Ukaž jak a kde bydlí tvůj počítač

Umístnění a vybavení počítačového pracoviště
Počítač už dnes najdete téměř na každém pracovním stole. V mnoha případech ale tento stůl není pro počítač vhodný a také židle často mívá k dokonalosti daleko. Na co si tedy počítač postavit?
Řešení problému kam postavit počítač, je mnoho, tak jako vždy. Nejjednodušší a nejlevnější je postavit si počítač s monitorem třeba na bedny od banánů. Taková volba má nicméně pro většinu lidí určité estetické nedostatky a svému uživateli navíc banánová sestava brzy přivodí utěšenou sbírku zdravotních problémů. Specializovaný počítačový nábytek je sice nákladnější, ale za to se odvděčí zvýšeným efektivity  práce a snížením počtu návštěv u lékaře. A navíc může být i atraktivní. Zatím co v kanceláři se snažíme vytvořit co nejlepší a nejefektivnější pracoviště, doma končí počítač často vmáčknuté v rohu na vyřazeném kuchyňském stole doplněném starou kuchyňskou  židlí. A to i přesto že podle posledních průzkumů tráví mnozí z nás právě doma u počítače několik hodin denně.Ale když se ke svému počítači budeme chovat jako k nevítanému chudému příbuznému, pomstí se nám hned několikrát. Poprvé a nejviditelněji tím, že všelijak poslepované počítačové pracoviště dokáže zhyzdit celý interiér. Podruhé, a nenápadněji, mnoha  drobnými bolístkami, které časem přerostou do vážných zdravotních problémů. Nejhůře se však  počítače-popelky dokáží pomstít na dětech, kterým stačí třeba jen hodina denně s jejich virtuálními hrdiny a vyvíjecí se organismus může být nevhodným nábytkem nevratně poškozen. Ohroženi jsme ale všichni. 
  
Poučkami ku zdraví
Správným řešením (nejen) počítačového pracoviště se zabývá věda zvaná ergonomie, která stanovuje nejrůznější minimální či maximální vzdělanosti, poměry a úhly potřebné k tomu, aby nás pobyt před monitorem přinesl co nejefektivnější výsledky a co nejmenší dopady na zdraví. V zhledem k variabilitě postavy je  jen málokterý údaj absolutní. Určujícím prvkem základního nastavení pracoviště je totiž právě naše výška. Pokud ale jeden počítač používá více lidí , což je v domácnosti skoro pravidlem, měl by se i pracovní kout dát jednoduše přizpůsobit pro každého z nich. Nejlepší je samozřejmě výškově nastavitelný stůl, mnohé lze ale zachránit i nastavitelnými  výsuvkami pro myš a klávesnici. Nezbytností je kvalitní židle vybavená výškově posuvným sedákem a s nastavitelnou zádovou a bederní opěrkou, která zaručuje správně zakřivení páteře. Pro větší efektivitu práce je nejvhodnější židle na kolečkách. Možná to vypadá jako mnoho povyku pro nic, ale správné nastavení výšky sedacího uživatele vzhledem k pracovní ploše stolu ovlivňuje mnohé.
Pokud totiž sedíme příliš nízko dochází při používání klávesnice a myši k nadměrnému zatěžování rameních i krčních svalů. Pokud naopak sedíme příliš vysoko, můžeme si způsobit třeba záněty na předloktí.Nepřirozené vytočení zápěstí může zase vést k vytvoření tzv. syndromu karpálního tunelu, kdy dochází ke zbytnění příslušných svalů a k deformacím šlach. Pracovní židle by proto měla být doplněna také spráně nastavenými područkami.Neméně důležité je  i vodné umístění  monitoru na pracovišti. Ten by měl stát na stole ve vzdálenosti alespoň 50 cm od očí a přímo proti uživateli, aby nedocházelo k torzi páteře, a zároveň v takové výšce, aby horní okraj monitoru byl nejvýše v úrovni  kořene nosu. Pro uživatele, který se při psaní musí dívat na klávesnici (to je například problém většiny dětí), by měl být monitor ještě o něco níže, aby si neustálím přebíhání očima z obrazovky na klávesnici nepřetěžoval zrak. Pro pokročilého uživatele takové řešení není samozřejmě nutné.
Dlouhým sezením u počítače trpí také nohy, protože omezením pohybu dochází k poruchám oběhu krve a následně k otokům a vzniku křečových žil. Proto je dobré doplnit pracovní místo podložkou pro nohy, kterou lze mírným tlakem naklánět do různých poloh, nebo přímo masážní kolébkou na nohy. Ta vybízí pracujícího člověka k podvědomému pohybu v kotnících, čímž  je podporována práce svalů a krevní oběh.
 
