemi nebo kde hrozí nebezpečí výbuchu či jiné vážné riziko si dovedu představit, že zaměstnavatel stanoví jako požadavek pro výkon funkce vedoucího (provozu, směny apod.), že se zúčastní kurzu první pomoci. Je to v podstatě „schováno“ pod povinnost zaměstnavatele provádět prevenci, vyhledávat rizika a přijímat opatření proti nim a pak pod povinnost zaměstnavatel stanovit si obsah školení. Zaměstnavatel si organizuje práci a stanoví pracovní postupy, tak jak to jemu nejlépe vyhovuje a to musí do toho zapadat. Proto také zdůrazňuji odborně způsobilým osobám v prevenci rizik, aby, když vidí, že u zaměstnavatele dochází v posledních 2-3 letech pravidelně k úrazům, otázku první pomoci zařadili jako součást školení.

Podle mne by mělo být při každém školení BOZP všem zaměstnancům zopakováno, že podle § 150 trestního zákoníku platí, že kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.

Chápu, že nyní trochu mate ta vyhláška č. 79/2013 Sb. s povinností lékařů provádět školení první pomoci. K tomu je třeba přistupovat tak, že zase zaměstnavatel si odpovídá za BOZP a v rámci toho uzavírá s poskytovatelem pracovnělékařských služeb smlouvu a v té smlouvě si „objedná“ co vše od lékaře požaduje. Sám zajisté víte, že řadu povinností lékařů, které jsou v § 2 vyhlášky vyjmenovány (např. hodnocení výsledků cíleně prováděných studií odezvy zdravotního stavu zaměstnanců na konkrétní pracovní podmínky, nebo hodnocení údajů o vlivu pracovní činnosti, pracovního prostředí a pracovních podmínek na zdraví zaměstnanců a s tím související nemocnosti) řada zaměstnavatelů ani nepotřebuje (třeba zdravotnická pracoviště) a nechce. Nakonec - přiznejme si - praktičtí lékaři, kteří nemají specializaci na pracovní lékařství, to ani neumí. Stejně je to se školením první pomoci. Podle mých poznatků z praxe řada praktických lékařů, byť mají smlouvy o poskytování pracovnělékařských služeb, zaměstnavatelům odmítá provádět kurzy první pomoci a tyto kurzy v praxi provádí buď Český červený kříž nebo Záchranná služba.

Jiná je situace v zákonech z oblasti práva veřejného. Tam platí, kde je na tom veřejný zájem, tam si zákon poskytování první pomoci upraví výslovně – např. v zákoně č. 258/2000 Sb. se ukládá, že pořádající škola, která vysílá dítě na školu v přírodě, je povinna zajistit instruktáž všech fyzických osob činných na zotavovací akci s výjimkou zdravotníka, o hygienických požadavcích na tyto akce a o předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a jiných poškození zdraví včetně základů první pomoci, pokud se takové instruktáže dosud nezúčastnily. Nakonec to mají upraveno i řidiči a ti také mají v § 151 trestního zákoníku tomu odpovídající trestný čin.

Zákoník práce však patří do oblasti civilního práva a tam nejde provést úpravu obdobnou v zákonech z oblasti práva veřejného.