Na co myslí návrháři
Dnes už není problém najít nábytek, který je nejen zdravý ale i hezký.
Tyto požadavky jsou jasné a neoddiskutovatelné. Ale nábytkový designér, který chce, aby jeho počítačový stůl byl nejen zdravý, ale i uživatelsky příjemný a šikovný, musí myslet na mnoho dalších věcí. Nejen jak vysoko bude deska stolu a jaký bude mít tvar, ale i kam umístní vlastní počítač nebo třeba tiskárnu tak, aby vše bylo dobře přístupné a zároveň zabíralo co nejméně místa.Další problém představuje uložení spotřebního materiálu a dat, ať již těch digitálních na cédéčkách, disketách a dalších médíich, nebo těch papírových ve formě stále ještě všudypřítomných pořadačů a příruček. Zatím co v kancelářích se v poslední době  přehoupl  trend od naprosté centralizace všech potřebných věcí kolem počítače k záměrnému umístění některých prvků dále od stolu, aby byl pracovník občas nucen vstát a několika kroky si alespoň minimálně protáhl tělo, od domácího pracoviště se naopak vyžaduje maximální efektivita práce a soustředění veškerého příslušenství do jediného místa bytu. Zároveň je kvůli často stísněným podmínkám bydlení kladen důraz na minimalizaci prostoru který domácí pracoviště zabírá. To však někdy  vede až k situacím, kdy je stůl sice půdorysně malý, ale pro naprosté vyplnění jeho spodní i horní části úložnými prostory a součástmi počítače si už sedící uživatel nemá kam dát nohy.
 
Nechejte se obklíčit
Řešení půdorysu pracovního místa se může ubírat dvěma základními směry. První z nich vychází z klasického uspořádání obdélníkového psacího stolu, který může být po stranách doplněn dalšími odkladnými a úložnými plochami. Toto řešení je však vhodné pouze u menších pracovních míst,protože pokud se stůl rozroste do šířky  třeba dvou metrů efektivita práce se rychle ztratí. Právě pro ty uživatele, kteří potřebují větší pracovní místo, je nejvhodnějším řešením rohový stůl ve tvaru L. Ten totiž oproti rovnému stolu zvyšuje pracovní výkon o dvacet až čtyřicet procent. A kdyby vám ani  to nestačilo, můžete si pořídit třeba sestavu ve tvaru U, která vám v bytě  ale zabere už pěkný kus místa, a toho nebývá  vždy dostatek.Vždy je však důležité aby rohové stoly měly nosnou konstrukci řešenou tak,aby si uživatel při pohybu kolem pracovní plochy (třeba na kolečkové židli) neotloukal kolena o nohy stolu.Vnitřní roh pracovní desky, u něhož pracující sedí, by zase  měly být buď zkosený nebo zaoblený. Aby si každý zákazník mohl vybrat počítačový stůl na míru, kterému by nic nechybělo a nic nepřebývalo, nabízí většina výrobců stoly v základním  jednoduchém provedení, k němuž je možné dokoupit větší množství nejrůznějších bočních i horních nástavců, polic, držáků či  zásuvkových kontejnerů. Pak je jen důležité rozvážit, kolik a jakých prvků potřebujeme. Zároveň se ale vyplatí pozeptat se, jestli je možné dokoupit další potřebné díly, kdyby se domácí pracoviště příliš rozrostlo.Podle výše uvedených kritérií se také můžeme rozhodnout pro způsob osazení monitoru na pracovní ploše. Kromě běžného umístění v rovině desky stolu nebo na nízkém  odstavci jsou dostání také stoly s monitory zapuštěnými pod úrovní pracovní desky, v poloze tzv. „dispečerského pracoviště“.Nejdále v tom to směru pokročil typ stolu, který má nakloněný monitor umístněný až pod skleněnou pracovní deskou. Výhody takového řešení jsou však poněkud sporné. Minimálně si budete  muset pořídit účinný čistící prostředek. Důležitými detaily bývá kromě už zmiňované možnosti výškového nastavení také osvětlení pracovní plochy ( s dostatečnou intenzitou, ale nesmí oslňovat ani se odrážet v monitoru) a způsob uložení kabeláže z jednotlivých zařízení. Pokud není vedení drátů vyřešeno, brzy pod stolem i na něm vzniknou dobře známé gordické uzly.

Už ho nechci ani vidět!
Stále větší oblibou ve světě a postupně i u nás si získávají domácí pracoviště, která se po skončení práce někam ukryjí a vynoří se opět, až je jejich potřeba.I zde se nábytkoví designéři zapojili do nevyhlášené soutěže o nejšikovnější řešení a nápadů se už objevily desítky.Pokud doma nemáme  doma pro pracovnu celou místnost a pracovní kout byl vyhrazen třeba v obývacím pokoji, můžeme jej od pokoje oddělit například posuvnými  nebo skládacími dveřmi z nejrůznějších materiálů,pohyblivým paravánem nebo alespoň vertikálními žaluziemi či závěsem.Někdy je zase pracovní stůl řešen jako součást jiného kusu nábytku,nejčastěji šatny nebo skříně, do níž se skryje zavřením  vnějších  dveří v některých případech se za zavřenými dveřmi schová i pracovní židle, u úspornějších řešení musí židle své místo najít jinde. Právě u skříňových sestav je často využita i vnitřní plocha jejich dveří, na niž jsou připevněny poličky nebo boxy na CD. Zatížení dveří skříně však nesmí být příliš velké, aby se neúměrně nepřetěžovalo jejich kování. Zajímavým řešením u některých skříňových  pracovišť jsou nejrůznější výsuvy, které vyjedou ven při otevření dveří a zvětšují pracovní i odkladní plochy. Ty jsou ovšem pouze dočasné  a po skončení práce se musí uvolnit, aby se daly složit a skříň se mohla zase zavřít. Opačným směrem se vydali tvůrci designových pracovišť, kteří ke svému dílu naopak chtějí přitahovat pozornost. Jejich počítačový nábytek má nekonvenční tvary a jsou na něj použity atraktivní materiály vedle všudypřítomného dřeva hlavně pískované mléčné sklo, kovové části jsou buď z matné nerezi nebo s povrchem z eloxovaného hliníku. I pro sebe originálnějšího výtvor ale samozřejmě platí stejná ekonomická pravidla jako pro všechen počítačový nábytek.Koupí designově neobvyklého stolu získává zákazník umělecké dílo, které může pozvednout hodnotu celého interiéru, na druhé straně to po něm bude vyžadovat trochu jiný přístup k úklidu pracovního místa než u pracovny, kterou lze schovat do skříně.

Co už tvůrce neovlivní
Mnoho uživatelů ví, že není vhodné postavit počítač přímo před neodstíněné okno nebo naproti němu. Méně už si lidé uvědomují důležitost okolí svého pracovního místa. Není totiž nutné, abychom kolem počítače měli jednotlivou nevýraznou plochu. Psychologové naopak doporučují barevné prvky a hlavně zeleň, například pokojové rostliny, aby se člověk mohl krátkým pohledem okolo sebe uvolnit a dovolit na chvilku odpočinout unaveným očím. Zajímavým psychologickým faktem je také to že zatím co muži si mohou vytvořit domácí pracoviště v malé místnosti bez oken, třeba v nepoužívané spíži a plně jim to vyhovuje, Většina žen takové řešení nesvědčí a často pro  po několika týdnech končí silnou depresí. Pracovní kout využívaný ženou je proto vhodnější umístnit někde v bytě, nejlépe na dohled od okna, z něhož se mohou dívat ven.

ZDROJ:
Ukaž jak a kde bydlí tvůj počítač. Computer č. 3 (2003).